Hlavní obsah

Vyrobte si tkané obaly na květináče, které chrání rostliny před chladem

Právo, Miroslava Kubišová

Jednoduchou tkalcovskou technikou, tzv. zapjastkovým tkaním, si ze silného sisalového provázku zhotovíme obal na květináče. Obal se stane pěknou dekorací a zároveň bude izolovat kořenový bal květin před slunečním přehříváním i před náhlým ochlazením.

Foto: Miroslava Kubišová, Právo

Originální ozdoba květináčů

Článek

Technika zapjastkového tkaní má svůj původ na Slovensku. Zabývali se jí hlavně muži, kteří nosili s sebou svoje tkaní, i když šli třeba na práci do lesa. Ve chvílích odpočinku si tak tkali manžety na zápěstí, které měly nejen okrasný, ale i praktický význam - chránily jim ruce při práci před zraněním. Ženy později zapjastkové tkaní využívaly při zhotovování ozdobných nákrčníků a polštářků ze silné vlněné příze.

Jak postupovat:
1. Pracovní kostru pro napnutí osnovy si zhotovíme z květináče a dvou koleček silného, pevného kartonu, asi o 1,5 cm na obvodu větších, než je horní a dolní průměr květináče. Do obou koleček uděláme vždy stejný počet zářezů.
2. Ve středu koleček prorazíme po dvou otvorech. Menším kolečkem provlékneme provázek způsobem jako na závlačku, a oba jeho konce protáhneme drenážním otvorem na dně květináče. Pak provázek prostrčíme dírami v druhém kolečku a obě desky k sobě těsně přitáhneme a zavážeme.
3. Na takto připravenou tkalcovskou formu pak střídavě nahoru a dolů napneme sisalový provázek jako osnovu. Stejný počet zářezů nahoře od sebe vzdálenějších a dole hustších nám umožní napnout stejný počet kolmo proti sobě směřujících osnovních vláken.
4. Z klubka odstřihneme dosti dlouhý sisalový provázek, který přeložíme, provlékneme za první vlákno a napříč osnovou ručně proplétáme dvě vlákna současně, tzv. útkem. Jedno vedeme nad a druhé pod vláknem osnovy a při každém překročení osnovy je vždy překřížíme přes sebe.
5. Vlákna útku kroutíme stejným směrem a osnovu spirálovitě vyplétáme kolem dokola. Občas výplet utěsníme stlačením útku do sebe. Silný sisalový provázek raději nenavazujeme uzlem, ale oba konce přiložíme k sobě, svážeme je lýkem a roztřepené konce šikmo zastřihneme.
6. Po dokončení výpletu rozvážeme provázek stahující obě kartonová víčka pracovní formy a povolíme je, abychom mohli sundat výplet. Konec útku založíme dovnitř, popřípadě jím stáhneme ještě okraj, zapošijeme ho a konec odstřihneme.
7. Pro barevnou kombinaci si odvineme část provázku a obarvíme ho v mořidle na dřevo nebo v barvě na látku. Po uschnutí můžeme zkusit barevnou kombinaci tvořící sloupky. Chceme-li vytvořit tento vzor, musíme napnout sudý počet osnovních vláken.
8. Používáme-li pracovní rám již poněkolikáté, může se stát, že se ohnou zoubky a osnova sklouzává. V tomto případě zachytíme osnovu provázkem a napříč přes kolečko ji propojíme a přivážeme k sobě.
9. Při tkaní můžeme zkoušet různé vzory, např. výplet do čtverců s barevnou kombinací. Útkem vypleteme čtverec přes několik osnov, totéž opakujeme uprostřed květináče a u horního okraje. Druhou barvou pak vyplétáme zbývající mezery. Postupujeme po částech až do úplného vyplnění.
10. Další možností je vzorování melírem: jedním vláknem tkáme stále kolem dokola, přičemž do některých míst nepravidelně připlétáme kousky obarvených provázků. Jejich konce zastrkáváme dovnitř. Po sejmutí z formy provázek ještě propleteme volným okrajem a zapošijeme.
FOTO: Miroslava Kubišová, Právo
Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám