Článek
V současné době chce známé zařízení, otevřené přesně 10. února 1975, cílit především na zákazníky z řad vyšší střední a vyšší třídy a konkurovat obchodním zónám v ulicích Na Příkopě nebo Pařížská. Lidé si tam podle Jaroslava Petrů, generálního ředitele OD Kotva, po letech, kdy řada z nich upřednostňovala nákupní zóny mimo centrum metropole, cestu opět našli.
V roce 2014 stouply tržby nájemců, jichž je dohromady 85, o 50 miliónů korun na celkových 800 miliónů korun. „Lidé u nás utratí v průměru 2,2 miliónu korun za den, 200 tisíc za hodinu a víc než 3000 za minutu,“ vypočetl.
OD považovaný za jednu z nejvýznamnějších českých staveb první půle 70. let 20. století, kam dnes zamíří až 15 tisíc lidí za den, patří od roku 2005 irské společnosti Markland.
Rozsáhlá rekonstrukce, která má přizpůsobit interiéry potřebám moderního obchodu a navrátit jim původní architektonický ráz, už spolykala 300 miliónů korun, dalších 100 až 200 miliónů investuje majitel v následujících letech.
Obchodní dům se otevřel 10. února 1975.
„Investovali jsme především do služeb. Otevřeli jsme hudební klub, restauraci na Sluneční terase, která skýtá údajně nejhezčí výhled na starou Prahu, wellness se solnou jeskyní,“ vypočetl Petrů.
Letos na jaře by mělo být otevřeno největší dětské centrum v Praze, v plánu je návrat kanceláří do 5. a 6. patra, obnova fasády a renovace plochy před budovou. „Co se týká fasády, řešíme, zda hliníkové panely vyměníme, nebo se chemicky vyčistí a nalakují, čímž chytnou takovou bronzovou barvu,“ reagoval na dotaz Práva ředitel.
Na renovaci vstupního prostranství už Kotva získala stavební povolení, otázka je, zda řemeslníci položí kostku nebo něco jiného. Zeleň může růst maximálně v nádobách, do země zasadit nelze, neboť pod povrchem se nacházejí supermarket a podzemní garáže.
Obchodní dům byl postaven v brutalistickém stylu podle návrhu manželů Machoninových, kteří uspěli ve výběrovém řízení. Tehdejší režim považoval Kotvu, stejně jako obchodní dům Máj ve Spálené ulici, za nesmírně důležité stavby, bral je jako výkladní skříň úspěšných 40 let od konce 2. světové války. Takže tempo výstavby bylo vcelku závratné. Budova vyrůstala na půdorysu propojených šestihranů od února 1972 do listopadu 1974.
„Pamatuji si, že jsme s maminkou a sestrou chodily okolo staveniště. Byla tam nesmírně hluboká díra,“ vrací se do 70. let jedna z pamětnic, která však uvnitř nebyla dobrých deset let.