Hlavní obsah

Plovoucí podlaha, nebo přilepená?

Novinky, Milan Kafka

Podlahové krytiny můžeme pokládat dvěma způsoby – buď na podkladu volně leží, nebo jsou s ním spojeny, většinou lepidlem. Prozradíme vám, jaké jsou mezi jednotlivými postupy rozdíly, jaké mají výhody a nevýhody a pro jaké druhy krytin se hodí.

Foto: Kährs/KPP (2x)

Dřevěné podlahy nabízejí nejširší možnosti pokládky. Vedle plovoucí pokládky a lepení je to také přišroubování či přibití k podkladu.

Článek

Když přijde řeč na podlahy a pokládku podlahových krytin, často se zaměňují pojmy. Výraz plovoucí podlaha se hojně rozšířil v devadesátých letech minulého století, kdy k nám dorazily levné laminátové podlahové krytiny. Přesnější je tudíž výraz pokládka laminátové podlahové krytiny plovoucím způsobem.

Přičemž označení laminátová krytina je také zjednodušující, protože ve skutečnosti jde o vícevrstvou krytinu, z níž laminát tvoří pouze vrchní, tzv. nášlapnou vrstvu. Takže si pojďme nejprve osvětlit pojmy, s nimiž pracují profesionálové a také kvalifikovaní obchodníci.

Foto: Kährs/KPP

Pokládka podlahové krytiny plovoucím způsobem je pro laika nejjednodušší. Používají se dřevěné, vinylové či laminátové dílce s mechanickým zámkem.

Podlaha je jednovrstvá nebo vícevrstvá část vodorovné konstrukce domu a může být vyrobena z mnoha různých materiálů, např. z betonu nebo ze dřeva. Na nosné konstrukci může být upevněna nebo jen položena.

Při pevném spojení podlahy s podkladem se hluk přenáší do konstrukce stavby (obdoba tepelného mostu). Tomu lze zabránit např. použitím plovoucí podlahy, což je vlastně deska, která není pevně spojena s konstrukcí domu. Naopak je od ní oddělena izolační vrstvou – většinou spočívá na nějakém násypu nebo jiné podložce, která tlumí hluk a případně slouží také jako izolace vlhkostní nebo tepelná.

Nejčastěji jde o desky na bázi dřeva, sádry či cementu, které jsou vzájemně spojeny, ale existují i plovoucí podlahy betonové. Této vrstvě se říká roznášecí. Musí být co nejrovnější, aby se na ní dala bez problémů položit podlahová krytina.

Podobně jako u samotné podlahy můžeme volit mezi pokládkou krytiny plovoucím způsobem nebo jejím pevným spojením s podlahou.

Pokládka napevno

Krytina je k podkladu celoplošně přilepena či přišroubována. Lepení je vhodné pro krytiny v prostorách s vysokou vlhkostí (koupelny), protože zabraňuje vzniku plísní pod krytinou (pod plovoucí krytinu může stékat srážející se vlhkost).

Díky lepšímu přenosu tepla je výhodnější při použití podlahového topení. Krytina pevně spojená s podkladem také lépe tlumí jeden z druhů hluku, tzv. kročejový.

Při celoplošném přilepení tedy dochází k výraznému snížení hlučnosti krytiny v prostoru, kde je krytina položena, hluk se ale přenáší do konstrukce podlahy. Krytina je stabilní, což lze subjektivně vnímat při chůzi. Při pokládce na schody (stupnice) je přilepení krytiny nutné.

Foto: Quick-Step

Rozhodující vliv na výsledek pokládky plovoucím způsobem má nejen kvalita samotné krytiny, ale také správná volba izolační podložky. V úvahu musíme brát pronikání hluku, tepla a vlhkosti.

Celoplošné lepení krytiny je dražší, zdlouhavější a vyšší nároky klade i na kvalitu podkladového materiálu. Zejména u vinylových podlah je tolerance nerovností podkladu minimální.

Přilepená krytina není rozebíratelná, takže třeba při nutnosti opravy podlahového topení ji musíme v podstatě zničit. Při výměně krytiny pro změnu nastává nutnost renovace podkladu.

Ne každá krytina je vhodná pro lepení (např. některé laminátové krytiny) a naopak některé podklady nemusejí být vhodné pro přilepení dřevěných krytin.

Pokládka plovoucím způsobem

Krytina pro tento způsob pokládky musí být vybavena buď perem a drážkou, nebo dnes již obvyklejším mechanickým zámkovým spojem. Tato metoda se týká především laminátových, vícevrstvých dřevěných i celé řady vinylových krytin.

Velkou výhodou je snadná a rychlá pokládka, rozebíratelnost a tudíž možnost výměny pouze poškozeného dílu nebo přístup k podkladu (např. při poruše podlahového topení).

Při renovaci lze krytinu snadno rozebrat bez poškození podkladu. Volbou vhodné podložky (třeba z hobry o tloušťce až 8 mm) můžeme v případě potřeby zvýšit rovinu nášlapné vrstvy s výrazně nižšími náklady, než pomocí stěrky.

Foto: Quick-Step

Celoplošné přilepená krytina vykazuje nejlepší hodnoty útlumu tzv. kročejového hluku. Aby se ale hluk nešířil do okolních konstrukcí, musí být vhodně izolován také podklad krytiny.

Plovoucí pokládka v prostorách se zvýšenou vlhkostí vyžaduje dokonalé utěsnění u stěn, jinak může dojít ke stékání srážené páry pod krytinu a následnému vzniku plísní. Při dodržení správného postupu, především vhodné izolační podložky, plovoucí pokládka skvěle omezuje přenos hluku do okolních konstrukcí a snižuje se i kročejový hluk.

Problém ale vzniká při použití nevhodných podložek (obvyklá snaha ušetřit), kdy plovoucí krytina může být velmi hlučná, a to jak v místnosti samotné, tak v okolních prostorách (i o patro níž).

Plovoucí krytina není pocitově tolik pevná jako přilepená. Při plovoucím způsobu musejí být dodrženy dilatační spáry nejen po obvodu krytiny, ale od určitých plošných či délkových rozměrů také v ploše krytiny.

Jak lze pokládat různé krytiny?

Laminátové krytiny jsou vždy vybaveny zámkovým spojem pro plovoucí způsob pokládky, některé z nich lze také přilepit. Dřevěné krytiny můžeme v závislosti na jejich konstrukci položit plovoucím způsobem, přilepit či přišroubovat.

Třeba třívrstvé konstrukce se zámkovým spojem mohou být plovoucí i lepené, systém pero a drážka dovoluje navíc i přišroubování či přibití k podkladu (podlahové latě apod.), tedy tak, jak se pokládají masivní dřevěné podlahy.

Dvouvrstvé dřevěné podlahy a parkety se k podkladu lepí celoplošně. Vinylové krytiny se většinou lepí, ale existují také díly se zámkovým spojem pro plovoucí pokládku.

Foto: Hornbach

Vinylová krytina je populární právem ¬– má samé dobré vlastnosti a navíc si můžeme zvolit způsob pokládky, který je pro nás vhodnější.

Proti hluku je nejlepší krytina přilepená k plovoucí podlaze

Při celoplošném přilepení dochází k výraznému snížení hlučnosti krytiny v prostoru, kde je krytina položena, hluk se ale přenáší do konstrukce stavby. Proto je vždy důležité, aby podklad, na který se krytina celoplošně lepí, byl řádně zvukově izolován, a to nejen směrem k podkladní konstrukci, ale také vůči stěnám. To nejlépe zajistí plovoucí podklad.

Z toho vyplývá, že hluk nejúčinněji tlumí krytina celoplošně přilepená k plovoucí podlaze.

Příprava podkladu

U obou způsobů pokládky platí, že podklad musí být rovný, suchý a zbavený nečistot. Podlahu zameteme a vysajeme. Zvláště před lepením je nutné, aby z podkladu byly odstraněny také zbytky starých krytin (včetně filců zbylých po stržení koberců a PVC), lepidel a jiných nečistot (např. zbytků barev, penetrací apod.), jinak by lepidlo nemuselo správně přilnout k podkladu.

Obecně platí, že původní krytiny (textilní, PVC) by při pokládce měly být odstraněny u obou typů pokládky mimo jiné i z hygienických důvodů.

Foto: Hornbach

Vlastnoručně položená podlahová krytina je dnes většinou z vinylu ve formě dílců s mechanickým zámkem položených plovoucím způsobem. Stačí nám k tomu totiž prakticky jen ostrý nůž.

Odchylky v rovinnosti stanovuje pro každou krytinu výrobce. Protihlukové podložky, používané u plovoucího způsobu pokládky, sice mohou skrýt drobné nerovnosti, neměly by ale sloužit k plošnému vyrovnávání podkladu.

Podklad by měl být u obou typů pokládek správně vysušený, hodnoty zbytkové vlhkosti musejí splňovat kritéria, která uvádí výrobce v technických listech ke krytině. Vinylová krytina snese vyšší zbytkovou vlhkost než třeba dřevěná podlaha.

Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám