Poraďte si s malováním

Hlavním nepřítelem lakýrníků je prach, takže chceme-li dosáhnout opravdu hladkého povrchu, musíme pracovat v bezprašné místnosti. Současně je nutné, aby se při používání nátěrů obsahujících rozpouštědla místnost dala dobře větrat.

Případné chyby, kterých se dopustíme při natírání, se těžce odstraňují, proto vsadíme na kvalitní štětce. Jsou podmínkou perfektního nátěru. Vyplatí se, když je správně ošetříme a uložíme napříště. Navíc nezanechávají štětiny, přijímají hodně barvy, kterou lze rovnoměrně nanášet, a umožňují ostře ohraničený tah.

Pro většinu lakýrnických prací se hodí dlouhé podvázané kulaté štětce. Existují v různých velikostech a mívají štětiny z tuhé srsti domácích a divokých zvířat. Jestliže se opotřebováním zkrátí, posuneme šňůru a znovu ji připevníme.

Válečky mohou mít nějaký vzor.

U poněkud levnějších pouzdrových štětců jsou štětiny ze srsti nebo umělé hmoty stěsnány do kulaté, oválné nebo ploché obruby. Štětiny z umělé hmoty jsou hladké a neudrží tolik barvy jako štětiny z přírodních materiálů s rozštěpenými špičkami. Kromě toho barva z nich odchází zpočátku rychleji a stéká. Ploché štětce jsou vhodné zejména k roztírání barvy na velkých stěnách.

Malířské štětce se vyrábějí výhradně ze světlých nebo černých čínských štětin. Kvalitní nátěr lze udělat i se štětinami syntetickými, např. disperzní akrylové laky se nejlépe nanášejí polyesterovými štětinami s rozštěpenými konci. Výsledkem je mimořádně jemný a rovnoměrný nános barvy beze stop.

Kulaté štětce se hodí k natírání kovu a dřeva barvami i laky. Přírodní štětiny jsou lepší kvůli jemným dutinám, v nichž se dobře drží barva.

Pro moření dřeva a odstraňování starých nátěrů existují speciální štětce. Alkalické přípravky na odstraňování starých nátěrů by přírodní štětiny zničily, proto se více hodí štětiny ze syntetických vláken.

Také štětec na topná tělesa se zalomeným držákem štětin se vyrábí v různých šířkách a dostane se i tam, kam kulatý či plochý štětec nepronikne. Jemnou práci udělá šikmý zárohák.

Při malování máme na výběr ze široké palety válečků a štětek.

Velké plochy natíráme také štětkami na strop. Lze s nimi nanášet disperzní nebo silikátové barvy či klih na tapety.

Zatímco na zvlášť rozměrných plochách oceníme obdélníkové štětky, na topná tělesa použijeme zahnutý štětec, tzv. zárohák, s dlouhou násadou.

Stěny a stropy budeme natírat raději kartáči s přírodními štětinami. Existují ve velikostech 1-3 s rozdílnou délkou štětin.

U natíracích polštářů je nahrazen kartáč pěnovou hmotou, která nasaje barvu a rovnoměrně ji odvádí. Výhodou je rovnoměrný nátěr bez viditelných čar, které někdy štětiny způsobují. S polštáři lehce dosáhneme čistých okrajů. Natírací hlavy lze jednoduše vyměnit.

Při natírání drsnějších omítek a hrubých vláknin nám půjde práce podstatně rychleji s válečkem, protože je přizpůsoben nerovnostem v podkladu. Naopak na hladkých plochách se dělají při válečkování skvrny. Povrch válečků je tvořen různými obklady.

Vybírat je z čeho.

Beránčí kožešinu či nylonový plyš používáme při nanášení vápenných, klihových a disperzních barev. Kožešina drží barvu nejlépe a odvádí ji rovnoměrně. Je dobré před použitím váleček ponořit do mýdlové vody a dobře vyždímat. Poté ho ponořit do nádoby s barvou a přejet přes rošt. Tím se odstraní přebytečná barva.

Povrch válečku z velurového plyše a z pěnové hmoty používáme k lakování. Vhodnější než nádoba s barvou a roštem na stažení přebytečné barvy je vanička s šikmou plochou. Také válečky jsou k dostání v několika šířkách.

Malými pěnovými válečky lakujeme. Umožňují nanášet lak rovnoměrně, ale vlivem některých laků se časem rozpouštějí. Kvalita válečků z veluru nebo z mohéru je srovnatelná s válečky z ovčí srsti. Aby zpočátku nepouštěly vlákna, před prvním lakováním jimi rozetřeme trochu laku na lepenku.

Nové štětce, kartáče a válečky si často kupujeme jen proto, že je po práci dostatečně neošetříme nebo jsme vybrali špatnou kvalitu.