Kytarista Kabátu Ota Váňa rád kouká do plamenů

Zázemí si drží i v rodných Teplicích, kam se rád vrací za rodinou a kamarády, ale i na fotbalové zápasy. Nehledě na to, že kapela má pod tribunami zkušebnu.

Možná i někoho z věrných posluchačů překvapí, že Ota je od dětství nadšený saunař a vytrvalý cyklista. „Před pěti lety jsem si tu splnil dávný sen a v podkroví nechal v koupelně vybudovat na míru skvělou saunu z afrického dřeva! Chtěl jsem ji fakt od mládí, ale buď na to nebylo místo, prostředky nebo ani čas. Ale člověk by si sny - třeba i kamna nebo saunu - měl plnit, když to jde.“

„Z fitka - v sousedním pokoji - to mám do sauny pár kroků. Když šlapu na rotopedu, tak pro změnu sleduji na DVD třeba koncerty Metalliky a koukám, jak to ty kluci americký dělaj,“ usmívá se sportovec a fanda teplického fotbalu (retro dres oblíbeného klubu, pro který Kabát nahrál i novou hymnu, má zarámovaný na zdi).

Mimochodem i podle vysportovaného těla je patrné, že v padesáti přestal pít alkohol. „Už toho bylo dost a nechtěl jsem, aby mě to stáhlo. Ale v českém prostředí to není jednoduché… Naštěstí si celý život dělám, co chci, a je mi jedno, co si myslí okolí,“ pochvaluje si formu z posledních let.

„Pro kolo je tu ideální terén a mám rád i kopce, které si užívám při vyjížďkách ke Křivoklátu. Mimochodem v černém nejezdím, mám žlutou bundu, a když navlíknu tmavý triko, tak mám žlutou helmu a všude světla. Vadí mi, jak k sobě bývají na silnicích řidiči i cyklisti někdy vzájemně neohleduplní. Kolikrát i cyklistovi při míjení řeknu, že není vidět… Jako cyklista jsem s autama zažil hrozný věci - ale bývá to vzájemné. Chtělo by to víc respektu od všech.“

Vyznavač klidu a domácí pohody má v domě několik oblíbených „zón“. U krbových kamen je schopný si lehnout s polštářem na podlahu a koukat do plamenů („Zprávy v televizi nesleduju, to zanáší hlavu…“). V knihovně vyrobené na míru si ze sbírky knih vždy dovede vybrat („Nejraději mám Kena Folletta a rád si listuji i svázanými ročníky Melodie ze sedmdesátých, osmdesátých let, které jsem koupil na inzerát od jednoho starého pána. Tam jsou věci!“).

A v druhé největší místnosti má své kytary, reproduktory, stolní tenis a velkou obrazovku na sportovní přenosy. Strop je podsvícen a barvu volí podle toho, jaký přenos se synem sledují. K pohodě pánského pokoje přispívá i přímý vstup na zahradu s pergolou.

V citlivě zařízeném interiéru bez zbytečných předmětů je patrný rukopis hlavně jeho ženy. I po dvacetiletém obývání dům působí jako novostavba.

Paní domu je z Košic, takže nad sedačkou v obýváku jsou obrazy z centra jejího rodného města, na které také nedá dopustit, a na vedlejší stěně litografie Teplic.

„Dva roky jsme spolu žili v Teplicích, a když jsme hledali něco u Prahy, tak jsem zohledňoval i blízkost studia a dostupnost zaměstnání pro manželku.“

Řadovka byla developerský projekt, u kterého sledovali průběh výstavby ke své spokojenosti. Dispoziční změny byly minimální. „Mám radost i ze schodiště, které jsem nechal obložit překližkou - považuji ji za nedoceněný materiál. Jsou tam zabudované i podsvícené niky, kde mám hudební ceny - od Andělů po keramickou sošku přímo od fanoušků. Manželka mi vlastnoručně udělala vypolstrovaný rámeček na Zlaté slavíky!“ pochvaluje si rocker pohodu domova, ke které ještě dodává:

„Je mi vlastně jedno, kde zrovna žiju, a jsem na přejíždění zvyklý. Navíc mi vyhovuje podle nálady změnit prostředí - do Teplic je to kousek. A co jsem se najezdil autem na rande do Košic!“

„Před dvaadvaceti lety jsme byli mladší,“ usmívá se Otova žena s tím, že i ona se do rodných Košic ráda vrací - nejen kvůli tomu, že je to krásné město.