Moderní roubenku si postavila kousek od Prahy. Celoroční bydlení si nemůže vynachválit

Byl to můj sen. V dětství jsme s rodiči každý víkend prchali do přírody, kterou miluji, obdivuji a jež mne mnohé učí. Věděla jsem, že budu potřebovat v budoucnu alespoň kousek zahrádky, nějaký svůj prostor pro tvoření, i kdyby to měla být polorozpadlá chaloupka někde v posázavských lesích.

Částečně. S rodiči jsme bydleli v Praze, později postavili domek kousek za městem, kde jsem od svých osmi let vyrůstala. To na mé snění o vlastním bydlení mělo velký vliv. Respektive mne přesvědčilo, že v budoucnu, až budu mít rodinu, bych chtěla svým dětem zajistit stejně krásné dětství. Operativní bunkry v kukuřičných polích, kontakt se zvířátky, takové to lumpaření a dobrodružství jak z Foglarovek.

Byla to spíš náhoda, nebo tomu chtěl osud. Měla jsem nastavené hlídače na mnoha stránkách v široké lokalitě Prahy západ i východ. Z počátku mne nic netlačilo, bydlela jsem v bytě v Praze, kde jsem i pracovala, takže se z hledání stala spíš taková kratochvíle. Roky však plynuly, až došlo na potřebu brát to víc vážně, a tak jsem se do akce pustila vehementněji a začala jsem dané lokality i navštěvovat.

Zhruba pět let uplynulo od první chvíle, kdy jsem poprvé nahlédla do světa nemovitostí. Tento pozemek byl dokonalý a splňoval přesně mé představy – na dosah od Prahy a skok do lesů a luk. Jedinou překážkou byla cena, jež byla skvělá, avšak nad mé představy a plány, ale pozemek byl nabízen s možností jeho rozdělení. Má téměř tři tisíce metrů čtverečních, proto jsem se dohodla se svou sestrou a koupily jsme jej spolu.

Ano, se sestrou jsme do toho šly spolu. Ještě před koupí se udělalo rozdělení pozemku, které bylo od začátku navrhované i v nabídce.

Prozatím ne. Spolu s přítelem žijí v Praze, která jim vyhovuje širokou dostupností všeho. Má ráda přírodu stejně jako já, věřím proto, že se tu brzy shledáme a staneme se sousedkami.

Pozičně aby nebyl přímo u hlavní silnice a rozumně vzdálen od školy/školky. Chodívávala jsem do školy už jako malá pěšky, tuto možnost bych ráda dala i svým dětem.

Na počátku se vše zdálo v pořádku, avšak jakmile započala výstavba, spustil se řetězec námitek a nepochopitelných podivností.

Řešilo se mnoho věcí, podpisy kvůli stavebnímu povolení, příjezdová cesta i to, že voda teče z kopce dolů. Velmi mne to mrzí, nikdy jsem s nikým neměla špatné vztahy, dost mne to zasáhlo, ale když dostanete otázku, jak často budete používat příjezdovou cestu, která je v katastru daná od počátku jeho existence, a dále zhodnocení, že jen hlupák si může pořídit takový pozemek s takovou cestou, jsem pochopila, že to není o mně, ale o tom, že tam vůbec někdo je.

Snažila jsem se vždy vyhovět, ohledně příjezdu jsme s projektantem dokonce řešili i příjezd přes sestřin pozemek či odkoupení přilehlé cesty, abych situaci vyřešila ke spokojenosti všech. To by bylo za cenu ubrání si prostoru své zahrady a její využití k příjezdu. Tím by se však podstatně zmenšil už tak malý prostor zbývající zahrady a jelikož s odkupem přilehlé cesty u pole majitel nesouhlasil z důvodu budoucí cyklostezky, tak tu skutečně jiná možnost nebyla.

Ano, byla to velmi cenná zkušenost.

Pro mne byl vlastně celý proces nestandardní, překvapilo mne, kolik povolení a razítek člověk potřebuje. Nikdy by mne nenapadlo, že budu potřebovat například vyjádření z ministerstva obrany či od archeologů.

Nebyl. Všechny přípojky byly na hraně příjezdové cesty a silnice. Naštěstí je přímo ve vesnici šikovný a moc ochotný pán provádějící zemní práce, který mi pomohl s napojením a dotáhl vše dlouhou příjezdovou cestou až k základové desce. Tu prováděla příjemná firma z Berouna, která navázala na precizní projekt stavební firmy.

Prošla jsem nejrůznější veletrhy, byla se podívat u daných firem i v jejich vzorových domcích. Vyhlédnutou firmu jsem sledovala skrze Instagram, kde jsem si jejich práci doslova zamilovala. Následně jsem na veletrhu vyzvídala, co se dalo, především pak finanční náklady. Příjemné vystupování, krásné projekty propojující modernu s tradicí i předběžná cena obdobných bungalovů mne přesvědčily, že to je ta správná společnost.

V tomto ohledu jsem věděla přesně, co chci, půdorys jsem si nakreslila sama, samozřejmě v naprostém nepoměru, ale potřebovala jsem vyjádřit svůj pohled a představy.

Ale vůbec ne. Pan projektant mi byl obrovskou oporou a inspirací. Vznikly tenkrát ještě projekty dva, ty však již nesplňovaly mé požadavky.

Zpočátku jsem si vše korigovala sama. Později, když už se ten rozjetý vlak technicky zdál nad mé síly, jsem si skrze doporučení dozor obstarala. Přípojky, základovou desku a zděné části jsem zvládla, poté nastoupila stavební firma. V navazujících pracích, které už často vyžadovaly přítomnost někoho a častou komunikaci a propojení jednotlivých pracujících, jsem potřebovala pomoc.

To byla chvíle, kdy nastoupil dozor, za nějž jsem moc vděčná. Uměl lépe technicky věci vysvětlit i podat, dupnout si a zařídit i malé věci, na které bych musela shánět hodinového manžela nebo jiného šikovného řemeslníka. Kdybych měla stavět znovu, počítala bych s ním od počátku, skutečně se nedá uhlídat všechno.

Kolaudovala jsem v srpnu 2023. Stavba se protáhla kvůli pandemii. Například na okna jsem čekala sedm měsíců, čímž se i navazující práce oddálily. Základová deska byla hotová v létě 2021 a hrubá stavba od firmy se začala realizovat na přelomu listopadu a prosince 2021. Byla to skutečně rychlost, domek rostl před očima.

S tím, kolik se tady prostřídalo pracovníků a firem, s málokým to mělo hladký průběh, avšak s ohlédnutím nazpět jsem za zkušenosti dobré i špatné ráda. Je to těžké, když jste deset hodin v práci a zároveň řešíte stavbu na dálku a dojíždíte na ni po nocích.

Odvaha a touha mne provází životem, zde jsem si uvědomila i podstatnou naivitu. Kolikrát se topíte v pocitu bezmoci, únavy a zoufalství, ale ráno zase vstanete a bojujete dál a věříte, že to celé dobře dopadne. Narazíte na lidi dobré i zlé, ty jež vám chtějí pomoci, i ty vypočítavé.

Všechno to jsou cenné zkušenosti, avšak bez skvělých lidí ze stavební firmy, stavebního dozoru a podpory rodičů bych se možná skutečně utopila. Kolikrát spoléháte, že na odbornou práci mají být odborníci, že odvedou svou práci, jak nejlépe dovedou. Naivně jsem na to spoléhala.

Asi právě v tom rozvržení. Propojení kuchyně s obývacím prostorem a jídelnou s knihovnou mne napadlo při pozorování návštěv u rodičů. Nakonec všichni skončí s hospodyňkou v kuchyni. Oproti tomu ložnice s pracovním prostorem mi dávala smysl býti pospolu a návštěvnický či dětský prostor by měl být opět oddělen. Dvě hrací a pracovní části propojuje ten společný, jinými slovy, když se chceme vidět, můžeme, když ne, nemusíme na sebe natrefit. To vše propojuje terasa, na kterou se dostanete z pracovny, jídelny i dětského pokoje. Což myslím, že koncepčně dává smysl.

V plánech někde v daleké budoucnosti průchod na půdu je. Předpokládám, že až by nás zde bylo víc, využila by se půda na vestavěné skříně. Aktuálně ji užívám k sušení bylinek.

To nepozoruji, je zde krásná akustika. Na hranách oproti sobě jsou umístěny reprobedny a zvuk, jenž se line prostorem, je jednoduše krásný a uchu lahodící. Otevřený krov byl nápad pana projektanta, jsem mu za to neskonale vděčná, protože je to skutečná nádhera jak na pohled, tak i vzhledem ke vzduchu. Ten by údajně mohl být při jeho zaklopení nedostatečný při vyšším množství lidí a topení v krbu.

Podlahové vytápění, tepelné čerpadlo vzduch-voda, v koupelně a v technické místnosti žebříkové radiátory a krbová kamna.

V případě velkých veder se dům zahřeje, avšak pokud ráno, než slunce začne pálit, uděláte pořádný průvan, stavba je schopna udržet si 5–6 °C rozdíl. Pokud by vysoké teploty měly trvat více než měsíc v kuse a i noci by byly teplé, mohl by nastat boj o příjemné prostředí. Dokud jsou však noci chladnější, krásně se tu žije. Po pořízení závěsů jsem ještě spokojenější, ráno vyvětrám, následně zatemním, večer přijdu z práce a doma je příjemně. Hodně pomáhá i přesah střechy, nejde sem přímé slunce.

Jedná se o lepené hranoly z borovice. Druhou možností byl smrk, jeho světlejší a méně sukovitá kresba mne však tolik nezaujala. Borovice má navíc výhodu ve vyšší trvanlivosti, výraznosti, barvě a jako třešnička na dortu – krásně voní.

Ano, v podstatě se dům napustí oleji na přírodní bázi – hezky voní, mělo by to omezit důsledky působení UV záření, aby dům úplně nevyblednul. Když se podíváte na rozdíl v rybinových spojích a těch podélných, je to vidět. Obojí bylo barvené transparentním včelím voskem. Ty suky (spoje, koncovky) jsou napuštěné už podruhé, prováděla jsem to před zimou a myslím, že mne to bude čekat každý rok. Prvotně je domek zvenku i uvnitř ošetřen firmou. Od té doby jsem jej natírala zvenku již dvakrát, jelikož má sluníčko na některých částech velký dopad a změny jsou velmi viditelné.

Pokud ano, zatím jsem na to ještě nepřišla. Snad jen okno na půdě, jež jsme s panem projektantem zkoušeli zakomponovat, avšak celkové vzezření se tím změnilo a nevypadalo hezky.

Jsem šťastná, až teď si uvědomuji, že žiji svůj sen.

Držte se svých snů a nezapomeňte na stavební dozor, velmi vám usnadní celý průběh.

Autor: Kateřina Pospíšilová, www.drevostavitel.cz