Článek
V nabídce firem si ve studiu prohlédneme na stojanech stovky vzorků látek a kůží, které se liší odolností, kvalitou, některé i náročností na údržbu.
Mnohdy nás tak široká nabídka trochu zmate a my se nemůžeme rozhodnout. Ovlivnit by nás měl osobní pocit (někdo dává přednost přírodní kůži, jiný ji nemůže vystát a chce látku), ale i provoz rodiny. S malými dětmi či kočkou v bytě si nemůžeme každý materiál dovolit, protože zkrátka speciální zátěž nevydrží.
- Objektivně říci, který materiál je lepší (kůže či látka), nelze. Rozmanité druhy tkanin působí v interiéru více útulně, jsou teplé na omak, nestudí. Skvrny z nich se ale hůře likvidují (i když na trhu jsou látky s úpravou, která jejich povrch chrání, kapičky se nevsakují tak rychle, ale drží se na povrchu látky).
- Látka je obecně levnější materiál než přírodní kůže.
Kůže se udržuje snadno
Ač si to někteří nemyslí, kůže je na údržbu mnohem pohodlnější než látka. Stačí ji od prachu pravidelně čistit lehce navlhčeným hadříkem. Při nečekané katastrofě se tekutina či špína prostě setře a je po problému. Sedačku z kůže stačí jednou za měsíc umýt mýdlovou vodou (třeba přípravkem Dove, který je k ní šetrný). Jinak z výroby je sedačka již naimpregnovaná.
Dobrý vzhled si kožená sedačka udrží při správném zacházení. Dodržujeme tedy několik zásad:
- Sedáky zatěžujeme rovnoměrně, aby byl zachován jejich souměrný vzhled.
- Kůži nikdy nepřirozeně nevysušujeme (třeba fénem).
- Sedačku stavíme minimálně 50 cm od zdroje tepla (radiátor, krb). Jinak dojde k vysušení a popraskání kůže. Pohovku také nevystavujeme přímému slunci, protože může dojít k vyblednutí barev. V případě kůže protecta neváháme investovat do čisticí sady na kůži (balíček stojí cca 900 Kč a obsahuje odstraňovač inkoustu, čistič kůže a prostředek k ochraně kůže).
- Pamatujme, že pro rodiny s dětmi jsou vhodnější přírodní kůže, ale uměle ražené (jsou pevnější, odolnější).
Látka vyžaduje větší péči
Čalounění je náročnější na údržbu, na celkovou renovaci a na kompletní čištění sedačky je moudré pozvat si specializovanou firmu. K dispozici má lepší čisticí stroje i prostředky, své hrají i zkušenosti.
V případě lokálního čištění si vystačíme sami, ale měli bychom si pamatovat určité zásady.
- Potahové látky ošetřujeme prostředky běžně rozpustnými ve vodě. Pro čištění používáme měkkou houbu, látku nenamáčíme, pouze nanášíme pěnu. Pod tkaninou je totiž čalouněná výplň, kterou bychom mohli čištěním porušit. Když vlastníme látku alcantaru (jemný sametový vzhled), stíráme pěnu jedním směrem po vlasu, a to dobře vyždímaným hadříkem.
- Při nehodě (polití kávou, vínem atd.) zasáhneme hned a čištění neodkládáme. Skvrny naštvaně netřeme, chce to šetrné zacházení. Nejdříve na ně přikládáme čisté bílé hadříky nebo papírové ubrousky. Poté jemně čistíme směrem od kraje skvrny do středu, abychom flek ještě více nezvětšili.
- Nikdy na tkaninu nepoužíváme ropné chemické produkty (čističe skvrn, benzín na čištění, chloretylen) nebo líh, lihové čističe. Látku nečistíme kartáči s drsným povrchem.
Čalouněná sedačka podobně jako kožená vydrží déle při správném zacházení. Nepříznivě na ni působí vysoká prašnost (vysáváme ji tedy hubicí s odpovídajícím kartáčem), zapomeneme na silné vysavače určené na čištění koberců. Stejně tak nemá ráda přímé sluneční světlo. I když současné materiály lépe odolávají sluníčku, zatím neexistuje žádná látka, která by trvale snesla přímé sluneční světlo, aniž by trochu nevybledla.
Minislovníček
Kůže protecta - jde o kůži pokrytou a chráněnou tenkou vrstvou, která ji bezpečně chrání před skvrnami od nápojů, jídla, kosmetiky. Zhruba po dvou letech je dobré ochrannou vrstvu obnovit (odborníkem, nebo svépomocí čisticí sadou na kůži).
Kůže natural - označuje kožené sedačky přírodní, které ochrannou vrstvu nemají. Patří mezi ně typy s hladkým sametovým vzhledem (kůže nabuk), což je získáno velmi jemným leštěním povrchu. Tyto sedačky nejsou až tak praktické pro rodiny s dětmi. Lidé je ale mají rádi pro přirozenější vzhled (jsou žilnaté, mají patinu, rozdíly v barvě).