Klasický panelový byt 2+1 získal po rekonstrukci barevný a svěží nádech

Na malém bytě 2+1 se všemi stěnami z betonu původní majitelé za léta užívání nezměnili vůbec nic, a tak ještě před nastěhováním proběhly první, spíš estetické úpravy. Čistily a přebrušovaly se parkety, stěny dostaly čistou novou vrstvu samolepicích tapet.

Půl roku před velkým třeskem ještě nechali uživatelé vyměnit radiátory a stará okna nahradila nová plastová. Už tehdy projevili schopnost, která se při následné velké proměně vyplatila: „Udělali jsme na okna výběrové řízení, oslovili jsme s konkrétním požadavkem dvanáct firem,“ líčí Zdeněk. Při stejné nabídce byl rozdíl v kalkulacích až patnáct tisíc, nakonec okna měnila firma ze Soběslavi. S tímto postupem nepřekvapí, že zásadní rekonstrukci předcházela návštěva architektonického ateliéru.

Partneři předložili ateliéru své představy: Byt se měl prosvětlit, prostor otevřít, měla by do něj vstoupit dynamika, barvy. „Vybrali jsme dobře hned napoprvé,“ vypráví Zdeněk, „když nám MgA. Vendula Hladíková předložila studii, řekli jsme rovnou: bereme!“

A óda na odbornou spolupráci pokračuje: „Neumím si představit, jak bychom to zvládli bez nich. Paní Hladíková a pan Zimandl nabídli řadu funkčních nápadů, na které bychom nepřišli, hledali vždy další řešení, která by přinesla úsporu i kýžený efekt, doporučili nám osvědčené firmy a dodavatele.“ Spolupráce podle mínění majitelů přinesla nejen funkční moderní bydlení, ale také jim ušetřila desetitisíce. Dlužno dodat, že nadšena byla i druhá strana, protože s tak velkoryse pojatou rekonstrukcí se hned tak ateliér nesetkává.

K obvyklým povolením a razítkům tentokrát musel přibýt i posudek statika, protože se sahalo na betonovou nosnou stěnu. Nejprve ale dostaly slovo sbíječky, a byt byl totálně zdemolován. Zmizely podlahy, odraly se stěny až na původní beton, zlikvidovalo se umakartové jádro, vytrhala původní elektroinstalace.

Následovaly zednické práce, na místě, kde byla původně kuchyně se vyzdívala nová koupelna, zazdívaly se naopak některé dveře, které ztrácely funkci. Pak do bytu nastoupila parta asi devíti chlapů se strojem, který je notně převyšoval. Velký kotouč pily, který se zakousl do betonu, chladilo vodou několik hadic, a majitelé se jen modlili, aby nevytopili sousedy. Nestalo se, betonová stěna byla z obou stran odříznuta, zůstal jen střed. Pro zajištění statiky se ještě u stropu udělaly překlady. Začínalo se rýsovat nové prostorové uspořádání.

Následně se vyrovnávaly podlahy, zalila je nivelační hmota do takové výšky, aby vznikla jednotná rovná bezprahová plocha. I protipól podlahy – stropy – se dočkaly, dostaly pěkné sádrokartonové podhledy. Provedl se nový rozvod plynu a také nová elektroinstalace s pojistkami pro všechny důležité spotřebiče, do všech funkčních zón bytu se instalovaly přípojky pro počítač.

Otáčením dispozice se za zdí, kde dnes stojí audiovizuální souprava, ocitla ložnice sousedů, investoři se proto po poradě s architekty rozhodli pro zvukovou izolaci. Před stávajícími betonovými stěnami obývacího prostoru jsou předsazeny SDK desky, na jedné straně je 7,5 cm silná vrstva skelné vaty, na té druhé, choulostivé „ložnicové“ je rovnou izolant dvakrát po 7,5 cm a k tomu ještě vzduchová kapsa. Ukrývají se tu veškeré rozvody a kabely.

A jak to bylo dál? Na stěny nové stěrky, na zem nové podlahy. I tady se myslelo na odhlučnění, pod dřevěnou plovoucí podlahu přišly kročejové filtry. A samozřejmě se budovala nová koupelna a kuchyně.

Koupelna v novém uspořádání dostala větší prostor, vedle pohodlné vany tak nabízí i komfortní sprchový kout. Originálně řešené obklady na stěnách (linie tvoří vybroušené drážky) se kupovaly na kusy, nikoliv na metr čtvereční, a jsou jednou z mála finančně náročnějších položek.

Kuchyně je novým přirozeným centrem otevřeného bytu. Designéři tu zajímavě ukrývali: ve středovém sloupku je schovaný přívod plynu, v částečném podhledu zase odvod par z digestoře a osvětlení. Zaoblený tvar částečného podhledu je vnímán esteticky, přitom je plně funkční.

Veškeré vybavení kuchyně, až na dva malé trojúhelníkové stoly a nosiče DVD, je vyrobeno na míru. Pochází z dílny truhláře Františka Koubleho stejně jako nábytek do koupelny. Právě on proměnu bytu završoval, čekal na konečné úpravy, aby pak v klidu mohl nábytek doladit a na místě spasovat tak, aby seděl na milimetr přesně. Celková stavební rekonstrukce trvala šest týdnů, truhlář si pak s vybavením hrál ještě asi měsíc.

Proměna bytu je dokonalá. Naplnila jedno z přání majitelů, aby byt nevypadal jako panelákový, splnila i všechny další požadavky. Obytný prostor se prosvětlil, a opticky zvětšil, i když má pořád původních 62 m². Úpravami vznikly dvě hlavní zóny: společenská a intimní. Hlavní obytný prostor se rozprostírá od jedněch oken k druhým.

Obývací pokoj přechází v kuchyni s jídelnou, a končí pod okny dvěma pracovními místy, takže se partneři nemusejí dohadovat, kdo zrovna víc potřebuje počítač. Do společenské části se vchází z prostorné chodby, kde je pro návštěvy k dispozici WC s umyvadlem, do intimní části bytu se vchází posuvnými dveřmi, které jsou v těsném sousedství kuchyně. Z ložnice partnerů se vchází přímo do koupelny.

Chodbu z jedné třetiny vyplňuje objemná skříň, sahající až ke stropu a hluboká jeden metr, která kromě běžně ukládaných věcí pojme klidně i dvě kola. Úložné prostory jsou tu řešeny dobře a nenásilně. Knihovnička u kuchyně má řadu dvířek, za nimiž se skrývají i kuchyňské potřeby, za těmi velkými je spíž. Další úložné prostory jsou umístěny nad sedací soupravou, koupelna má svoji černou skříňku, a ložnice nabízí v čele postelí tolik prostoru, že je, jak podotýká Zdeněk, dodnes využitý jen částečně.

Barvy, které si majitelé přáli, jsou voleny odvážně, ale rozhodně ne divoce, i když by tak někomu kombinace oranžové a červené mohla připadat. Příjemně je usazuje šedý matný lak, kterým je upraven kuchyňský nábytek, bílé stěny, šedá dlažba i dřevěná podlaha z exotického dřeva hevey. Do barevného ladění dobře zapadla původní sedací souprava, která jediná spolu se skleněným stolkem pamatuje předchozí uspořádání bytu.

Za zmínku stojí i světelné řešení bytu. Zdeněk si přál hned zpočátku bodové osvětlení a ateliér pojednal realizaci toho přání velice čistě. Podhledy, které ozvláštňují celý prostor, zároveň skrývají ty nepěkné „dráty“, které nás ve většině příbytků rozčilují.

Možná teď máte pocit, že na takovou rekonstrukci hned tak každý nemá. Při rozsahu prací jsou ale celkové náklady 1,2 miliónu Kč docela nízké. Stavební práce jako takové spolkly asi polovinu z této částky. Do pořádku se dává celý dům. Všude jsou už vyměněné stoupačky, dokončuje se zateplení budovy. Budou se měnit balkóny, opravovat střecha, pak přijde na řadu úprava společných prostor. Dům se zhodnocuje, byt už má teď po rekonstrukci mnohem vyšší hodnotu. Taková investice se neztrácí.