Turecká van. Kočka, která se ráda koupe, má tajemný původ a miluje svého páníčka

Z tureckých oblastí pochází několik plemen koček, ale turecká van je dnes poměrně vzácná. Její původ je obestřen tajemstvím.

Předpokládá se, že pochází buď z turecké angory, nebo z plemen chovaných ve starověké Číně a do Turecka se dostala po Hedvábné stezce s obchodníky. V každém případě se na východě Turecka v okolí jezera Van časem dobře přizpůsobila specifickým životním podmínkám.

Zdejší klima je v létě velice horké, a naopak v zimních měsících tu klesají teploty hluboko pod bod mrazu.

Vanské kočce zcela chybí podsada, zato pesíky jsou jemné a husté a kočka pravidelně v rytmu ročních období líná. V létě je její srst kratší a v zimě hustší a delší.

Právě její vzhled a barva srsti okouzlily dvě britské turistky, které se k jezeru Van v roce 1955 dostaly a první kočky tohoto plemene dovezly do Evropy.

Přestože se traduje, že ve Velké Británii bylo plemeno poté ještě kříženo s některými dalšími, v roce 1971 byla turecká van uznána v Evropě a v roce 1982 i v USA jako oficiální kočičí plemeno. K nám se první kočky dostaly v devadesátých letech minulého století a od té doby se u nás chovají, i když stále ještě většinou hodně vzácně.

Kočky plemene turecká van mají silnou kostru, dobré osvalení se širokým a hlubokým hrudníkem. Srst je jemná a původně měla být pouze bílá. Dnes jsou povoleny i různé barevné znaky, ale bílá by vždy měla převažovat.

A protože turecká van ráda i ve své domovině loví ryby v jezeře, její srst po namočení velice rychle schne. Zajímavostí je, že samotní obyvatelé z oblasti původu plemene považují za tu pravou pouze kočku bílou s různobarevnýma očima - tedy s každým okem jiné barvy.

„Typickým znakem tohoto plemene je silná, široká klínovitá hlava s kulatými konturami a se silnými lícními kostmi,“ říká Marcela Hrnčířová, v současnosti jediná chovatelka plemene v ČR.

„Brada je nápadná a též silná, hřbet nosu působí z profilu rovně s nepatrným prohnutím a je středně dlouhý.“

Turecká van je plemeno vymykající se svou povahou některým stereotypům, které o kočkách veřejnost stále má. Je velice vázaná na svého majitele.

Pokud si tedy tuto vzácnou kočku plánujete pořídit, zapomeňte na zažitou představu, že kočka si žije svým vlastním životem a jen občas se, a výhradně, když sama chce, přijde nechat od majitele pohladit.

Turecká van vám bude stále stát za zády a následovat vás, kamkoliv půjdete. Navíc je velice zvídavá, takže ji bude zajímat veškerá činnost v domácnosti.

„Plemeno je nesmírně hravé a komunikativní, doporučila bych ho tedy pro majitele, které baví trávit čas se svými mazlíčky a vymýšlet jim zábavu,“ upozorňuje Hana Stündlová, která je jednou z majitelek tohoto vzácného plemene.

Turecká van je velice učenlivá a hravá, vyniká třeba v umění aportovat předměty. Aportování totiž není jen doménou psů, ale i některých kočičích plemen. Turecká van skvěle aportuje předměty, které odpovídají její velikosti a fyzickým schopnostem. A tak není problém ji naučit přinášet třeba brčka, plastové uzávěry lahví a podobně.

Navíc plemeno je známé i velice širokým hlasovým rejstříkem, není vzácností, když kočka hlasově odpovídá svému majiteli. Prostě majitel téhle kočky musí být připraven se zvířeti věnovat, aby mu tím připravil plnohodnotný život.

Kdo si pořídí jednu kočku, časem pak řeší otázku, jestli by se k ní nehodil i další exemplář. Pokud se nechcete stát chovatelem těchto krásných, ale vzácných koček, určitě si nepořizujte pár. Není ani nejlepším nápadem mít doma dva kocoury, protože ti si poměrně často rvačkami ujasňují své postavení.

„V případě, že si někdo pořídí tureckou van a nebývá delší dobu doma, je lepší si vzít rovnou dvě, jinak by se samotná kočička trápila. Je vhodné, aby se jednalo o stejné plemeno anebo jiné s podobným temperamentem, například tureckou angoru,“ radí Marcela Hrnčířová.

„Turecká van je silně dominantní plemeno. Není to citově labilní kočka, je si vědoma své hodnoty a dává to náležitě najevo a jen tak ničeho se nezalekne. Návštěvy říkají, že je to kočka s psí povahou,“ dodává.

Pokud jde o vybavení domácnosti, v níž se bude pohybovat tato kočka, není třeba pořizovat ve srovnání s dalšími plemeny nic speciálního. Jen se připravte, že občas se může kočka vrhnout do napuštěné vany nebo dětské vaničky. Svůj původ od jezera Van a lásku k vodě má prostě v genech.

Častou obavou nejen nových majitelů psů, ale i koček, je, zda nebudou nebezpečné pro děti v rodině. U tohoto plemene není opravdu k obavám důvod, vzhledem k jeho fixaci na člověka.

„Hodně lidí si kupuje koťátko k dětem a jsou spokojeni. Dokonce jeden kocourek Refíček vyrůstal s miminkem, se kterým i spával a hlídal ho,“ říká Marcela Hrnčířová.

Když už jste si vše promysleli, je čas poohlédnout se, kde kotě turecké van pořídit. Jak bylo již řečeno, jedná se o plemeno vzácné. V České republice je v současnosti pouze jedna chovatelská stanice, která nabízí čistokrevné turecké van s průkazem původu.

Bohužel, na této skutečnosti se snaží vydělat podvodníci, kteří nabízejí kočky bez průkazu původu a spoléhají na to, že u koťat podobných plemen a kříženců se přesná příslušnost k plemeni nepozná.

Proto je nutné důrazně varovat před nákupem přes podezřelé inzeráty. Navíc takové kočky pocházejí převážně z množíren, kde žijí v nuzných podmínkách.

Pokud tedy opravdu máte vážný zájem o tureckou van, porozhlédněte se třeba i po zahraničních chovech. V ČR se cena kotěte s průkazem původu pohybuje od 8000 korun, v zahraničí počítejte s částkou minimálně 350 eur (necelých 9000 korun).

Jemná a hustá srst turecké van možná svádí k úvahám o náročné péči o takovou kočku. Kupodivu opak je pravdou. Kočka se o svou srst postará sama. Jen občas je třeba ji lehce pročesat. Samozřejmě i v případě, že se do srsti zamotají nějaké nečistoty. Jinak hrozí nebezpečí, že srst zplstnatí. Speciálně koupat kočku není třeba, navíc pokud jí dáte možnost, vykoupe se sama.

Toto plemeno nevyžaduje ani žádné speciální ošetřování. Pokud má kočka dostatek možností brousit si drápy, není nutné je nijak zastřihávat. Ke škrabání lze zakoupit speciální škrabadla.

Naprosto stejnou službu ale udělá třeba kus dřeva omotaný sisálovým lanem. Pokud takovou možnost mít nebude, tak v lepším případě budete muset drápky zastřihávat, v tom horším si kočka udělá sama škrabadlo třeba z čalouněného nábytku.

Ani zdravotních problémů není třeba se u tohoto odolného plemene obávat. Samozřejmostí by měla být obvyklá očkování, případně ošetření proti parazitům. Není ale nic výjimečného, pokud tyto kočky postihnou psychické problémy způsobené chováním majitele.

„Turecká van je citlivé plemeno, pokud se k ní začne majitel chovat odtažitě, je smutná a vypadá, že je nemocná,“ vysvětluje Marcela Hrnčířová.

Přestože je turecká van plemenem vázaným na člověka, je třeba i ji odmalička vychovat. Nečekejte, že bude poslouchat na povely jako pes, ale stejně jako všem kočkám v domácnosti je třeba jí od mladého věku určit mantinely, co si může, a co nemůže dovolit.

„Kotě je dobré si pořídit v době, kdy budou mít majitelé čas se zvířátku dostatečně věnovat. V období, kdy nedochází v rodině k nějakým zásadním změnám,“ upozorňuje Hana Stündlová.

„Jsou nekonfliktní, hravé, mazlivé, veselé, k neutahání. Při mazlení rády lehce koušou. Stejně jako jiné kočky milují krabice všech velikostí a jsou velmi čistotné.“

Samozřejmě součástí výchovy kočky by mělo být i zvyknout ji na manipulace, jako je kontrola drápků nebo zubů. A samozřejmě na česání srsti po celém těle.

Turecká van je plemeno unikátní, krásné a jistě stojí za pozornost. Není to klasická kočka domácí, která celý den tráví mimo domov. Majitelé tohoto plemene spíše mají své kočky jako domácí mazlíčky a ven je vůbec nepouštějí.

Jako člen rodiny ale funguje spolehlivě a svou hravostí a přítulností snižuje míru stresu majitelů. To je o kočkách obecně známo a u turecké van to platí dvojnásobně.

Může se vám hodit na Seznamu: