Mají zděnou kuchyň a barvu schodiště mohou měnit. Majitelé si rekonstruují dům sami

Renovace probíhá sice pomaleji, ale poctivě a s láskou. Stavba ctí tradiční materiály a je zde jeden zajímavý atyp: zděná kuchyně zhotovená na míru.

Dům s užitnou plochou 90 m² ještě čeká renovace horního patra. Hotové už je přízemí s vybouranou příčkou, která dala vzniknout velkorysému obytnému prostoru, propojenému s kuchyní. Z jedné menší místnosti v přízemí se vyloupla i prostorná koupelna.

Markéta: Tento dům si našel spíš nás. Dostal se k nám přes známé. Vtipné je, že jsme s manželem nejdříve odmítli jet se na něj podívat. Byla jsem v šestinedělí, byli jsme unavení a popravdě i skeptičtí. Dům jsme viděli jen na fotkách a odmítli ho.

Ovšem, uběhlo pár neúspěšných realitních prohlídek a naše zoufalství se prohlubovalo. Tak jsme zkusili zavolat majiteli a zeptat se, zda je dům stále volný. A řekl: já věděl, že se ozvete, přijeďte se podívat! Líbil se nám, po cestě domů jsme si řekli, že jsme se zbláznili, a vzali ho.

Martin: Stavba má kompletní obvodové zdi z přírodního kamene. Zčásti jsme přírodní kámen záměrně nechali i v obýváku, jako přiznaný interiérový prvek.

Ten, který nám zbyl z bourání starých venkovních schodů, jsme zase použili na venkovní zídku. Kámen je skvělý materiál a nás provází celou rekonstrukcí.

Markéta: Ano, neměli jsme architekta ani žádné firmy. Manželovi pomáhá jeho mladší bratr, kterému bylo v den koupě 11 let, ale práce tu udělal jak dospělý. Pak tchán, strýcové. Všichni strašně pomohli. Přijeli o víkendech, svátcích.

Využili jsme jen na pár měsíců zkušeného zedníka, který si poradil s ručně dělanými vápennými omítkami a štukem. A jednoho řemeslníka na střechu.

Martin: Popravdě mě nic nenapadá. Rekonstrukce proběhla fakt hezky, žádní kostlivci se nekonali. Jasně, byly malé chyby v procesu, ale to je normální. Nic zásadního se nám nestalo a nic zásadního bychom nedělali jinak.

Jediná výzva, která nám dala zabrat, bylo vymyslet, kam dáme schody. Když jsme našli místo, vyvstala otázka, jak je tam vmáčknout. Z jedné strany bylo okno a z druhé zase dveře. Nakonec se to podařilo.

Markéta: Kanadská kamna jsou hodně výkonná kamna krbová, která se vyznačují dlouhou dobou hoření. Oproti běžným jsou efektivnější, mají systém dvojího spalování. Kromě dřeva spalují i plyny.

Každý se nám smál, že tím nikdy dům nevytopíme, že jsme se zbláznili. No, za celou zimu jsme podlahové vytápění nemuseli zapnout, kamna stačila. Dokonce bychom nemohli mít výkonnější. To bychom se tu upekli.

Martin: Moc ne, nemáme tepelné čerpadlo, o rekuperaci jsme uvažovali, ale nakonec ji zamítli. Rozhodli jsme se jen pro přívod na solární panely s myšlenkou „co kdyby někdy“. Snažili jsme se držet hesla „v jednoduchosti je krása“. Nepoužívat nic, čemu nerozumíme.

Markéta: Máme rádi přírodní materiály: kámen, cihly nebo dřevo. To máme vlastní, ze zahrady, a manžel z něho vyrobil i kuchyňská dvířka, skříňky atd. Nemáme rádi imitace, snažíme se používat a pracovat s tím, co v domě bylo.

Jinak důležité je pro nás denní světlo. Mně osobně je blízký i takový dovolenkový Bali styl.

Martin: Limewash je přírodní vápenný nátěr, který se používá jako nátěr stěn. Jeho efekt má být flekatý, takže se tak i maluje. Je netoxický a umožnuje domu „dýchat“. Mně se líbí jak účinky, tak jeho vzhled. Do budoucna přijde na další místa v domě.

Markéta: Zděná kuchyň byl můj sen, vždycky se mi líbily. Když přišlo na lámání chleba a my jsme zjistili, že dřevěná kuchyň na míru by stála klidně půl milionu, bylo rozhodnuto. Zděnou kuchyň si vyrobíme sami a za zlomek ceny.

Samozřejmě, ta komodita je čas. Přesto je skvělé, když si člověk může vyrobit sestavu dle svých snů. Měla jsem štěstí, že se manželovi zděná kuchyně také líbila. Chápu, že není pro každého, a mnoho lidí by ji nezvolilo.

Martin: Je vyzděná z pórobetonu a povrch má z mikrocementové stěrky. Docela dost jsme se s ní mazlili a snažili se ji udělat opravdu poctivě. Má hodně vrstev, jsme s ní moc spokojení.

Časově to byla makačka, zabrala hodně dní. Vyráběli jsme i čelní dvířka, což bylo další bláznovství. Projekt byl časově velmi náročný, ale stálo to za to.

Markéta: Přesně tak, stejně jako jídelní stůl. Přála jsem si ho mít opravdu veliký. Zároveň jsem chtěla i ostrůvek, ale obojí nebylo možné. Porušila bych zásadu „necítit se v interiéru stísněně“.

Napadlo mě udělat stůl, který je v designu celé kuchyně a vypadá sám o sobě jako ostrůvek. Je trochu níže položený, slouží i jako komfortní jídelní stůl. Využíváme ho pořád. Hraje si tam dcera, zároveň mi dost vyhovuje, že stůl je blízko pracovní desky. Doporučuji, je to strašně praktické.

Údržba povrchu kuchyně je normální, jako u běžné kuchyně. Na desku nesmíte pokládat horké pánve a hrnce. Když se něco vylije, barví, je dobré to hned setřít.

Martin: Určitě schody. Vyráběli jsme je též sami. Jsou kovové, zčásti levitující, protože prostor ve starém domě je omezující a takto opticky zaberou málo místa.

Moc mě baví, že kovové stupně mohu přetřít, a tím změnit barevnou dynamiku interiéru. Aby to bylo zajímavější, vymyslel jsem si první dva schody betonové. Mají stejný povrch jako podlaha.

Do budoucna bychom rádi pod schody umístili nízkou skříňku, která by nabízela úložné prostory. Zároveň by sloužila i na odpočinek: možnost lehnout si a dát si „dvacet“.

Markéta: Na zahradu se příliš nedostalo. Chodila jsem tam ve volnější chvilce alespoň uklízet. Byla ve velmi špatném stavu. Zvládla jsem trvalkové záhony a travní plochu, aby si mohla dcerka hrát.

Největší projekt na zahradě byly dosud opěrné zídky. Letos nás čekají vyvýšené záhony, ohniště a terasa, dlažba na verandě. Snad stihneme i něco z exteriéru domu, například podbití.