Srst zvíře chrání. Péče o ni je proto nezbytná

Jistě existují plemena, která stejně jako divoké psovité a kočkovité šelmy nevyžadují od člověka žádnou péči o jejich srst. Naši čtyřnozí miláčkové s námi ale často žijí v jedné domácnosti, a tak je alespoň minimální péče o jejich kožíšky nutná.

Psí a kočičí srst se v drtivé většině případů skládá ze dvou vrstev. Tou spodní je tzv. podsada. Jemné, měkké, hustě rostlé kratší chloupky mají pro zvíře především tepelně izolační funkci. Vrchní vrstvou jsou tzv. pesíky. Jedná se o dlouhé rovné hrubší chlupy, které svou délkou přesahují přes podsadu. Mají za úkol hlavně chránit zvíře před vlhkem. Současně také z větší části určují viditelnou barvu srsti a její barevnou strukturu.

Oba typy chlupů, stejně jako např. u člověka vlasy, postupně během ročních období vypadávají a jsou nahrazovány novými. Proto některá zvířata mají například v zimě jinou barvu než v letním období.

Je tak jasné, že srst je důležitou součástí organismu zvířete, především pokud jde o termoregulaci, chrání také kůži před UV zářením. Proto srst vyžaduje neustálou péči. Tu si je zvíře schopno zajistit samo.

Psi i kočky si srst čistí jazykem. Kočky ho mají k tomu obzvlášť vhodně uzpůsobený; jeho povrch je velice hrubý a slouží vlastně jako kartáč.

Psi se o srst tak pečlivě nestarají. Psovité šelmy obecně mají tzv. samočisticí srst, neulpívají na jejím povrchu nečistoty, a pokud ano, časem samy odpadnou. Navíc si srst přirozeně vyčesávají, když se válí po zemi nebo prolézají křovím apod. U některých speciálně vyšlechtěných plemen psů už tohle ovšem neplatí, u těch je pak nutná zvýšená péče o jejich kožíšek.

Nejčastějším problémem, kromě infekčních nebo parazitických onemocnění kůže, je tedy zacuchání a zplstnatění srsti. To vzniká především v době, kdy u zvířete dochází k intenzivnější výměně podsady. Protože je velice jemná, neodpadá vlastní vahou a zamotává se do nově narostlé srsti a do pesíků. Vznikají tak větší nebo menší chuchvalce srsti, které si zvíře samo nedokáže odstranit a jsou pak ideální půdou pro množení bakterií a parazitů.

Zplstnatění srsti se dá předejít pravidelným kartáčováním a vyčesáváním zvířete. „Můžete použít klasický kartáč nebo třeba furminátor, což je buď vyčesávací hrablo nebo kartáč či hřeben, kterými snadněji a rychleji odstraníte přebytečnou podsadu a vyčešete tak přebytečné chlupy,“ radí Linda Hrnčířová, majitelka psího salónu Lindee ve Vestci u Prahy, a dodává: „Je možné také použít šampon, který zamezuje plstnatění srsti.“

I tak občas malé chuchvalce vzniknou, obzvlášť u plemen, která intenzivně vyměňují srst na jaře a na podzim. Ty lze ale poměrně snadno odstranit.

Koupat, či nekoupat svého psa nebo kočku? Odpověď není jednoduchá. Kočky zcela určitě nepatří mezi zvířata, která by vyžadovala koupání. Výjimkou je snad pouze turecká van, která má vodu ráda a je pro ni koupání a plavání přirozené. Jinak většinou kočky vodu moc nemilují, a tak by koupání mělo být jen opravdu výjimečnou činností.

Samozřejmě pokud kočka chodí ven a znečistí si nadměrně kožich, pak je vykoupání nezbytné. Koupání před kočičí výstavou sice většina majitelů praktikuje, ale z pohledu kočky se jedná o zcela zbytečnou činnost.

Ani psi nepotřebují pravidelnou koupel nezbytně. Jsou ovšem plemena, u nichž je častější koupání, vyčesávání a dokonce stříhání srsti naprostou nutností. Samozřejmě i psi se před výstavami koupají, nicméně stejně jako u kočky je to pouze z vůle a potřeby jejich páníčků, nikoliv kvůli tomu, že by to pes kvůli své hygieně potřeboval.

Psa i kočku je dobré začít nejlépe hned od malička zvykat na česání a jiné zákroky spojené s údržbou srsti. Vyhnete se tak později situacím, kdy se zvíře zoufale brání česání, stříhání či jen banálnímu odstranění klíštěte.

Kdo někdy zkoušel třeba kočku vykoupat proti její vůli, jistě ví, o čem je řeč. Psa ještě lze při koupání nějak zvládnout, ale pokud protestuje kočka, pak to většinou končí poškrábaným a pokousaným majitelem a útěkem zvířete.

1. Už odmalička a postupně zvíře zvykejte na pobyt ve vaně a vodu tekoucí ze sprchy. Nejlépe je spojit tuto činnost s krmením nebo pamlsky, aby si zvíře propojilo koupání s jinými, příjemnými vjemy.

2. Důležité je i opatrné a postupné namáčení srsti a vždy je třeba dát pozor, aby se voda nedostala zvířeti do uší, očí a čumáku. „Pokud si nejste jisti, je lepší dát do uší vatové tamponky, aby se voda do zvukovodu nedostala. Voda v uchu změní pH a mohou se objevit záněty,“ podotýká Linda Hrnčířová.

3. Každé zvíře znejistí a popřípadě i zpanikaří, pokud se nohama nemůže opřít o pevnou a jistou podložku. Proto nikdy nestavte psa ani kočku při koupání na hladký a kluzký povrch. Stačí použít třeba starý ručník nebo si zakoupit speciální protiskluzové podložky.

4. Sprchování nemusí být pro psa nebo kočku příjemné, a proto pokud nesnáší sprchu, je nutné mýt je např. mokrou žínkou.

5. Každé zvíře má na svém těle místa, která jsou na dotek a manipulaci citlivější. Psi a kočky mají takové oblasti na břiše a především tlapkách. Je opět věcí tréninku, aby si zvíře nechalo bez problémů roztáhnout tlapy a omýt i prostor mezi jednotlivými prsty a polštářky.

Pokud chodí pes nebo kočka ven, je právě tohle místo jedno z nejnáchylnějších na usazení nečistot a bakterií, v zimě se pak tady usazují zbytky posypové soli.

Psí a kočičí kosmetika je velké téma, o kterém chovatelé stále dokola vášnivě diskutují. Pravdou je, že divoká zvířata si vystačí s tím, co nabízí příroda. Ani domácí pes nebo kočka pro svůj život žádnou kosmetiku nepotřebují, nicméně při péči o srst nebo pro ochranu před parazity je dobré přece jen nějakou používat.

Při koupání se využívají speciální šampony (nikdy pro zvířata nepoužívejte běžné mýdlo nebo šampon pro lidi!!!), které pomohou šetrně se zbavit nečistot, přitom na srsti a kůži ponechat pro ně důležité látky a tuk.

„Pro dlouhosrstá plemena je dobré používat šampon proti plstnatění srsti a kondicionér s olejem. Třeba kokosovým nebo jojobovým. Usnadní se tak rozčesávání,“ radí Linda Hrnčířová a pokračuje:

„Je zde mnoho dalších možností. Při výskytu parazitů můžete použít antiparazitní šampon, u poškozené srsti šampon s výživou, pro vyšší lesk a podobně. Dále jsou šampony podle barvy srsti. Pro bílou srst bělící šampon, existují šampony pro hrubosrsté jedince, pro krátkosrsté a tak dál.“

Hygiena je dobrou prevencí proti parazitům, jako jsou blechy, klíšťata a podobně. Ale ani sebečastější koupání a používání speciálních šamponů nepomůže stoprocentně. Vždy je dobré kombinovat hygienu s dalšími prostředky proti parazitům.

Paraziti jsou u volně žijících zvířat jejich běžnými průvodci celým životem. Zdravý organismus zvířete si s nimi poradí a běžně nemá žádný problém. Pokud je ale zvíře zdomácnělé a navíc žije třeba s člověkem v bytě, nejen že jeho organismus už na život s kožními parazity není zcela uzpůsoben, ale může je lehce přenést na člověka a způsobit mu vážné zdravotní potíže.

Proto existuje celá řada prostředků, které buď parazity odpuzují, nebo je přímo zabíjejí.

Nejrozšířenějšími jsou spreje, obojky, pudry, tabletky nebo tzv. spoty, což je tekutina v plastovém kapátku, která se aplikuje na kůži zvířete. Každý majitel psa nebo kočky jistě potvrdí, že nějakou dobu trvá, než si odzkoušíte, který prostředek je pro vašeho miláčka nejvhodnější a nejúčinnější.

Nejčastěji jsou prostředky bezproblémově účinné proti blechám, ale klíšťata na ně moc nereagují. Nejdražší prostředek vždy neznamená nejúčinnější. Proto je dobré postupně jich vyzkoušet více a popř. se poradit s veterinářem.

Vždy mějte na mysli, že všechny tyto prostředky jsou chemické, a tedy nijak neprospívají zdraví zvířete. Takže je třeba používat je s mírou a rozmyslem. V zimě nemá smysl chránit zvíře proti klíšťatům nebo trvale proti blechám, protože v zimě se v přírodě nevyskytují.

Naopak pokud jedete třeba se psem na dovolenou do teplého a vlhčího prostředí, tam se parazitům velice daří, takže zvýšená a třeba jen krátkodobá ochrana je na místě.

Všechny prostředky mají určenou maximální dobu účinnosti, takže se lze lehce orientovat a vybrat ten nejvhodnější.