Článek
"Já jsem moc ráda, že si porota všimla, že architekturu netvoří jen domy a budovy, ale také mosty. Protože i na nich se my architekti něco natrápíme," komentovala své vítězství Torkoniaková, v pořadí již osmá laureátka tradiční ceny památkářů.
V předchozích ročnících si cenu odnesla řada architektonických děl, včetně rodinných domů, sakrálních staveb či kancelářských komplexů.
Nejlépe se novostavbu do historické zástavby podařilo v minulosti umístit například autorům kancelářského centra Portheimka nebo Národní technické knihovny v Praze 6 Dejvicích. "Často budovy, například na vesnicích, fungují jako určitý vzor. Nejde ale o to, aby staré zástavbě konkurovaly. Mají doplnit a obohatit," napsal k letošním výsledkům historik a teoretik umění a architektury Rostislav Švácha.
"I disharmonický prvek může být součástí harmonického celku. Podle principu jin a jang, kde architekti a památkáři jsou právě těmito protikladnými prvky. Jde o dvě stránky jednoho celku - architektury. Jedna ji tvoří a druhá ji chrání," dodala předsedkyně Klubu Za starou Prahu Kateřina Pečková.
Klub Za starou Prahu je občanské sdružení, které se od svého vzniku v roce 1900 věnuje ochraně památek v Praze. Nové stavby - nejen v české metropoli - svými výročními cenami s přestávkami oceňuje bezmála deset let.
V současné době čítá klub přes 1000 členů. V jeho čele stojí rada, složená převážně z historiků umění, architektů a urbanistů. V poslední době se klub věnuje například boji za zachování rohového domu na Václavském náměstí, kterému hrozí demolice.
Celkem bylo nominovaných šest staveb. Mezi nimi byla také administrativní budova na Smíchově od Jiřího Stříteckého a Martina Krupauera a kavárna Fara Klentnice od Marka Štěpána.
