Článek
Bohužel je v současnosti už hodně psích plemen, která se pro lov, pro něž byla vyšlechtěna, skoro nepoužívají. Příkladem je třeba retrívr, jehož dnes většina laiků vnímá jako psa společenského. Ale přitom už z jeho jména vyplývá, že je to pes, jenž byl člověkem vyšlechtěn pro přinášení ulovené zvěře. Podobné je to i s jinými plemeny, jako jsou teriéři nebo nakonec i jezevčíci.
Lovecká plemena psů se dělí do 5 skupin FCI (Mezinárodní kynologická federace): |
---|
Teriéři |
Jezevčíci |
Honiči a barváři |
Ohaři |
Slídiči a retrívři |
Loveckou kynologii upravuje i zákon
Lovecká kynologie je také asi jediná část kynologie, která je speciálně a poměrně podrobně upravena zákonem.
„Její základní rámec určuje zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, a prováděcí vyhláška č. 244/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů,“ vysvětluje chovatel českých fousků Jaroslav Rataj.
„Tyto právní normy upravují, co je vlastně lovecký pes a jaké jsou podmínky pro loveckou upotřebitelnost. Zákon o myslivosti také ukládá uživatelům honitby držet lovecky upotřebitelné psy, prováděcí vyhláška stanoví jejich počty pro konkrétní honitby,“ dodává.
Loveckou kynologii a chov loveckých plemen psů u nás zastřešuje Českomoravská kynologická jednota, člen Českomoravské myslivecké jednoty. Ale nemějte obavy, že nemáte-li lovecký lístek, nemohli byste se lovecké kynologii věnovat. Loveckou kynologii mohou dělat na vysoké úrovni i lidé, kteří jinak s myslivostí nemají moc společného.
Dokonce existují chovatelé, kteří chovají a cvičí psy, a pak je pronajímají na jednotlivé hony. Důležité je pouze to, aby si takový chovatel nebo majitel zajistil povolení k výcviku loveckého psa v příslušném revíru.
Pokud už budoucí kynolog ví, jaké plemeno si vybrat, a pro jaké lovecké užití, pak je potřeba se porozhlédnout po nějakém chovateli. Zcela jistě byste se měli rozhlížet pouze po registrovaných chovatelských stanicích a nejlépe takových, které se samy výcvikem loveckých plemen zabývají.
„Většina zájemců se snaží získat štěně po lovecky vedených, případně přímo v praxi používaných rodičích, ale není to vyloženě podmínkou,“ říká uznávaná chovatelka jezevčíků Lenka Fairaislová. Štěňata po úspěšných rodičích s loveckým výcvikem ale mají vyšší pravděpodobnost, že po nich vlohy zdědila.
S výcvikem a výchovou loveckého psa je dobré začít už ve štěněcím věku. Pes by měl nejprve zvládnout základní povely poslušnosti, stejně jako v každé jiné oblasti kynologie. Současně se základním výcvikem by se zvíře mělo seznamovat už od malička s pohybem v přírodě, s jinými psy, s lidmi, a tím si zvykat na prostředí, ve kterém bude pracovat. Poté lze přistoupit k vlastnímu loveckému výcviku.
„Nejprve se rozvíjejí lovecké vlohy psa, které se pak vhodně usměrňují výcvikem, také trochu záleží na skupině i na plemeni,“ říká Jaroslav Rataj a dodává: „Jiné je to s výcvikem ohaře, a i tady je rozdíl například mezi českým fouskem, který dospívá dřív, a německým dlouhosrstým ohařem nebo gordonsetrem, kteří vyzrávají později, anebo s výcvikem svébytného a svéhlavého jezevčíka“.
Pochopitelně, lovecký pes by se neměl bát zvuku rány ze zbraně, protože těch si při své práci užije dost a dost.
Kde a jak se psem cvičit
Specializované cvičáky na výcvik loveckých psů u nás neexistují. Je to dáno i tím, že lovečtí psi se většinou cvičí ve volné přírodě.
„Většina loveckého výcviku spočívá v možnosti psa a jeho vůdce cvičit přímo v revíru, tedy v lese, na poli a podobně,” říká Lenka Fairaislová.
„Hromadné nácviky se pořádají pravidelně například u norování na umělých norách,“ upřesňuje.
K výcviku je tedy zapotřebí buď předchozí zkušenost, nebo ještě lépe vedení nějakého zkušenějšího kolegy, který už nějakou dobu s loveckými psy pracuje.
Zásadními cviky, jež by lovecký pes měl umět, je přivolání a celková poslušnost, vyhledávání podle pachu (stopa) a aportování, je-li vyžadováno. Existují však plemena, zejména honiči, kteří zpravidla neaportují, neboť jejich doménou je hlasitě sledovat zvěř.
Vyhláška č. 244/2002 Sb., upravuje činnosti, pro které lze získat loveckou upotřebitelnost a tyto činnosti konkretizuje zkušební řád. Činnostmi se rozumí: |
---|
a) Vyhledávání, dohledání a přinesení usmrcené, postřelené nebo jiným způsobem zraněné drobné zvěře. |
b) Vyhledávání živé spárkaté zvěře. |
c) Dosledování usmrcené, postřelené nebo jiným způsobem zraněné spárkaté zvěře. |
d) Norování. |
Výcvik se podle terénu dělí na výcvik na poli (volné krajině), v lese a ve vodě. Dále se rozděluje podle způsobu a typu práce. Tedy na dohledání postřelené zvěře, norování, slídění, nahánění a přinášení střelené zvěře.
Jaké plemeno se k čemu hodí nejvíce, vyplývá obvykle už z názvu skupin FCI, do které patří, případně ze standardu plemene.
Lovecký výcvik má samozřejmě i svá úskalí. Pro psovoda, který není myslivec, je to především povolení psa v honitbě cvičit. To mu musí dát příslušný myslivecký spolek – konkrétní uživatel honitby, kde hodlá zájemce cvičit.
Dělají se také různé chyby ve výcviku. Častý je spěch, kdy majitel tlačí na psychiku psa, která ještě nemusí být zcela vyzrálá, nebo má neúměrné požadavky neodpovídající jeho tělesnému vývoji.
„Problém, se kterým se setkávám jako rozhodčí na zkouškách, je povelová technika našich vůdců. Je vědecky prokázáno, že pes je schopen rozlišovat až na 300 různých povelů, a naši psovodi znají pouze jeden - hledej," podotýká Jaroslav Rataj.
„Přijdou na společný hon a dají psovi povel hledej, stejný povel používají na stopě, na dohledávkách. Někdy si říkám, že máme až geniální psy, když na jeden povel jsou schopni provést až šest diametrálně odlišných disciplín,“ poznamenává Rataj.
Soutěže a zkoušky
Lovečtí psi samozřejmě také ve svých dovednostech soutěží a skládají zkoušky. A to jak na místní úrovni, tak na úrovni celostátní a mezinárodní. Dělí se na zkoušky lovecké, upotřebitelnosti a zkoušky vloh. Každá skupina FCI má zkoušky svoje, přizpůsobené typům plemen a samozřejmě i způsobu práce psů.
„Malá plemena loveckých psů, především jezevčíci a teriéři, absolvují zkoušky z norování, vloh, barvářské či lesní zkoušky, barvářské zkoušky honičů, honičské zkoušky, podzimní zkoušky, méně často zkoušky z vodní práce," říká Lenka Fairaislová.
Bohužel jsou to právě jezevčíci a teriéři, kteří se stali módními plemeny a lidé si je pořizují pouze jako domácí mazlíčky, aniž by v nich rozvíjeli jejich vlohy, které v nich byly po generace upevňovány. Podobně je tomu ale i u dalších plemen, jako jsou retrívři nebo třeba v poslední době módní maďarští ohaři.
„Pro ohaře jsou to vedle zkoušek vloh podzimní zkoušky, lesní zkoušky, zkoušky speciální vodní práce a všestranné zkoušky,“ vysvětluje Jaroslav Rataj.
Asi nejznámější tuzemskou soutěží loveckých psů je Memoriál Karla Podhajského. Je to výběrový závod ohařů, na který se musí psi kvalifikovat. Vybráno je každoročně pouze 10 nejlepších psů, kteří se tohoto prestižního závodu účastní spolu s dalšími 10 ohaři ze zahraničí. Ale ani ostatní plemena nejsou pozadu.
„Retrívři se jak u nás, tak i jinde v Evropě zúčastňují mnoha různých soutěží,“ říká Lenka Fairaislová. „Kontaktní norování u nás na umělých norách povoleno není, naši jezevčíci a teriéři je proto mohou absolvovat v zemích, kde se takové zkoušky či soutěže konají, především na Slovensku, v Polsku či na Ukrajině. Určitou možnost přírodního norování poskytuje nový zkušební řád od roku 2014.“
Výcvik loveckého psa je dlouhodobá záležitost, a jak myslivci říkají, výcvik dobrého loveckého psa prakticky nikdy nekončí. Složení zkoušek je jen prvním krokem. Pak si každý myslivec svého loveckého psa formuje podle svých individuálních potřeb.
„Po absolvování zkoušek podle zkušebních řádů nastává období přizpůsobování psa vlastním podmínkám a individuálním požadavkům vůdce. Jste-li například sklerotik, který pořád někde zapomíná klobouk nebo čepici, naučíte psa, aby vám je nosil. Klimbáte-li na čekané, naučíte psa, aby vás neslyšně probudil a upozornil na zvěř a podobně. Vzpomínám si, jak dcery stabilně ztrácely klíče od bytu, tak jsem naučil svého českého fouska Vika hledat jejich ztracené klíče,“ uzavírá Jaroslav Rataj.
Dobře vycvičený lovecký pes je tím správným parťákem pro myslivce nejen při vlastním lovu, ale i při procházkách revírem. Právě proto je lovecký výcvik krásnou kynologickou disciplínou.