Základní výchovu by měl mít každý pes

Jsou domácí zvířata, která chováme uzavřená v klecích, akváriích či teráriích, ta ostatní se potřebují pohybovat volně. Pokud s nimi chceme žít bez problémů, pak bychom je měli alespoň minimálně vychovat a vycvičit. Pes je jedním z nich, a to bez ohledu na plemeno a velikost.

I když se to může zdát neuvěřitelné, čivava i německá doga pocházejí z jednoho prapředka a náleží k jednomu živočišnému druhu. Jejich instinkty a vzorce chování jsou prakticky stejné. Proto také všechna plemena psů bez výjimky potřebují k bezproblémovému životu s člověkem alespoň základní výchovu.

Navzdory mnohým legendám a bohužel často i tvrzením chovatelů, každý pes je schopen výcviku a samozřejmě i výchovy. Rozdíly mezi plemeny samozřejmě jsou. Jsou plemena snadněji a hůře cvičitelná. Ale i tady platí výjimky a záleží na individuálních schopnostech jednotlivých psů.

„Měl jsem od mládí německé ovčáky, toto plemeno se mi líbí, a proto jsem s ním pracoval,” říká Jan Dubový, mistr sportu a zakladatel Speciálního kynologického svazu TART.

„Ve své praxi jsem se ale setkal i s jinými perfektně vycvičenými plemeny, jako třeba knírači, boxery, dobrmany a rotvajlery. Viděl jsem cvičit erdely, dogy, briardy, novofoundlanďany, dalmatiny a bulteriéry,” vypočítává.

Podobně jako s výcvikem je to i se základní výchovou. Nechat růst psa bez jakéhokoli ovlivňování člověkem se někomu může zdát pro psa přirozenější, ale je to největší nesmysl, který může majitel udělat.

„Pes není divoké zvíře, a proto jsou mnohé jeho přirozené instinkty potlačené, nebo zcela vymizely. Oproti svým divokým předkům především ztratil plachost vůči člověku, a proto nevychovaný a nevycvičený pes se, na rozdíl třeba od vlka v přírodě, člověka nebojí a bez problémů na něj může zaútočit,“ říká Katka Matlochová, majitelka knírače. Dodává, že pes musí od malička vědět, kde je jeho místo a jak se vůči lidem chovat.

„Já jsem to se svým prvním psem neudělala a musela jsem pak řešit spoustu problémů.“

Štěně dostává lekce výchovy prakticky od svého narození. Zpočátku od své matky a ostatních sourozenců, kdy se učí základy vztahu ve smečce a pochopitelně se seznamuje i s člověkem a získává k němu vztah. Proto je velkým rizikem kupovat si štěně od neznámých množitelů. Tam nevíte, jak štěně strávilo prvních pár týdnů života, které jsou pro něj i z hlediska výchovy velice důležité.

Pro opravdu bezproblémový život se psem záleží i na jeho povaze, která se často náznaky projevuje už od malička, především například dominance.

„Najdete-li chovatele, který bude ochoten vám štěně prodat, snažte se o to, abyste viděli celý vrh pohromadě,” radí Dubový. „Sledujte jejich reakce na hluk a běžné projevy okolního prostředí. Máte-li možnost sledovat štěňata při krmení, pamatujte si ta nejvíce dravá a potravy chtivá.” Právě taková štěňata si většinou vybírají lidé, kteří se psem chtějí dělat sportovní nebo služební výcvik.

Když si štěně přivezete domů, měli byste ho nechat se v klidu seznámit s prostředím, v němž stráví zbytek života. Proto je dobré začít hned s výchovou. První, co musíme našeho psíka naučit, je, aby si zvykl na své jméno. To je asi to nejsnadnější v jeho výchově. Nejlépe se to učí na pamlsky. A většina psů vše pochopí velice rychle.

„Jméno psa by mělo být především krátké a znělé a měli bychom jím oslovovat a volat psa stále ve stejné podobě. Mění se jen intonace hlasu, s jakou toto jméno vyslovujeme,” radí Dubový.

Samozřejmě musíme štěně zvyknout i na to, jakou intonací hlasu jeho jméno vyslovujeme, a co to znamená. Jinak vyslovíme jeho jméno při pochvale, jinak, když začne nahánět sousedovy slepice.

„Naučit se správně využívat hlasové intonace vypadá na první pohled snadné, ale bohužel až příliš často je možné se setkat s majiteli psů, kteří to neumí. Někdy se spíš stydí na veřejnosti intonaci hlasu měnit,“ dodává Katka Matlochová.

Pokud chcete mít psa v domě či bytě, pak by se měl co nejrychleji naučit základní hygieně. To znamená, že se nevyprazdňuje v bytě na podlahu, ale musí si sám říct, že chce ven se vyvenčit. Některá štěňata to pochopí rychleji, s jinými je delší práce. Existuje několik způsobů, jak je čistotě naučit.

Tím nejčastějším je, že štěně pokaždé, když se vzbudí (po probuzení má štěně tendenci se vyprázdnit), odneseme ven a tam ho vyvenčíme, samozřejmě s velkou pochvalou, případně pamlskem.

Pro pomaleji chápající psy je možné si připravit hadr nebo noviny hned vedle pelíšku a tam je vždy po probuzení přemístit. Postupně hadr posunujeme blíž a blíž ke dveřím, když si už štěně zvykne, že musí potřebu vykonávat jinde než tam, kde se probudí.

Jednou z nejčastějších chyb majitelů psů je, že nechápou psí instinkty a vzorce chování. Především hierarchii smečky a to, že pro psa je smečkou i jeho lidská rodina.

„Pes by měl v hierarchii rodiny být vždy až na tom nejnižším stupni,” konstatuje Dubový. „Jen tak s ním lze bez problémů žít bez obav z nějakých incidentů.”

Neznalí lidé se domnívají, že to znamená nějaké „ponižování” psa. Je třeba ale odlišit vztah se psem a jeho postavení ve smečce. Pokud pes není pevně usazen na nejnižším žebříčku hierarchie smečky, pak pro něj není problém „vychovávat” členy rodiny, kteří jsou ještě níže.

V takovém případě bohužel občas dochází i k tragickým případům, končícím v lepším případě šitím kousanců na chirurgii. Psovi v rodině prostě nesmíme dovolit, aby stoupal v hierarchii smečky. Už od malička je třeba štěně v tomto smyslu správně usměrňovat.

„Nejrizikovějším obdobím je psí puberta, která přichází v roce až dvou letech věku, záleží na plemeni. V tomto období je třeba být na psa velice důsledný a tvrdě potlačovat a trestat jeho snahy o dominanci nad kterýmkoli členem rodiny,“ svěřuje se s vlastními zkušenostmi majitelka knírače.

Součástí upevňování svého postavení nad psem je i potřeba naučit ho akceptovat od členů rodiny různé, i nepřirozené, manipulace. Třeba převrácení na záda, nošení na rukou nebo prohlídka zubů. Přispěje to k jasnému vymezení hierarchie, současně budete mít míň práce, třeba při návštěvě u veterináře.

Je krásné pozorovat divoká zvířata a jejich chování v přírodě. Když si pořídíte psa, byť je velmi podobný třeba vlkovi, vždy zůstane jenom psem a bude žít mezi lidmi. Nemůže proto růst bez kontaktu s nimi.

Štěně by si mělo co nejdříve začít zvykat na různá prostředí, jízdu prostředky hromadné dopravy nebo třeba pohyb ve městě. Mělo by si zvyknout nejen na cizí lidi, ale i na kontakt s jinými psy. K tomu lze využít nabídku kynologických organizací, které organizují na cvičácích tzv. kurzy pro štěňata.

Pes by měl být zvyklý i na různé zvuky, jako třeba výstřel, hrom apod. S takovými psy pak nejsou problémy třeba při silvestrovských oslavách.

Správná socializace psa je základem nejen klidného života se psem, ale i např. výcviku a samozřejmě v okamžiku, kdy se chceme věnovat nějakému kynologickému sportu.

V průběhu let se mění nejen pohled na to, jak vychovávat děti, zkouší se i mnoho způsobů výchovy a výcviku psů. Extrémy, jako je donucovací metoda, a naopak pouze pozitivní motivace při výcviku, jsou naštěstí jen okrajové, fungují jen na velice malou část psů. Prověřeným a skutečně funkčním způsobem výchovy je tzv. kontrastní metoda. Ta kombinuje pochvalu a trest. Obojí je ale třeba umět dobře užívat.

„Především je třeba pochopit „myšlení“ psa a jeho chápání pochvaly a trestu,” vysvětluje Dubový. „Pes si pochvalu nebo trest spojí se svou činností pouze velice krátkodobě, v řádu vteřin. Proto musí po jeho chování do této doby přijít pochvala nebo trest, jinak pes nechápe, za co je odměněn nebo potrestán,” vysvětluje.

Většinou se uvádí, že je nutné na psí činnost reagovat do pěti sekund. Když přijde majitel z práce domů a pes ho vítá v bytě s roztrhanou sedačkou, nemá proto žádný smysl ho za to trestat. Naučit se dobře načasovat odměnu a trest je základem výchovy a motivace psa.

I když psa budete chtít mít doma pouze jako „gaučáka” a psího kamaráda, i tak potřebuje základní výcvik. Základem je naučit psa přivolání, také povely sedni, lehni, stůj.

Samozřejmě, že se dá vše naučit doma, ale když nejste zkušení kynologové, většinou je výsledek nejistý a žalostný. Vyplatí se zaplatit si na nejbližším dobrém cvičáku takzvaný základní kurz. Tam se vše naučíte.

Ano, opravdu se na cvičáku neučí psi, jak si mnozí myslí, ale především jejich majitelé. Pes umí přiběhnout, umí si sednout, lehnout nebo se postavit, ale majitel se musí naučit, jak psa motivovat k tomu, aby to udělal na jeho povel a vždy.

„Součástí výcviku od štěněte je také zvyknout psa na nošení obojku a chození na vodítku, popřípadě i nošení košíku. Není radno ani tyto věci podceňovat. Bohužel často vidíme majitele, kteří jsou na vodítku vláčeni svými velkými psy. Pokud se takový pes rozhodne napadnout jiného psa nebo kolemjdoucího, majitel s tím není schopen nic udělat. Pes musí být ovladatelný respektem ke svému pánovi, jen takový pes je bezpečný svému okolí,” uzavírá Jan Dubový.