Manželé si postavili dům na okraji Prahy. Pozemek sehnali za skvělou cenu

Kde se zrodila myšlenka, že si postavíte dům?

Eliška: Nejdříve jsme spolu bydleli v bytě, ale od začátku jsme věděli, že bychom jednou chtěli do baráčku. S rodiči jsem žila v domě, takže jsem věděla, jaké to je a že v bytě zůstat nechci.

Radim: Původně chtěla do baráčku hlavně Eliška. Já jsem v domě nikdy nebydlel, ale lákalo mě to. Čekali jsme na nějakou vhodnou příležitost, která buď padne, nebo ne. Nechtěli jsme jít do něčeho za každou cenu. Dohodli jsme se, že do toho půjdeme, pokud budeme opravdu oba přesvědčeni, že je to ono.

Jak probíhalo shánění pozemku?

Eliška: Při hledání pozemku jsme se dívali především v okolí Prahy. Nejvíce se nám zalíbilo tady, protože je zde krásná příroda a máme blízko rodiče. Podmínka také byla, že nechceme satelit. Děsilo nás, že přijedeme na pole, kde je 20 pozemků, ani jeden strom a všechno se tam teprve staví.

Radim: Pozemek jsme koupili v době, kdy zrovna začínala pandemie, takže se nám ho podařilo získat za dobrou cenu. Chvíli poté začaly růst ceny pozemků z měsíce na měsíc, a to dost skokově. Dnes by tedy jeho cena byla čtyřnásobná. Jsme sice na kraji, ale pořád jsme Praha - východ. Pozemek je velký 1250 m2, brzy jsme však zjistili, že kvůli jeho atypickému tvaru budeme potřebovat architekta.

Takže návrh domu vůbec nevychází z typové varianty?

Eliška: Ne, všechno je individuální. Z těch typových domů jsme si nebyli schopni vybrat. Začali jsme si sami kreslit, jak by se nám líbilo rozložení domu. Samozřejmě úplně amatérsky, ale chtěli jsme mít představu. Poté jsme oslovili jednu stavební firmu, ale tam jsme si nesedli, protože preferovali spíše typové domy.

Radim: Pak jsme, celkem náhodou, díky tištěné reklamě, narazili na firmu, kterou jsme si nakonec vybrali. Byli jsme se podívat na jeden dům, který zrovna stavěli, a celkově se nám to moc líbilo. Navíc jsme na firmu slyšeli pouze pozitivní reakce.

Eliška: Firma nám rovnou doporučila architekta, se kterým spolupracuje. Shodou okolností bydlí kousek od nás, což bylo fajn.

S nápadem postavit si bungalov přišel architekt, nebo vy?

Eliška: Nejdříve jsme chtěli patrový dům, ale ten jsme nebyli schopni umístit na pozemek tak, aby to vypadalo dobře. Radim pak přišel s tím, že by byl spíše pro bungalov. Já jsem trochu váhala, jelikož jsem nechtěla, aby se z obýváku šlo rovnou do všech pokojů. Nakonec jsem souhlasila s bungalovem, ale podmínka byla, že bude rozdělený na dvě části, klidovou a obytnou.

Radim: To rozdělení domu na dvě části je perfektní, když se například dívám na televizi v obýváku a Eliška je v ložnici, vůbec se nerušíme. Díky tomu, že máme dům ve tvaru písmene L, navíc vzniklo zákoutí pro posezení na terase, kde máme naprosté soukromí.

Proč jste se rozhodli pro dřevostavbu?

Eliška: Moji rodiče mají dřevostavbu, takže jsem věděla, že má dobré vlastnosti. V létě hezky izoluje a naopak v zimě je rychle vytopená. Velkou roli hrála také rychlost stavby.

Radim: Rychlost a čistota práce. Maminka stavěla zděný dům, trochu jsem tam pomáhal a strašně dlouho to trvalo, bylo to náročné a složité. V dřevostavbě u Eliščiných rodičů bylo v létě velmi příjemně a to byl pro mě klíčový faktor, protože jsem vyrůstal v paneláku, kde ta vedra byla dost šílená. Začal jsem se o to malinko více zajímat, viděl jsem spoustu videí a článků. Ten, kdo tomu nerozumí, řekne, že dřevostavba je stodola a cihla je cihla. Vůbec si neuvědomuje, že technologie hodně postoupila.

Jak dlouho probíhala příprava na stavbu?

Eliška: Pozemek jsme koupili na jaře v roce 2020 a v lednu 2021 jsme začali úplně nepolíbení řešit dům. V dubnu jsme navázali spolupráci s architektem. Zjistili jsme však, že docela pospícháme, protože od nového roku se měnily podmínky k energetické náročnosti budov.

Radim: Potřebovali jsme stihnout podat na stavební úřad žádost o povolení do konce roku 2021. Kdybychom to nestihli, znamenalo by to, že pokud bychom nechtěli mít dům natočený na jih, museli bychom si nechat instalovat i solární panely a rekuperaci a chtělo by se to po nás všechno hned. Firma nám ale slíbila, že se všechno stihne, a také to splnila. Na stavebním úřadě jsme byli těsně – 27. 12.

Takže s úřady nebyl žádný problém?

Eliška: Vůbec si nemůžeme stěžovat. Na paní starostku jsme dostali osobní telefon, a kdykoli jsme cokoli potřebovali, mohli jsme zavolat a prokonzultovat to. Nic netrvalo 30 dní, vše bylo vyřízeno ani ne do týdne. I stavební úřad měl naprosto skvělý přístup. Dostali jsme od něj seznam, koho musíme oslovit a sehnat jeho vyjádření. Samotné stavební povolení jsme měli vyřízené do měsíce.

Na pozemku bylo vše připraveno na stavbu?

Eliška: Na pozemku nebyla kanalizace, voda ani elektřina. To jsme museli všechno připravit, než se začalo stavět, takže jsme to raději řešili rok dopředu.

Radim: Další komplikací bylo to, že k pozemku nevedl mostek - nebyl napojen na komunikaci.

Jak dlouho trvala hrubá stavba?

Radim: Den, kdy se začalo stavět, si pamatuji přesně. Byl to nejteplejší den v roce a bylo asi 42 °C. Vůbec nechápu, jak to montéři zvládali. Ráno přijel na pozemek jeřáb a za den to měli hotové, tedy bez střechy. To bylo neuvěřitelné. Do dvou dnů měli i tu střechu.

Eliška: Stavět se začalo v červenci a dům nám firma předávala v dubnu, takže asi tři čtvrtě roku trvaly ostatní práce.

Měli jste dům k dokončení, nebo na klíč?

Eliška: Na klíč. Chtěli jsme, ať vše zajišťuje jen jedna firma a ať je také za vše zodpovědná. Tím jsme se vyhnuli tomu, že si budou firmy nebo řemeslníci předávat vinu jeden na druhého.

Radim: Navíc bychom ani neměli prostor vše kontrolovat a koordinovat, jelikož jsme byli na druhé straně Prahy a cesta sem trvá hodinu. Všechno skvěle fungovalo, takže bych to neměnil.

Měli jste stavební dozor?

Radim: Ano, původně jsme si ho sehnali na celou stavbu, ale nakonec jsme se domluvili, že společně dokončíme pouze základovou desku. Poté jsme sem jezdili hodně sami a pomáhal nám také přítel od maminky, který je stavař. Navíc jsme neměli jediný důvod stavební firmě nevěřit. Vše s námi detailně procházeli.

Byly zde nějaké požadavky, jak dům musí, nebo naopak nesmí vypadat?

Eliška: Byla zde podmínka, že střecha musí zapadat do architektonického rázu vesnice. V okolí jsou však většinou klasické sedlové střechy a tu jsme nechtěli. Nám se líbila buď plochá, nebo mírně skloněná. Raději jsme si zjišťovali, co nám povolí a co ne, už v době architektonického návrhu, aby se to pak „neseklo“ na tom, že bude vše hotové a neschválí nám střechu. Nakonec jsme získali vyjádření, že tuto pultovou střechu s lehkým sklonem mít můžeme.

Radim: Co nás však u střechy překvapilo – na to, že je tmavá a plechová, vůbec od ní nejde horko. Neměnili bychom.

Takže v létě není v domě nadměrné teplo?

Radim: Když to srovnám s bydlením v bytě, kde jsem měl problémy se spaním, musím říct, že nejen hlukově, ale i díky klimatu se mi tady lépe spí, dokonce i pracuje. Díky dobrému zateplení je tady příjemně. Po roce bydlení zde můžu říct, že bych určitě neměnil.

Eliška: Hodně dělají také předokenní žaluzie. Bez těch si nedokážu život v domě vůbec představit. Zatáhneme je a ta místnost si zachová celý den svou teplotu.

Máte rekuperační jednotku?

Radim: Původně jsme ji chtěli, i když by dům trochu prodražila. Poté jsme o tom ale začali více přemýšlet. Určitě je to výborná věc v centru města, kde nemůžete příliš větrat. My si tady však okna můžeme kdykoliv otevřít, takže nevím, jestli by nám to v něčem pomohlo.

Eliška: Myslím, že bychom ji pak příliš nepoužívali, protože bychom dávali přednost klasickému větrání okny. Ještě jsme přemýšleli o solárních panelech, máme na ně přípravu, ale zatím také váháme. Náklady na energie jsou zatím opravdu nízké, takže jsme neměli potřebu to řešit, uvidíme v dalších letech.

Jaký máte typ oken?

Eliška: Máme trojskla, přičemž jsme si vybrali jednu z nejvyšších řad plastových oken. Zvažovali jsme i hliníková okna, ale cenový rozdíl byl obrovský.

Radim: Mně se líbí i dřevěná okna, ale ta jsou zase náročná na údržbu. Hliníková by byla super, ale tam nás limitovala cena. Pořídili jsme si tak alespoň hliníkové hlavní dveře, protože ty jsou přece jen více používané.

Vidím, že máte krbová kamna.

Radim: Ano, ale máme je spíše na efekt, protože vytápíme především tepelným čerpadlem v kombinaci s podlahovým topením. Kamna máme především pro ten pocit a atmosféru. Zatopíme si, když na to máme náladu, ale není to tak, že bychom museli pokaždé po příchodu z práce jít hned topit.

Kolik ročně zaplatíte za energie?

Radim: Náklady jsou tu nízké, pohybují se něco okolo 40–50 tisíc za rok. To je podle mě velmi slušné, když vezmeme v úvahu, že máme vše na elektřinu. Celkově bych určitě neměnil. To podlahové vytápění je velmi příjemné, a především udržuje v domě stabilní teplotu.

Eliška: Tuto zimu jsme si víceméně jen zjišťovali, jaká je pro nás ideální teplota, kterou si nastavíme. Manžel má radši chladněji, já zase tepleji, takže jsme se dohodli na nějakých 22 °C.

Neobtěžuje vás tepelné čerpadlo hlukem?

Eliška: Slyšeli jsme, že může být hlučné, proto jsme si ho nechali nainstalovat do odvrácené části domu. Samozřejmě na začátku, když startuje, vydává nějaký zvuk, ale tím, že jej máme v technické místnosti za zavřenými dveřmi, kdy z jedné strany je koupelna, z druhé toaleta a částečně pracovna, tak o tom vůbec nevíme.

Radim: Když to má někdo u ložnice, tak chápu, že to může obtěžovat. Je však pravda, že umístění tepelného čerpadla hraje velkou roli jak z hlediska hluku, tak estetiky.

S interiérem vám pomáhal designér?

Eliška: Interiér jsme si zařizovali sami, inspiraci jsme hledali především na internetu.

Radim: Pomohli nám i přátelé. Věci ze dřeva nám dělal kamarád, který je na práci s kovem a dřevem hodně šikovný. Většinu jsme vymýšleli spolu a on to pak realizoval.

Všimla jsem si, že máte na chodbě světlík…

Eliška: Ano, to je jedna ze dvou věcí, které nám pan architekt navrhnul a o kterých jsme si mysleli, že jsou trochu zbytečné. Světlík a kulatý roh na chodbě. Ale teď jsme za oboje hodně rádi. Světlík nám dává pořád přirozené světlo, nemusíme tam svítit až do večera. A kulatý roh je super, protože se neobouchává a zvětšuje to prostor chodby. Samozřejmě sádrokartonáři nebyli rádi, že nemohli udělat klasický roh, řešili jsme i lišty na podlaze, ale všichni si s tím nakonec hezky poradili.

Máte dostatek úložných prostor?

Eliška: U vchodu do domu máme komoru na kabáty a boty, poté máme u ložnice šatnu, která je relativně veliká. Děti budou mít v pokojících klasické skříně, se kterými si vystačí. Hodně věcí dáváme do technické místnosti a něco můžeme uložit také do zahradního domku. Jinak nejsme moc skladovací typy, snažíme se věci pravidelně třídit.

A co elektrické zásuvky?

Eliška: Těch máme také dostatek. Skvělé bylo to, že jsme s elektrikáři celý dům detailně prošli ještě předtím, než začali s prací. Nejeli tak striktně podle plánku. Stejně to bylo s topenáři a obkladači. Volali nám a vždy se nás ptali, jestli to tak skutečně chceme. Tím pádem jsme měli všechno pod kontrolou.

Dělali jste si na domě něco svépomocí?

Eliška: Jednu venkovní zeď, která je hrozně dlouhá. Dělali jsme ji ve třech lidech asi dva měsíce. Trávili jsme tady všechny víkendy a betonovali.

Radim: Jinak jsme na všechno někoho měli. Raději děláme to, čemu rozumíme, a necpeme se do věcí, o kterých toho moc nevíme, protože nám to pak trvá dlouho a není to tak dobré. Spíše jsme věnovali více času hledání správné firmy s přijatelnou cenou.

Jaké máte plány do budoucna?

Eliška: Největší projekt na příští rok je zahrada. Zatím tam máme pouze bioklimatickou pergolu. Chceme vybudovat studnu a automatickou závlahu. Pak si dáme na chvíli klid. Alespoň doufám.

Chcete užitkovou, nebo okrasnou zahradu?

Eliška: Chceme spíše okrasnou zahradu, která je nenáročná na údržbu. Už jsme oslovili i architektku, protože nejsme zahradníci a nerozumíme tomu. Chceme tady nechat zelenou plochu, ale také se samozřejmě trochu oddělit od sousedů.

Jaké jsou tady sousedské vztahy?

Radim: Řekl bych, že velmi dobré. Především zastupitelstvo bylo úplně skvělé, to nám vycházelo ve všem vstříc, což dnes vůbec není pravidlo.

Eliška: Jedni naši sousedi, kteří jsou v našem věku, začali stavět v podobný čas jako my, a dokonce také dřevostavbu. Spoustu věcí jsme tak společně konzultovali a koordinovali. Například ten příjezdový mostek jsme dělali napůl.

S čím jste na domě nejvíce spokojeni?

Eliška: Jsem ráda, že jsme si rovnou nechali udělat parkovací stání a skládek. Parkovací stání je perfektní, ani jednou jsme neměli zamrzlé nebo přehřáté auto. Funguje to stejně jako garáž, ale stojí to mnohem méně a nehromadí se tam nepořádek.

Doporučili byste ostatním dřevostavbu?

Radim: Určitě. Rychlostí a čistotou stavby je dřevostavba rozhodně lepší. Kromě toho mi připadá, že je to profesionálněji provedené.

Eliška: Shodli jsme se na tom, že bychom dnes neměnili ani typ domu ani firmu ani architekta. Zpětně musím uznat, že přízemní dům je opravdu lepší, protože člověk žije v celém domě. Navíc je to praktické i do budoucna, až budeme starší. Dům je víceméně bezbariérový.

Je něco, co byste dnes udělali jinak?

Radim: Nic mě nenapadá. Rozhodně bych si nevybral jinou firmu. Se vším jsme byli spokojení a navíc pro nás byla cenově dostupná.

Můžete srovnat bydlení v bytě a bydlení v domě?

Eliška: Na domě je nejlepší ta možnost vyjít kdykoliv na zahradu. A také to, že je tady klid, nemáme z každé strany sousedy. Je to hrozně příjemné. Mnohdy se rozhodujeme, jestli půjdeme na večeři, nebo si vezmeme jídlo ven, a velmi často vyhrává druhá varianta. Cítíme se tady pořád jako na dovolené. Měli jsme relativně velký byt, nemačkali jsme se tam, měl i velkou terasu, ale pořád jsme potřebovali nějaký pocit soukromí. A ten tady máme.

Co byste poradili lidem, kteří se chystají stavět? Nějaká rada od zkušenějších?

Radim: Když vám někdo lidsky nesedne, nepokračovat dál a včas to stopnout. Radši i zahodit čas nebo peníze, ale nepokračovat. Co bych určitě dále poradil, je dělat to jako celek a nenechávat příliš věcí na později, protože poté už se to třeba nedodělá. Další věcí jsou finance. Lidé by si měli pořádně rozmyslet, kde je úspora dobrý nápad, ale nešetřit na věcech, které se pak nedají změnit.

Eliška: Také je dobré si pořádně promyslet výběr partnera, se kterým jdu stavět, protože to je obrovská zkouška nervů.

Radim: Je dobré poznat naživo lidi z firmy, která vám dům bude stavět. Také bychom určitě doporučili Den otevřených dřevostaveb.

Eliška: Jsem ráda, že jsme byli na dvou nebo třech stavbách těsně před dokončením bez účasti stavební firmy. Ti lidé neměli důvod nám lhát, viděli jsme, že jsou upřímně spokojení, a to pro nás bylo rozhodující.

Autor: Tereza Šťastná, www.drevostavitel.cz