Luděk Sobota má zahradu na plavání

Místo obklopené vzrostlými stromy, ale i s výhledem na zalesněné svahy, je tak uklidňující (pokud nedoléhá hluk ze vzdálenějšího staveniště), že každá návštěva musí pochopit, jak rádi tu tráví čas. Natolik, že prý už ani na chalupu ve Svatém Janu pod Skalou tolik nejezdí.

A aby té pohody nebylo málo - syn si na místě bývalé garáže vedle vily postavil domek sám pro sebe a své návštěvy. Vídají se tak často. Ale i díky tomu, že se všichni potkávají na nedalekých tenisových kurtech. Přesněji v tenisovém klubu.

„Je tu opravdu hezky. Sice jsem se kdysi narodil na Žižkově, ale jako čtrnáctiletý jsem se toulával rád po Praze a jednou v zimě jsem šel - možná i přesně touto ulicí - a říkal si, jak je tu krásně a jaké by tu bylo bydlení. A povedlo se.

I když až po hereckých začátcích v Ústí a Liberci. Roky s Ypsilonkou považuji za své nejlepší herecké období a rád na tu dobu vzpomínám. Ale že bych se na sever Čech vracel, to ne. Mě už neláká nikam nic. Leda na ty kurty, ale tenis už také nějaký čas nehraju. Rád se tam potkávám v baru se známými. Máme tam dlouho dobrou partu.

Mým pravidelným programem jsou procházky po okolí. I když to až tak rád zase nemám, se psem to bylo lepší, ale považuji to za potřebné. Už jsem si našel trasu, kde nejdu do kopce ani z kopce. Vyhovuje mi chodit po rovině,“ dodává nedávno osmdesátiletý herec a autor, který na této adrese bydlí přes čtyřicet let. Samozřejmě ho lidé poznávají a nedávno mu jedna paní strčila hlavu i pod deštník, aby se přesvědčila, jestli je to opravdu on.

Paní Adriana chodí pěšky do sportovního klubu hrát tenis dvakrát týdně. „Většinou už čtyřhru, a i já to mám jako místo k setkávání. Navíc náš syn před dvěma lety získal klub (DTJ - Dělnická tělovýchovná jednota Santoška) do pronájmu a nedávno tam zřídil i posilovnu. Hrával závodně tenis a vystudoval sportovní management, tak se mu to ve čtyřiatřiceti letech všechno hezky propojilo. Baví nás mu při tom zvelebování pomáhat a kamarády taky. Holky tam hrají i 1. ligu v nohejbalu,“ pochvaluje si sportovního ducha rodiny paní Sobotová.

„Někteří lidi si myslí, že jsem to koupil celé a v posilovně zaměstnal syna, i když to není vůbec pravda. Tak je při tom klidně nechávám. Akorát Láďu to rozčiluje, protože to prý vypadá, že mu práci musel zařídit otec,“ usmívá se.

„Ale pořád tam opravdu nejsme, nehledě na to, že ještě hrajeme představení Návštěvní den u Miloslava Šimka. Se starou partou - Jirka Krampol, Miluška Voborníková, Viktor Sodoma, Petr Jablonský, Jana Mařasová…,“ vypočítává paní Adriana a manžel dodává: „Ale řekl jsem, že dál než do Brna už nepojedu. Každý měsíc hrajeme v Semaforu. A už teď myslím na říjnové vystoupení v pražské Ypsilonce. Slíbil jsem to režisérovi Schmidovi. Vždycky mě jen vystrčil na scénu - a něco říkej… Tentokrát to bude něco o swingu.“

Manželé Sobotovi společně před lety rekonstruovali. A úspěšně.

„Ve všem velí moje žena. A vyhovuje mi to, protože už jsem línej. A taky je mi trochu všechno jedno a nikdy se nevzepřu. Pravda je, že mě žena do ničeho nenutí,“ usmívá se vyznavač bazénu u domu s tím, že změna, kterou přivítal, bylo nahrazení chlorované vody v bazénu slanou.

„Jednou za čas nám přivezou pytle a přístroj nám sůl dávkuje. Bylo to snad to nejlepší, co jsme mohli udělat. Voda se opravdu nekazí. Dřív jsem to pořád luxovala, dodávala drahé tablety,“ říká paní Adriana.

„A máme vyhřívání - do studené vody bych nevlezl. Dřív jsem plaval tam a zpátky třeba stokrát. Včera jsem udělal tři bazény,“ dodává její manžel.

Na terase, která také vznikla poměrně nedávno, a zvětšila tak rovinu za domem a nad svahem, Luděk Sobota nejen relaxuje, ale vznikaly tu i jeho knihy - Paraziti mezi námi i starší Holé a trapné dýchání. „To byla kniha o holotropním dýchání, kterým jsem si opravdu prošel. Asi před čtrnácti lety. Zajímavá zkušenost, ale také stačilo.“

Svého času Sobotovi cestovali hodně i daleko - Srí Lanka, Filipíny, Zanzibar, Sicílie. „Ale už mě to také neláká. Ani na tu chalupu, i když ji máme blízko. Nejradši jsem tady. A nenechám se ničím vyrušit. Ani televizí.“

Možná někoho překvapí, že Luděk Sobota kdysi hrával i fotbal. Ale ne na postu brankáře, kterého - ve výslužbě - hrál jako funkcionář v Okresním přeboru. „Dělal jsem hodně sportů. To jsem ještě nebýval tak klidný a možná jsem se při hře i trochu vztekal. Někdy to bylo nutný. Dokonce jsme se Šimkem hrávali hokej ve Františkánské zahradě - mezi představeními. S takovým tím gumovým kolečkem na posilování rukou,“ vzpomíná vyznavač procházek mezi zahradním bazénem a barem v tenisovém klubu.

Může se vám hodit na Zboží.cz: Knihy: Holé a trapné dýchání - Luděk Sobota, Paraziti mezi námi - Luděk Sobota