Toužíte po skříňce, ze které bude automaticky vyjíždět televize? Vyrobte si ji

Ve svém videu na výrobu skříňky s automaticky se vysouvající televizí ukazuje mladý Brit výrobní postup tak, aby si kýžený kus nábytku zvládl sám doma vyrobit každý jen trochu šikovnější kutil.

Výsledkem je skříňka, která se nejlépe hodí za čelo postele, ale třeba i do obývacího pokoje tam, kde v rodině nechtějí mít televizi jako hlavní prvek, k němuž se podvědomě neustále stáčejí pohledy všech, hlavně dětí.

„Tyto skříňky se bohužel neprodávají v prodejně Ikea, takže nejlevnější způsob, jak ji získat, je postavit si ji sám,” říká Warren pro agenturu AP.

Srdcem jeho díla je plně elektrizovaný zdvižný mechanismus Eco-Worthy s dálkovým ovládáním, který koupil v přepočtu za 3700 korun prostřednictvím internetového obchodu. Zbývající materiál lze pořídit v každé prodejně pro kutily a řemeslníky.

Potřebný materiál

Samotná skříňka má kostru z dřevěných hranolů, Warren použil konstrukční hranoly o průměru 38 x 63,5 mm. Ty nařeže na předem propočítané délky podle nákresu, který si sám nejdříve vytvořil.

Velikost skříňky se především odvíjí od velikosti televize a výsuvného mechanismu. Ty se musí dovnitř pohodlně vejít. Nic ale nebrání tomu vyrobit skříňku třeba o něco větší, pokud se to do místnosti hodí.

Po nařezání trámků Warren pokračuje smontováním dvou rámů, k čemuž používá samořezné šrouby. Hotové rámy spojí v rozích kratšími špalíky, čímž vznikne základní kostra nábytku. Pro větší pevnost skříňky (konec konců ponese váhu televize) přidává ještě tři vertikální vzpěry, dvě do čelní a jednu do zadní strany. Další dvě krátké horizontální přijdou do bočních stran.

Pozor, toto je okamžik, kde je potřeba již určit, která strana skříňky bude přední a která zadní. Ten, kdo chce umístit skříňku před čelo postele směrem do místnosti, musí myslet na to, že zadní část skříňky bude ve skutečnosti čelní při pohledu z místnosti.

V této fázi Warren také přidává první stěnu - spodní - kterou vyrobí z OSB desky.

Výsuvný mechanismus je třeba připevnit na zadní vzpěru, a to podle návodu, který jeho výrobce přikládá. Po upevnění Warren radí připevnit rovnou televizi a vyzkoušet, že všechno funguje, jak má.

Pokud se televize z rámů vysunuje plynule, bez toho, aniž by kdekoli drhla, je čas mechanismus odmontovat a celou kostru hezky obrousit, aby byla příjemná na dotek. Pak už přichází na řadu MDF desky, z nichž je potřeba vyříznout díly odpovídající svým rozměrem kostře skříňky. Warren v tomto bodě upozorňuje na detail, který může člověk snadno opomenout.

Jím vybraná MDF deska má tloušťku 6 mm, čili tam, kde bude čelní i zadní strana překrývat boční stěny, musí být příslušná deska o těchto šest mm delší. Nalevo i napravo.

Čelní desku k rámu Warren doporučuje přilepit a zafixovat pomocí svorek. Kdo ovšem více důvěřuje šroubům, může samozřejmě desky přichytit k rámu pomocí nich. V takovém případě je potřeba použít ty se zápustnou hlavou.

Stejným způsobem se připevňuje ke kostře i zadní deska, která ovšem před přilepením (přišroubováním) vyžaduje jednu důležitou úpravu. Do spodního rohu je třeba vyvrtat dostatečně velký otvor, aby jím prošel přívodní kabel elektrického pohonu zdvihacího mechanismu i kabely od televize.

Elegantnější možností je připevnit rozdvojku přímo na vnitřní stranu kostry a mít tak veškerou kabeláž pěkně schovanou, zatímco ven ze skříňky pak už putuje pouze jediný kabel.

Nastává čas pro definitivní připevnění výsuvného mechanismu a nalepení (přišroubování) bočních stran skříňky. Ten, kdo postupoval správně a nechal si patřičně velké přesahy, nyní zapasuje boční MDF desky přesně mezi jemně přesahující čelní a zadní tak, že mu vznikne po celé výšce na obou stranách hezká hrana.

Další krok má pouze dekorační význam. Warren použil několik plochých latí, kterými obroubil boky skříňky. Ty k MDF deskám opět přilepil. Latě obzvláště ocení ti, kdo se rozhodli boční desky nelepit, ale přišroubovat. Snadno teď totiž všechny šrouby zakryjí.

Při lepení latí Warren upozorňuje na další detail, který by mohl méně zkušený kutil opomenout. Spodní laťky by měly vytvářet o něco širší pruh, aby po nalepení soklové lišty zůstala jedna laťka nad ní a lemování stran tak působilo hezky symetricky.

Po dolepení posledních latěk a lišt přichází na řadu opět bruska, s jejíž pomocí je třeba všechny povrchy, a hlavně hrany hezky ohladit. V místech, kde se stýkají lišty s MDF deskou, pak doporučuje aplikovat ještě tenkou vrstvu tmelu, která utěsní veškeré případné skulinky.

Po pečlivém změření šířky a hloubky skříňky je třeba vyříznout z MDF desky potřebný obdélník a z něj pak odříznout stejně dlouhé konce, které zůstanou pevně přichycené k vrchu skříňky. Střední část pak bude o něco širší než televize.

V tomto okamžiku Warren doporučuje skříňku natřít. Nestačí jeden nátěr, ale raději více. Nejjednodušší je řídit se doporučením výrobce zvolené barvy.

Po úplném zaschnutí barvy je čas na připojení víka skříňky. K tomu poslouží panty, jejichž upevnění je dobré si pečlivě rozměřit. Pant musí být na té straně skříňky, která bude za televizí. Je pohodlnější připevnit jej nejprve ke skříňce, a teprve pak k víku. Pokud víko nedoléhá všude stejně dobře, doporučuje Warren použít k vyrovnání například kryty šroubků anebo podložky.

Posledním krokem je přemístění skříňky na místo, kde má stát, a nakonec i opatrné připevnění televize na zdvihací mechanismus.