Konejšivá architektura: Nové rozšíření hřbitova spojuje tradici s moderní formou rozloučení

Původní vratislavický hřbitov bylo třeba doplnit o prvky, které odpovídají současným způsobům posledního rozloučení. Nově jsou tedy jeho součástí rozptylová a vsypová loučka a vzniklo zde i pietní místo pro nenarozené děti.

Rozptylová loučka přímo sousedí se starým hřbitovem a její kruhový tvar není náhodný, má odkazovat k cykličnosti života. Zároveň ji doplňuje obřadní stůl ze žulového kamene, který pochází z nedalekých Jizerských hor. Je tedy vidět, že architekti pojali celý projekt citlivě a snažili se využít lokální zdroje.

Téměř celou rozptylovou loučku lemuje háj pamětních loučí, které pozůstalí zapalují svým blízkým, aby jim posvítili na poslední cestu. Fungují podobně jako klasické svíčky, ale září celých 72 hodin a není k nim potřeba otevřený oheň. Navíc jsou opatřeny mosaznými cedulkami, které nesou jména zesnulých. Nejsou tedy jen anonymním pietním prvkem, ale uctívají památku konkrétního člověka. A stačí je rozsvítit pouhým dotykem, tak jako jiná moderní svítidla.

Vsypové loučky zase symbolicky uzavírají prostor hřbitova i životní cestu zesnulých, najdete je tedy v zadní části hřbitova. Tady se ostatky ukládají anonymně, ale každá jamka má své přesně vytyčené místo. Po jejím vyhloubení a vsypání popela zesnulého proběhne krátký obřad a potom se zemina vrací zpět. Místa jsou obsazena trvale, na každém tedy může být vsyp proveden jen jednou.

Díky novým architektonickým prvkům je možné na hřbitově ve Vratislavicích uctít památku zesnulých, ale také nenarozených. Součástí je totiž i pietní místo, kde mohou rodiny vzpomínat na své nenarozené nebo krátce po porodu zemřelé děti. Bolest z takové ztráty lze utišit jen těžko, ale rodiče i další příbuzní se zde s ní mohou postupně vyrovnávat. A to nejen při samotném rozloučení, které je z duchovního i psychologického hlediska velmi důležitým krokem.

Pieta má podobu intimního zákoutí pod vzrostlou břízou s památníkem z rozpůleného kamene. Rodiče se zde mohou ve stínu stromu na chvíli posadit a uctít památku milovaného dítěte. Dále je možné sem umístit svíčky nebo jiné drobné předměty, které slouží jako tichá vzpomínka. A své opodstatnění má i kruhový vodní prvek na konci dlážděné cesty. Zrcadlí se v něm obloha, a tak pozůstalé přímo vybízí, aby k ní vzhlédli.