Před malováním interiéru nepodceňte přípravu

Na malování interiéru jsou nejdůležitější přípravné práce, např. ošetření zdí a odstranění případných plísní, které bývají nejen nevzhledné, ale představují i zdravotní riziko.

K základnímu vybavení patří stříkací pistole, štětka, štětce a válečky. Existují také kompletní malovací sety - válečky s mřížkou na otření a s teleskopickou tyčí, s vaničkou na barvu i různě široké štětce. Štětec, tzv. zárohák nebo menší váleček pomohou s nejhůře dostupnými, a přesto viditelnými místy.

„Malířské náčiní volte podle rozměrů interiéru i podle velikosti zákoutí a ploch, které budete muset natřít menším štětcem - třeba kolem rámů oken, krbu či radiátorů,“ radí Monika Linghartová, specialistka z firmy Hornbach.

„Máte-li vysoké stropy nebo se chystáte na výmalbu kolem schodiště, nezapomeňte na stabilní plechové schůdky,“ dodává.

Nábytek i podlahu ochráníme fóliemi, plachtami. Jsou k dostání v mnoha provedeních a rozměrech, uvedených na obale i v m². Lepicí a krepové pásky, malířské i maskovací upevní nejen zakrývací fólie, ale hlavně oblepí rámy oken, zásuvky, vypínače, radiátory, zárubně i začišťovací lišty podlahy. Když vše pečlivě oblepíme, výrazně si usnadníme po stržení pásek úklid.

Před nákupem ještě vyhodnotíme kondici podkladu, protože by nám třeba chyběla škrabka, tmely, štuky k jeho opravě. Nezapomeneme ani na penetrační nátěr, který volíme podle kvality podkladu.

Zdi i stropy musejí být suché, hladké, čisté, bez prachu a uvolněných částic.

„Kvalitu podkladu otestujete tak, že namočíte váleček a přejedete jím několikrát po stěně. Pokud se na něj původní nátěr lepí, musí se škrábat,“ říká Monika Linghartová. Jak na to? Zdi navlhčíme mokrou malířskou štětkou nebo houbou, a poté všechny vrstvy oškrábeme malířskou škrabkou.

Hrubě očištěný podklad, nejlépe saponátovým nebo mýdlovým roztokem a houbou, případně oškrábaný od starých nátěrů či tapet, důkladně prohlédneme. Zaměříme se na praskliny a vypouklá místa. Může jít o první signál loupající se omítky. V tomhle případě pomohou tmel nebo štuk. Jejich slabá vrstva zaplní drobné trhlinky a vzduchové otvory ve stěně. Nový povrch vypadá čistě, snadněji se maluje, a to už 24 hodin po úpravě.

Narazíme-li při úpravě podkladu na plíseň, musíme se jí zbavit. „Nesmíme ji však odstraňovat zasucha, aby nedošlo ke vdechování zdraví škodlivých výtrusů plísní a kontaminaci okolí. Napadená místa namočte biocidním přípravkem a plíseň opatrně odstraňte špachtlí. Při aplikaci v interiéru v průběhu nanášení a schnutí důkladně větrejte,“ vysvětluje Stanislav Polívka z firmy HET, výrobce nátěrových hmot.

Přípravu podkladu ukončíme tzv. penetrací, nátěrem, který zpevní různorodé podklady, sjednotí jejich savost, zvýší přilnavost nátěrů. S penetrací univerzální, akrylovou, si vystačíme u většiny podkladů, hloubková proniká do nitra povrchu, je vhodná pro problematické podklady. Fungicidní penetraci aplikujeme na stěny, kde se vyskytuje plíseň.

Před nátěrem přejedeme válečkem čerstvě namočeným v barvě přes stírací mřížku. Teprve tím se na něm barva rovnoměrně rozprostře a lze ji nanášet.

Začínáme vždy na stropě, hrany a přechody nejprve natřeme plochým štětcem. Barvu nedotahujeme hned až do kraje, naneseme ji na okraj zvlášť. Docílíme tak přesných hran, protože štětec lépe přilne k povrchu. Potom plochy natřeme válečkem. Pracujeme vždy způsobem mokrý do mokrého - předběžný nátěr štětcem nesmí před zahájením práce s válečkem zaschnout.

Při nátěru stěn nanášíme barvu válečkem nejprve křížem krážem. „Nepravidelný nátěr se poté při dalším pracovním kroku vyrovná rovnými svislými tahy válečku. Tím vznikne pravidelný nátěr,“ popisuje Monika Linghartová. Při rozdílných odstínech na stropě a stěnách se před nátěrem polepí hrany již natřených ploch malířskou samolepicí páskou.