Kam kráčí naše bytové družstevnictví

Před dvaceti lety, v červnu roku 1991, jsem na zasedání Komise zemí EU pro sociální bydlení (CECODHAS) prosadil souhlas s přidruženým členstvím Svazu českých a moravských bytových družstev v této organizaci.

Mělo to tehdy velký význam, neboť jsme byli vystaveni neustálým atakům, kdy bytová družstva byla řazena do jedné řady s ostatními družstevními formami, zejména k družstvům zemědělským, která byla chápána jako nástroj tzv. socializace vesnice po roce 1948.

Pomáhala nám tehdy celá Evropa, zejména Německo, Francie, Rakousko či Portugalsko a Nizozemsko. Řada funkcionářů této evropské organizace nás podpořila v situaci, kdy Parlament ČR sázel bytovému družstevnictví jednu ránu za druhou.

Povinné převody družstevních bytů se až do poloviny devadesátých let nedaly realizovat; celkem 9x jsme prosadili nejprve přijetí a pak novelu Zákona o vlastnictví bytů. Mnozí poslanci celého politického spektra dodnes vzpomínají na studijní cesty do sousedních zemí, Rakouska, Německa, Norska i jinam.

Uplynulo dvacet let a v bytové politice se blíží další rozcestí. Ostatně to konstatuje i současný ministr pro místní rozvoj Jankovský, který se svým týmem připravuje koncepci bytové politiky zhruba do roku 2020. Neznám současný stav příprav tohoto dokumentu, ale jistě tam budou kapitoly o rehabilitaci nájemního bydlení, přivítal bych zejména posílení neziskového a sociálního bydlení.

Česká republika se totiž stala zemí vlastníků bytů. Družstva i obce zprivatizovaly, co se dalo. Nájemní bydlení, včetně specifické formy – družstevního nájemního bydlení s velice silnými dispozičními právy členů – zůstalo jakýmsi pejorativním zbytkovým segmentem (ač se dodnes počítá v řádu stovek tisíc bytů).

Bytová družstva byla v minulosti motorem koncepčních kroků. Ale najednou, v posledních letech, jakoby vysublimovala. Je to tím, že již nic nepotřebují? Ani právní rámec pro družstevní a vlastnické bydlení či přístup k financím pro zateplení, prostě nic?

V posledním roce je předseda Svazu českých a moravských bytových družstev v rámci systému rotace předsednictví dokonce předsedou zmíněné významné komise – CECODHAS sídlící v Bruselu. Kdo o tom ví? Jak nám to pomáhá? Čím toto členství a naše předsednictví podpoří akcent na nezbytnou korekci bytové politiky v naší vlasti? Odpovědi neznám, a pochybuji, že je zná samotné vedení svazu.

Již přes deset let se připravuje nová kodifikace soukromého práva a tato koalice – pokud se udrží – má hlasy na to, aby nový občanský zákoník prosadila. Je to nejzásadnější změna soukromého práva, mnozí o ní hovoří jako o „ústavě soukromého práva“.

Když jsem si však přečetl pasáž upravující vlastnictví bytů, zesinal jsem. Pomíjím fakt, že se institut, dosud upravený samostatným Zákonem o vlastnictví bytů, stane součástí občanského zákoníku, ale kladu si jednu zásadní otázku.

Podle kompetenčního zákona je za bytovou politiku odpovědné ministerstvo pro místní rozvoj. Spolupracovalo na tomto návrhu, anebo jej napsali odborníci ministerstva spravedlnosti?

Hovořil jsem s řadou kolegů – právníků a advokátů, kteří se po léta specializují na oblast bytové politiky. A z jejich reakcí mám pocit, že se návrhu hrozí všichni.

Avšak Svaz českých a moravských bytových družstev mlčí, mlčí i jednotlivá družstva. Přitom nová zákonná úprava přinese komplikace jejich členům a hlavně budoucím vlastníkům bytů.

Jde nejen o nové pojmy, ale především o jejich nový obsah, jako je bytové spoluvlastnictví vyjadřující vlastnictví jednotky, společných částí domu a podílu na pozemku, podstatně se mění řada pravidel pro Společenství vlastníků jednotek. Nová úprava také zasahuje do dosavadní ochrany členů družstev – například při vzniku konkurzní situace.

Nemyslím, že se nemáme od Evropy co učit. Naše přední odbornice na otázky bydlení, prof. Pelikánová, vždy dávala za vzor Code de coproprieté – francouzský zákon o kondominiu. Převratné změny, které nás v případě schválení nového občanského zákoníku čekají, by neměly nechat v klidu hlavně družstevníky. Protože, jak se zdá, jejich lídři panují více v Bruselu než u nás doma.

Stále ještě je čas paragrafy týkající se v občanském zákoníku vlastnického bydlení v Poslanecké sněmovně projednat a případně změnit. Na nich nový občanský zákoník nestojí. Koneckonců, institut vlastnictví bytů v našem právním řádu do roku 1989 de facto neexistoval.