Jako dvě mladé bedly. V Česku vyrostl první domek využívající podhoubí jako materiál

Houby nepatří jen na talíř, ale také do stavebnictví. Podle odborníků má materiál vypěstovaný z podhoubí potenciál nahradit například běžně používaný, ale ne zrovna ekologický polystyren.

Snížilo by se tak do budoucna zatížení životního prostředí a došlo k úspoře v oblasti energií a surovin. Potvrzuje to dvouletý výzkum českých odborníků a studie zpracovaná Univerzitním centrem energeticky efektivních budov ČVUT.

Hmatatelným výsledkem projektu je experimentálním domek, jehož stavbu autoři začali plánovat v roce 2023. V základu jde o dřevostavbu a nový, ekologicky šetrný materiál zvaný mykokompozit se v něm využívá v několika funkcích. Slouží především jako tepelná a zvuková izolace, v interiéru pak jako dekorativní obklad či základ pro výrobu nábytku.

Do projektu inovativní stavby, první svého druhu v Česku, ho bylo potřeba 1800 kilogramů. Podhoubí je třeba nejdříve „nasytit“ odpadní celulózou či jinou „potravou“, poté se vypěstovaný materiál nadrtí a v sypké formě jej lze vytvaroval do požadované formy. Zbývá už jen zpevnění vytvořeného tvaru usušením ve vysoké teplotě. Ta zároveň zajistí, že se houba znovu neprobudí k životu a nebude dále růst. To vše zabralo zhruba čtyři měsíce. Lichoběžníkové panely jsou zároveň ošetřené proti případným škůdcům podobně jako dřevo.

„Pokud materiál zůstane v suchu, měl by mít stejnou životnost jako dřevo. Jsou to zatím odhady, mycelium se jako izolace nepoužívá dostatečně dlouho, abychom měli empirické důkazy,“ říká k jeho trvanlivosti Jakub Seifert, předseda spolku MYMO, který za tvorbou budovy stojí.

Prototyp myceliové stavby má svým vzhledem připomínat mladé bedly rostoucí v lese – a tím tvarově odkazovat na houby, kolem kterých se celý projekt točí. Dva kupolovité moduly propojené spojovacím koridorem mají rozměr 3,04 × 7,14 metru.

Koridor slouží jako předsíňka a nabízí úložné prostory, v jedné z kupolí je pak spací prostor. „Ve druhé je kuchyňka spojená s malým obýváčkem,“ doplňuje Seifert. Kompozičně vycházeli architekti z konceptu micro či tiny housingu. „Tedy mít na malém prostoru co největší luxus, do kterého se vejde hodně věcí,“ vysvětluje.

„Většinu mykokompozitu v domě nevidíme, protože je schovaný uvnitř stěn jako izolace. Ten, který je viditelný, tvoří tu menší část, je na stěnách jednak jako izolační panel, který narušuje ozvěnu, jednak má svou nevšední texturou zároveň estetickou funkci,“ pokračuje Seifert.

V domku najdeme například ledničku či dřez s tekoucí vodou čerpanou ze zásobníku. Občasná voda na myceliových obkladech, třeba při rozlití vody v kuchyni, by podle odborníků neměla být problém, ten by nastal až při dlouhodobém vystavení.

Elektřinu dodávají do modulů solární panely na střeše koridoru. Světlo dovnitř přivádějí světlíky a okna v kuchyni, zvenku je stavba kompletně opláštěna dřevěnými šindeli. Vytápění zde zabudováno není.

K současným dvěma modulům se dají dle potřeby přidávat další. V nich pak může být třeba koupelna s toaletou.

Samotná stavba zabrala zhruba dva a půl měsíce. Podle Michala Trpáka, který se spolu s dalšími lidmi na sestavení konstrukce podílel, se museli nejen naučit pracovat s novým materiálem, ale také se poprat s atypickým tvarem modulu.

„Řešili jsme, jak dát to všechno dohromady, aby to sedělo, aby ty křivky ladily, samozřejmě byly nějaké improvizace, ale všechno jsme vyřešili,“ říká tento sochař z ateliéru Scoolp.

Jedním ze složitějších momentů byla třeba práce s kruhovými světlíky ve stropech. „Bylo potřeba správně odhadnout rezervy pro jejich vložení do konstrukce – aby nebyly příliš malé, a montáž tak byla vůbec možná, ale zároveň aby nevznikaly zbytečné úniky tepla. Také jsme museli vyřešit to, aby vrchní přesahy trámů unesly ocelovou zátěž stropních oken,“ popisuje Kateřina Sýsová ze spolku MYMO.

Vyřešit museli také požadavek, aby bylo možné stavbu jednoduše převézt na běžném kamionu. „Dvě koule jsou proto odpojitelné a dům je rozebratelný na tři segmenty. Lze ho transportovat kamkoliv a na místě zase seskládat,“ dodává Trpák.

Nový materiál byl podle výzkumníků použitý při zachování standardních technologických postupů pro správné izolování budov. Týká se to například aplikace parozábrany, která se používá proto, aby vzdušná vlhkost z interiéru nepronikala do konstrukce, a pojistné hydroizolace umístěné pod dřevěné došky.

Stavební materiál z mycelia je biologicky rozložitelný a stoprocentně recyklovatelný, podobně jako polystyren dobře izoluje teplo a zvuk, je pevný, zdravotně nezávadný a špatně hoří.

„Místo aby hořel a kapal jako polystyren, tak spíš doutná a neprská žhavé kousky. Při použití mycelia třeba v podhledech je tak při požáru evakuační čas daleko větší,“ dodává Seifert jeho další pozitivum.

Myceliový domek se dá podle tvůrců využít například jako glampingový objekt, tedy jako luxusnější forma kempování, případně jako komunitní centrum v parcích městské zástavby. První prototyp však bude primárně sloužit jako příklad šetrné budovy a cirkulárního stavebnictví.

Díky snadné mobilitě se v průběhu dalšího půlroku přesune blíže k zájemcům o možnosti využití přírodních materiálů na stavbě. Prohlédnout si ho budou moci v Prostějově, Českých Budějovicích, Jihlavě či Pardubicích.

Za projektem Samorost stojí jmenovaný spolek MYMO, jehož členy jsou odborníci z Fakulty architektury ČVUT a z firmy Mykilio, a stavební spořitelna Buřinka, která ho iniciovala.