Článek
Přestavba domu trvala poměrně dlouho, prodlužovala se (naštěstí mohli na staveniště dojíždět z původního bydliště), řemeslníci se střídali a nechávali za sebou nekvalitní i perfektní práci. Vlastně jako u nás. Své slovo tu měli i památkáři. Škoda slov pro tak poetické místo.
:.Speciální pedagožka Zuzana Zimmermannová představuje své norimberské sídlo, které s manželem zrenovovali.foto: Právo/Zdeněk Smíšek
„Nejhorší bylo absolvovat, když už jsme měli hotový celý dům, poslední stavební úpravy zahrady. Bagřík kvůli dláždění chodníčků, zahradního posezení a vjezdu do garáže vyvozil neuvěřitelné množství zeminy. A já za ním pobíhala s lopatou a koštětem, aby příjezdová cesta, společná se sousedy, nezůstala dlouho od bláta a hlíny,“ vzpomíná vystudovaná speciální pedagožka Zuzana Zimmermann(ová), jinak také členka Svazu franckých spisovatelů (Autoren Verband Franken).
Spojené talenty
Vlastně se na tomto pohostinném území spojila moravská hravost s bavorskou precizností (nemluvě o tom, že zahradní nábytek i některé doplňky interiéru byly pořízeny v krajanům známých obchodech).
.: Podkroví má své kouzlo. Vejde se sem i Múza.foto: Právo/Zdeněk Smíšek
Všude v domě i na zahradě je vidět spojení nápaditosti s odborností. S přestavbou domu z roku 1933 začali před sedmi lety. Jde o jeden z mnoha podobných ve vilkové čtvrti s nízkými plůtky u zahrad a s úzkými příjezdovými cestami. Stavba je vlastně polovina dvojdomku rozděleného po podélné ose hřebenáči na sedlové střeše.
Po rekonstrukci se hlavně proměnila půda na obytné podkroví. Šikovně byla využita i špice přistavené střechy. Malé, ale útulné i vzdušné (díky střešním oknům) podkroví slouží jako pracovnička i místo k příležitostnému přespání.
Zuzanin manžel Klaus je nejen šikovný automechanik a majitel menšího autoservisu, ale i muž s pochopením pro manželčiny nápady (stejně jako jejich sedmnáctiletý syn Dominik), kvůli kterým už možná sousedi i přes plot přepadli.
:.Pod kuchyňským oknem hlídá Svatá Pressburda.foto: Právo/Zdeněk Smíšek
„Svatá Pressburda - ochránkyně úrody (na místě, kde bývaly sázené brambory) je svařena ze starých kuchyňských pozůstatků. Svářecí práce provádí manžel. Já jen navrhuji a horké kousky přidržuji kleštěmi,“ přiznává zásluhy svému muži Zuzana, když nám představuje postavičku uprostřed dnešního záhonu květin.
:.Obrazy zdobící většinu místností v domě maluje Z.Z. pro sebe či přátele. "Zažily už i jednu oficiální výstavu." foto: Právo/Zdeněk Smíšek
Prohlídka s výkladem pokračuje k dalším objektům. Dvě z dubu vyřezané postavy muže a ženy dávají název místu, kterému by se všude jinde řeklo posezení pod pergolou. Zde Posezení u dvou Mamlasů aneb Nosiči nebe.
„Duby jsou z bývalého místního lesíku. Po jeho vykácení jsem odkoupila dva kmeny a vytvořila z nich dárek pro manžela k narozeninám. Po stromech lozil jako dítě.
:.Nirvanum uprostřed zahrady.foto: Právo/Zdeněk Smíšek
Vzpomínky ze střípků
Pohádkovou zahradou dokonce táhne pozlacený žebřiňák Královna. Skelet sochy tvoří drátěná konstrukce. Zacementována a střepy z kachlů polepená.
„Tahle postava - Královna s vozíkem - představuje mužovu babičku. Byla to prý zlatá ženská. V tom vozíku si z hospody vozila přiopilého dědečka. Smekám před ní, já bych muže v té hospodě nechala. Tato dobrácká babička je pro mě královna srdcí, vozík jsem jí pozlatila a doufám, že by se jí to taky líbilo.“
Vzpomínky navozuje i plechová vana, zde Nirvanum. „Vana je taky z mužova dětství. V kuchyni se v ní koupala celá rodina. Voda se ohřívala na kamnech. Dnes je to můj ostrov Nirvanum. Za horkých dnů tu trávím příjemné chvíle s knížkou v ruce.“
:.Vstup do šatny vedle ložnice hlídá bubeník.foto: Právo/Zdeněk Smíšek
Ale nelze se domnívat, že by naše hostitelka svůj ostrov nikdy neopouštěla a zůstávala pořád mimo realitu. Dokladem je artefakt u plotu - Voják na pranýři, další z kovových předmětů, tento s pravou vojenskou helmou.
„Vojáka jsem nechala zarůst růžemi jako Šipkovou Růženku. Na štítku je nápis: Nelíbat! To, aby ho nikdo neprobudil. Mírová holubice na něj vyplazuje jazyk. Takže už víte, že jsem i naprostý antimilitarista.“
Návštěva u zde spolubydlící fantazie pokračuje prohlídkou ještě citovějšího zákoutí: „Tenhle Anděl je moje maminka. Nikdy nechtěla být středem pozornosti, a tak jsem ji naschvál tak trochu schovala. Kdo o ní neví, tak ji v zahradě ani nevidí. Do kostela nechodím, ale od její smrti pevně věřím, že si někde spokojeně poletuje jako anděl strážný.
:.Koupelnu ozvláštňuje obraz inspirovaný mořem.foto: Právo/Zdeněk Smíšek
K tomuto tématu jsem právě dokončila Knížku o babičce. Je to povídání pro děti, které vysvětluje, že i ta babička byla kdysi malá holka, slečna, nevěsta a maminka. No a nakonec je z ní ten anděl strážný, který navštěvuje malou Haničku každou noc.“
Rozhovor o domově
„I když žiji s rodinou v Německu už šestnáct let, nejraději píšu česky. A pohádky. Proto jsem se rozhodla udělat ze zahrady pohádkový svět. Před dvěma lety jsem vydala knížku Andy, dobrodružství jednoho odvážného druháka, který dokáže usnout bez maminky.
V němčině dokončuji další dětskou knížku a doufám, že se dočkám i jejího vydání v češtině. Při psaní německých textů musím v mozku přehodit jazykovou výhybku, ale vykolejení vlaku je i v době pokroku stále možné...
.: Schůdky do domu i vydlážděné posezení u zápraží záměrně určují oblouky, žádné pravé úhly.foto: Právo/Zdeněk Smíšek
Nejraději píšu na půdě. Mám tam starou truhlu po pratetě (vylepovala si tam svaté obrázky) a psací stůl po tchánovi. Sbližování starého a nového, to je vlastně i celá historie mého bydlení.“
Dvě obháčkované židle s jedním společným klubíčkem uprostřed a štítkem s nápisem Rozhovor jsou dalším objektem navráceným z výstavy, ale v předsíni vypadají na první pohled jako její logické zařízení.
:.Anděl dění v zahradě sleduje zpoza stromů.foto: Právo/Zdeněk Smíšek
„Rozhovor je nejdůležitější lidská vymoženost. Bohužel jsou někteři politici více bojovní než hovorní...,“ uvádí nás do domu i všedního života Zuzana Zimmermannová, rodačka z Brna.