Článek
Osudným se Windsoru stal 20. listopad 1992, který panovnice Alžběta II. nazvala annus horribilis. Halogenová lampa v soukromé kapli královny byla zavěšena příliš nízko nad sametovým závěsem oltáře, jenž se vzňal.
Požár trval 15 hodin, zničil devět místností a těžce poškodil stovku dalších. Celkem zdevastoval plochu 7000 metrů čtverečních. Na rekonstrukci vypsala královna soutěž. Sešly se návrhy i značně výstřední, například vybudovat jako centrum paláce obří akvárium s umělými vlnami a plovoucí korunou.
Akce byla nakonec svěřena tradičnímu studiu Sidell Gibson a k obnově přizváni nejlepší řemeslníci celého království. Suť ze spáleniště naplnila 7000 popelnic. Prosívala se a nalezených 15 tisíc úlomků štukové výzdoby pak restaurátoři podle fotografií skládali dohromady. Kameny na vnější stěny zámku se vozily až ze západní části ostrova, aby se zachoval jednotný vzhled. Každý blok o hmotnosti osmi tun se musel k zámku dopravit lodí.
Využilo se k tomu několik kanálů, které byly léta mimo provoz. Na umělecké výzdobě se podílel i princ Philip, současný manžel královny Alžběty II. Podle jeho akvarelů zobrazujících zápas hasičů s ohněm vytvořil umělecký sklář Joseph Nuttgens barevné výplně oken.
Historie Windsoru
Po této velkolepé stavbě má současná panovnická dynastie příjmení. Windsdor má více než tisíciletou historii. Z původní dřevěné pevnosti vyrostl středověký hrad, který byl přebudován na zámek. Pevnost nechal vystavět Vilém Dobyvatel. V roce 1659 navštívil Windsor sběratel starožitností a astrolog Elias Ashmole v doprovodu českého rytce Václava Hollara, jehož kresby se staly historickým svědectvím o tehdejším vzhledu sídla.
Přestavbu do současné podoby zažil hrad za Jiřího IV., který miloval krásné a extravagantní stavby. Provedl ji slavný architekt Jeffry Wyatville v první polovině 19. století. Některé věže zvýšil, aby byly stejně vysoké jako ostatní, a kulatou věž, základ a centrum Windsoru, završil zubatou kamennou korunou, jež dává dodnes hradu jeho dramatický ráz.
Za královny Viktorie a prince Alberta byl Windsor jejich hlavní rezidencí. Po smrti Alberta se Viktorie uchýlila do hradu a téměř 40 let z něj nevycházela. Vysloužila si tak přízvisko vdova z Windsoru.
Současná královna Alžběta II. strávila na hradu část dětství, neboť její matka se sem uchýlila za druhé světové války. Po válce se královská rodina vrátila do Londýna, ale Windsor zůstal Alžbětiným oblíbeným sídlem a utíká se sem, kdykoli ji čeká důležité rozhodnutí.
Rekonstrukce stála 37 milionů liber, ale rozhodnutí vlády uhradit ji z veřejného rozpočtu se pod tlakem veřejnosti a parlamentu muselo změnit, byť není hrad majetkem královny, ale státu. Královna tedy zaplatila 70 procent oprav, ale na oplátku podstatně zvýšila ve svých palácích vstupné.