Článek
Kvalita bytové výstavby se u nás často posuzuje podle vnějšího vzhledu domů a jejich fasád. Nakolik je to objektivní pohled?
Nemá vůbec žádnou vypovídací hodnotu. Jde-li o bydlení jako takové, musíme posuzovat dům nejprve zevnitř a teprve potom jak vypadá z venku. Vnějšek se dá vždycky změnit, přestavět. Koneckonců to teď můžeme vidět na našich sídlištích, když jsou panelové domy rekonstruovány, tak najednou začínají vypadat dobře.
Vzhled je důležitý, ale z hlediska kvality bydlení není na prvním místě. Na prvním místě je kvalita bytového prostředí, kvalita dispozice bytu, kvalita možného provozu v daném bytě. A o to se dnes nikdo nestará.
Otevřete-li libovolný časopis věnovaný bytové tematice, libovolnou reklamu, která nabízí byty k prodeji, všichni nabízejí luxusní a exkluzivní byty, ale nikdo vám nenabídne normální bydlení.
.: Vizualizace developerů v některých případech neodpovídají realitě (ilustrační foto). foto: Archív Důmí
Doprovodné vizualizace navíc lžou, protože mají svoje vlastní prostředí, kde se nedozvíte, že ten zelený parčík je až za dálnicí, a nikoli u domu. Posuzuje se vnější vzhled a posuzuje se nesprávně, ve špatném kontextu, někdy i ve špatném měřítku. Čili o kvalitě bydlení při nabídce bytových domů se téměř nedá hovořit.
Zmínila jste se o panelácích. Právě socialistické paneláky byly často kritizovány pro svoji vnější šedivost. Nicméně dnes po revitalizaci tvoří výrazný segment trhu s byty a jejich cena stoupá. Je to přehnaný růst, nebo ta cena odpovídá rostoucí užitné hodnotě?
Já jsem přesvědčena, že odpovídá. Panelové domy mají v našich myslích špatnou pověst kvůli tomu, že byly předávány do užívání jako nedodělané. Natáhly se inženýrské sítě, smontovaly se panely a, člověče, bydli! A protože lidé neměli kde bydlet – příval lidí do měst byl veliký a odpad bytového fondu z hlediska technické kvality rozpadajících se domů byl také veliký – tak v podstatě nebyl čas domy dodělat.
Jiná věc je, že bydlení bylo v té době chápáno jako sociální služba a byty i ve stavebních družstvech byly přidělovány v podstatě za levný peníz. Dnes, když jsou panelové domy revitalizovány, ukazuje se, že mají sice nedostatečně hluboké lodžie, s tím už se dá těžko něco dělat, ale jinak mají velmi dobře promyšlené dispozice, protože ty dispozice byly vytvářeny na základě typových sborníků zpracovaných kolektivem odborníků, kteří se věnovali bydlení dlouhá léta. Takže pokud cena panelových domů po revitalizaci stoupá, je to podle mě v pořádku a odpovídá to jejich hodnotě.
O kvalitě bydlení se sice často mluví, ale objektivní kritéria nejsou nikde dána. Kdo by měl tato kritéria vytvářet: zákazník, architekt nebo developer?
Objektivní kritéria kvality bydlení je těžké stanovit, protože bydlení je velmi individuální záležitostí. To, co je pro jednoho skvělé, může být pro druhého zcela nemožné, a přitom půjde stále o tentýž byt, který bude vypadat stejně. Podle mého názoru by o podobě bytu měl rozhodovat v prvé řadě ten, kdo v něm bude bydlet. Měl by být vyzpovídán, co si přeje, a na základě získaných znalostí by měla být zpracována nabídková studie o tom, jak budou byty vypadat.
.: Menší byty si lidé pořizují zejména z finančních důvodů (ilustrační foto). foto: Novinky/Ondřej Lazar Krynek
Když se opět vrátím k panelákům, tak takovýmto způsobem vznikaly jejich původní dispozice. Pravda, někdy se z důvodů ekonomie dodatečně přeprojektovávaly původní dva velké byty na patře na tři menší, ale přece jenom tam ohled na budoucího uživatele byl. Dnes je společnost v situaci, kdy nejdůležitějším kritériem je potřeba bydlet. Koupím si takový byt, na jaký mám, a teprve pak se rozhlížím, jestli v něm dokážu bydlet.
Developeři tvrdí, že lidé chtějí malé byty, ale oni chtějí malé byty proto, protože na velké nemají. V situaci, kdy se v Praze dostáváme do enormních cenových částek za metr čtvereční bydlení a uvědomíme si, jaké jsou průměrné platy, se developer s uživatelem těžko shodne, pokud to náhodou není onen vysněný bohatý uživatel, který na peníze nekouká, ale těch, mám dojem, je v této zemi pořád ještě málo.
Na jedné straně tlak komerce, na druhé straně potřeba bydlet. Existuje cesta ven?
Samozřejmě že existuje. Bydlení by nemělo zůstat jen v komerční rovině. Nemůžeme všechny lidi nutit k tomu, že správný styl bydlení sestává pouze z toho, že přijdu domů, sednu si před plazmovou televizi, koukám na ni, k tomu piji drink a případně přes luxusní terasu pozoruji západ slunce. Bydlení je mnohem rozmanitější.
Vezmeme-li současné časopisy, které se věnují bydlení, a je jich celá řada, tak je to zvláštní snůška reklam, které pracují s vizualizacemi ideálních vysněných prostorů anebo uveřejňují návody, jak si udělat poličku. Ale nikde se čtenář nedozví, jak se má byt užívat. Že kupříkladu lodžie není sušárna prádla ani skladiště zbytečných věcí. Že je právě proto u obývacího pokoje, protože je to další typ obývacího prostoru.
Když už si lidé přestavují byty, měli by si nejdřív sednout a ujasnit si, jaké druhy činností v bytě vykonávají. A pokud si nevědí rady, měli by jít za architektem a říct: to a to v bytě potřebuji, poraďte mi. V tomhle byl skvělý časopis Domov, který má dnes zcela jiný charakter, skvělý byl i časopis Bydlení, který má rovněž úplně jiný charakter.
Aby člověk věděl, co má vůbec od bydlení chtít, k tomu u nás neexistuje nic. Ani základní výchova, natož pak odborná nadstavba. Samozřejmě není doba k tomu, aby se zakládaly nové výzkumné ústavy, ale máme dostatek pracovišť na technických školách, na univerzitě nebo na akademii věd, která by se znovu k problému bydlení měla vrátit. A ona by to nepochybně ráda udělala, kdyby to někdo po nich chtěl.
Hlavní je diskutovat o tom, začít se tím zabývat. Bydlení vypadá jako individuální záležitost každého jedince, ale není to pravda. Člověk, který špatně bydlí – a špatně bydlet můžete i v šedesátimiliónovém bytě –, je nespokojený. A nespokojený člověk kolem sebe šíří další nespokojenost, která je strašně zhoubná.
