Jak pečovat o koupelnu, aby zůstala jako nová

Koupelnové vybavení se vyplatí pořizovat u ověřených značek, které mají široký, vzájemně kombinovatelný sortiment. A také nabízejí několik desítek let trvající záruku na jedinečné materiály. Ty budou však vypadat neustále jako ze škatulky jen v případě, že se o ně budeme správně starat.

Koupelna se leskne. Nejen čistotou, ale hlavně použitými materiály. Akrylát, litý mramor, sklo, plast, nerez, keramické obklady. Všechny tyto materiály ocení při údržbě citlivé a univerzální přípravky. A naopak naprosto nesnášejí abraziva a různé písky.

Dejte si pozor i na přípravky, které mají takovou příměs. Koupelnové vybavení pak může časem zmatnět, u akrylátu může dojít i k sedření jeho povrchu. Na mechanické poškození jsou nejnáchylnější barevně lakované nebo kovově lesklé rámy. Oděrek se naopak nemusíte obávat u matně kovové úpravy satin.

Každá voda, s výjimkou dešťové či destilované, obsahuje určité množství solí. Složení se v každé lokalitě liší, ale pokud vzniklé sedimenty ze solí železa, manganu či křemíku vytvoří se sklem chemickou vazbu, po čase ho ošklivě zabarví a sklo „oslepne“. A běžně dostupná chemie už tady nepomůže.

Co s tím? Vybrat primárně kvalitního výrobce. Ten opatřuje skleněný povrch ochrannou anticalcovou vrstvou. Při běžné údržbě pak už stačí používat univerzální saponátové čistidlo a průměrně jednou za čtvrt roku obnovit působení technologie AntiCalc speciálním přípravkem od výrobce. Ale pozor, před použitím sklo pečlivě vyčistěte, teprve poté naneste přípravek. Sklo získá vodoodpudivé vlastnosti, kapky se na něm nebudou usazovat a neumožní tak vodnímu kameni korozi koupelnových skel.

Drobné škrábance nebo matná místa můžete přeleštit i v domácích podmínkách. Nejprve se ujistěte, že je vaše vana z litého akrylátu, protože levné sendvičové vany leštit nelze. Jemné škrábance můžete přeleštit jen brusnou pastou a následně filcovým kotoučem na vrtačce.

Hrubší vrypy nejprve přebruste smirkovým papírem o zrnitosti 600-1400, bruste pod vodou. Dále opět naneste brusnou pastu a nakonec použijte filc. Pozor, dno vany bruste jen do 0,5 mm, v lemech vany si lze dovolit brus do hloubky 3 mm.

Nepřítelem je i vzdušná vlhkost, z níž se tvoří plísně. Drží se ve spárách kolem vany, v nepřístupných místech u sprchových koutů a zástěn, ale mohou se objevit i uvnitř hydromasážních systémů.

Nejvíce pomůže a pravidelné odvětrávání koupelny, které působí preventivně. Když už plíseň vznikne, odstraňte ji ihned volně prodejnými prostředky určenými na plíseň. Koncepčním řešením je však použití vanových lišt, které nabízejí výrobci akrylátových van.

Silikonový tmel je sice nutné použít do spáry v každém případě, ale lišta celou spáru překryje, utěsní a její udržování je podstatně jednodušší než čištění nestejnoměrně naneseného tmelu, který po usazení nečistot kazí vzhled celého díla.

Ve sprchovém koutu se plísně drží hlavně v rozích. Proto už při nákupu vybírejte provedení, které se dobře udržuje. Tedy s minimem svislých profilů. Takzvané půlrámové nebo přímo bezrámové. Na trhu jsou i sprchové kouty, které mají chytrý mechanismus na odklápění skla dveří. Odkloněním dveřního křídla se při údržbě jednoduše dostanete i do jinak nepřístupných míst.