Žáby potřebují krmit každý den, dožívají se až dvaceti let

Žáby jsou sice obojživelníci, ale jejich životní nároky se u jednotlivých druhů velmi liší. Některé žáby tráví ve vodě většinu svého života, další žijí na souši a do vody kladou pouze vajíčka.

„Proto je třeba k domácímu chovu přistupovat zodpovědně, a dobře si rozmyslet, jaký druh a v jakém počtu chceme chovat. Žáby chováme vždy v teráriích. Nečekejte, že to budou skuteční domácí mazlíčci. Žáby o nějaké mazlení nebo hraní nestojí, takže se doma chovají výhradně pro potěchu oka,“ říká Robert Tichý, chovatel šípových žab s tím, že vždy je třeba myslet na to, že některé druhy žab se dožívají až 20 let a po celou tuto dlouhou dobu budou potřebovat péči.

Při rozvažování, který druh je pro chov nejvhodnější, je dobré se zeptat buď známého chovatele, nebo v prodejně se zvířaty, kde začátečníkovi rádi poradí.

Velikost terária by měla odpovídat počtu žab, které v něm budou umístěny. Jedna žabka vyžaduje minimální prostor 15-25 litrů. Vlastní uspořádání prostoru závisí na tom, jaký druh v teráriu přebývá.

Například pro kuňku by měla voda tvořit více než polovinu plochy dna terária. Nejlepším řešením je prostě terárium do výše asi 10 cm naplnit vodou a poté vložením kamenů nebo keramiky vytvořit ostrůvky. Ale pozor, voda v teráriu by neměla obsahovat chlór. Na odstranění chlóru existují speciální filtry nebo chemické přípravky. Nejjednodušším postupem je vodu převařit a pak nechat 24 hodin odstát.

Počítejte s tím, že vodu budete muset pravidelně v teráriu měnit, přibližně v měsíčních intervalech, je tedy výhodné vybavit ho na dně výpustním ventilem.

„Žáby mají rády také různé úkryty. Na ty se mi osvědčily například prázdné skořápky od kokosových ořechů. Terárium by mělo být také vybaveno regulací teploty. Některé žáby vyžadují pravidelné rosení. Dá se to dělat ručně nebo si pořídit automatický vyvíječ vodní mlhy,“ říká mladá chovatelka ropuch Petra Nechranická, podle které je třeba věnovat zvláštní péči i výběru rostlin do terária.

Například pro nejrozšířenější pralesničky jsou velice důležité bromélie. Slouží jim jako úkryt, v záhybech rostliny, kde se drží voda, také rády kladou vajíčka.

Úplný začátečník ale spíše sáhne po již kompletně vybaveném teráriu, které lze sehnat ve specializovaných obchodech. Existují dva základní druhy chovu a tomu jsou přizpůsobena i terária. Prvním je takzvané terárium biotopové. Jak už z názvu vyplývá, je vybaveno tak, aby se co nejvěrněji blížilo přirozenému prostředí, ve kterém žabky žijí.

„Takové terárium je efektní na pohled, ale na druhou stranu je náročnější na údržbu, a také třeba krmení může být problematičtější, protože hmyz se žabkám může účinně schovávat. U biotopového terária je současně vyšší riziko vzniku plísní a jiných nežádoucích organismů,“ upozorňuje na záludnosti biotopu Robert Tichý.

Druhým typem je takzvané terárium hygienické. Jeho vybavení se skládá nejčastěji ze štěrku, hrubšího písku, keramzitu nebo kokosových vláken. Je v něm minimum rostlin a jako úkryty slouží snadno omyvatelné plastové předměty. Takové terárium není sice tak efektní na pohled, ale na druhou stranu se snadno uklízí, dezinfikuje. Jak říká Petra Nechranická: „Také umožňuje snadnější přehled například o nakladených vajíčkách nebo o celkovém počtu obyvatel terária.“

Samozřejmě lze oba základní druhy terárií kombinovat podle potřeby. Vždy je ale třeba mít na mysli, kolik času a námahy bude člověk ochoten chovu a ošetřování žabek věnovat a podle toho volit. Ani pro jeden typ neexistuje univerzální řešení a vždy je třeba vybavení a použité materiály vybírat s ohledem na potřeby konkrétního druhu žáby.

Pro všechny žáby je důležité zachovávání přirozeného režimu, kdy se střídá den s nocí, včetně kolísání teplot. Každý druh vyžaduje trochu jinou ideální teplotu, ale dá se obecně říct, že teplota by neměla překročit 26 °C ve dne, v noci by pak měla klesnout na hodnotu okolo 20 °C.

Vytápění terária například infralampou je v případě žab nevhodné a ohrožuje je na životě. Infračervené záření totiž vysouší jejich kůži. Nejlepším řešením je elektrický topný kabel nebo topná podložka, umístěná na dně, nebo topná folie na zadní stěně.

Osvětlení je sice důležité především pro rostliny, ale většina žab na něj nemá žádné zvýšené nároky. Exotické žabky totiž většinou žijí v podrostu a tedy poměrně v přítmí.

Podle zkušených chovatelů je to právě krmení, které začátečníci nejvíc podceňují. Žáby je totiž třeba krmit denně. Existují ale i výjimky. Třeba rosničky nebo rohatky vydrží bez potravy i 2 týdny. Většinou, když chovatel musí odjet na více dní, je nezbytné, aby si zajistil někoho, kdo mu žabky nakrmí. Druh potravy žabek opět závisí na jejich druhu.

Většina žab je hmyzožravá, připravte se proto na to, že kromě žab bude s vámi obývat domácnost také hmyz pro jejich krmení. Chytat hmyz venku v přírodě je trochu nepraktické, takže zbývají dvě možnosti. Pokud chováte jen pár žabiček, bude pro vás řešením nákup hmyzu ve specializovaných prodejnách. Tam vám ho prodají nejčastěji v plastových krabičkách, kde může přežívat i několik týdnů, na tak dlouhou dobu si můžete koupit zásobu krmiva.

„Chovatelé, kteří chov žab berou opravdu vážně a mají v teráriích více svěřenců, dávají přednost vlastnímu chovu hmyzu pro krmení,“ odhaluje další tajnosti chovu žab Robert Tichý a hned dodává, že žábám předkládáme hmyz výhradně živý, aby si ho mohly samy ulovit.

Nejčastějšími druhy, používanými jako krmivo, jsou cvrčci, octomilky, chvostoskoci, mouchy, sarančata, švábi, mšice ale také třeba žížaly. Větší druhy nepohrdnou ani myšími holátky nebo malými rybkami. Existují i vitamínové doplňky pro žabky nebo dokonce granule, kterými lze některé druhy krmit.