Kde se doma šetřit nevyplácí a řešení, jak na to správně

Snaha uspořit hned na vstupních nákladech bývá jedním z nejčastějších způsobů, jak nakonec prodělat. Levné spotřebiče mívají velkou energetickou spotřebu, a tudíž se jejich provoz prodraží. Například staré lednice nebo levné sušičky mohou mít mnohem vyšší spotřebu elektřiny než moderní úsporné modely, což se projeví na měsíčních účtech.

Velice podobné je to s pořizováním nejrůznějších materiálů pro různé opravy, úpravy a rekonstrukce v domech či bytech. Levnější materiály nemusejí nutně znamenat úsporu. Mnohdy mohou být příčinou dalších starostí, protože buď neplní svou funkci tak dobře, jak by měly (například nekvalitní izolace kolem oken), anebo se brzy opotřebují a bude nutné je nahradit (nejrůznější druhy kování či spojovacího materiálu).

Řešením je investovat do kvalitních úsporných spotřebičů s nízkou spotřebou elektrické energie a vody. Jejich provoz majiteli rozdíl v nákladech brzy vyrovná. Stejně tak je vhodné pořizovat kvalitní materiály s garantovanou dlouhou životností.

Příbuznou chybou předchozímu bodu je snaha ušetřit při opravách a rekonstrukcích používáním jiných, levnějších materiálů, než které daný problém vyžaduje. Klasickým příkladem je používání materiálů určených do interiéru v exteriéru a naopak. Anebo používání materiálů, které velmi dobře slouží v suchém prostředí, v koupelnách a kuchyních, kde je zvýšená vlhkost vzduchu. Právě tak je to s nesprávně zvoleným typem a tloušťkou izolačních materiálů.

Řešením je používat na opravy a úpravy ten typ materiálů, které jsou pro daný účel určené. Jedině tak lze očekávat, že zamýšlené zákroky přinesou kýžený efekt bez dalších nákladů a v případě izolací i skutečnou úsporu.

Kapající kohoutek, protékající toaleta nebo netěsnící okna se mohou zdát jako drobnosti, které není třeba hned řešit. Při dlouhodobém odkládání opravy ovšem představují zcela zbytečné a nepřehlédnutelné výdaje za zbytečně proteklou vodu (obvykle navíc pitnou!) nebo za vytápění dorovnávající úniky tepla.

Řešení je prosté: zajistit opravu co nejdříve.

Mnozí lidé ve snaze co nejvíce ušetřit mají ve zvyku v zimě před odchodem z domova zcela vypnout topení. Jak ale bylo již mnohokrát řečeno, tímto způsobem si zejména majitelé rodinných domů nepomohou, naopak si mohou zadělat na další problémy. Pokud v domě po několika hodinách topení vychladnou zdi, bude třeba mnohem více topit, aby se zase celý dům vyhřál. A k tomu se přidává riziko kondenzování vlhkosti ze vzduchu, vznik plísní atd.

O něco menší rizika hrozí při vypínání topení na nulu v bytových domech, kde byt šetřílka „podrží“ sousední jednotky. Otázkou je, jak dlouho se bude sousedům líbit platit vyšší náklady na energie, eventuálně, zda se nerozhodnou pro stejný postup.

Účinným řešením je temperování po dobu nepřítomnosti a ještě lépe používání chytrých hlavic na topení. Ty umožňují udržovat v každé místnosti vlastní nastavenou teplotu a v některých případech jsou schopné samostatně rozpoznat otevřené okno a snížit vytápění pro takovou chvíli. Sofistikovanější řešení zahrnuje připojení ovládání otopné soustavy k systému chytré domácnosti, který intenzitu vytápění dokáže řídit sám a úsporně na základě mnoha vlivů, jako je přítomnost lidí v domácnosti, venkovní teplota, denní doba, druh místnosti apod.

Neustále zhasínat při každém opuštění místnosti je zvyk, který si mnoho lidí vypěstovalo v dobách, kdy se svítilo klasickými žárovkami. V domácnostech, kde jsou zdroje světla už jenom úsporné, jsou náklady na svícení tak nízké, že pár minut svícení navíc opravdu žádný velký problém nepředstavuje. Naopak příliš časté vypínání a zapínání může některým úsporkám spíše zkracovat životnost.

Řešení je v tomto případě snadné, tj. nechat zkrátka pár minut svítit a netrápit se tím, náklady jsou opravdu ve výši pár korun za rok. Do prostor, kde se lidé zdržují jen krátce (chodby), lze pořídit pohybové senzory. A pak je tu opět sofistikovanější řešení, spočívající v ovládání osvětlení prostřednictvím chytrého systému, jenž umožní ovládat všechna světla v domácnosti najednou, měnit intenzitu osvětlení v místnostech, barvu světla, vytvářet různé světelné programy a v případě nepřítomnosti rodiny i simulovat obývaný dům či byt.