Pět variant těsnění vodovodního šroubení

Šikovný kutil bude následující rady považovat za nošení dříví do lesa, ale spousta internetových diskuzí na toto téma napovídá, že ne každý má s utěsňováním vodovodního šroubení dobré zkušenosti.

Většinou za to nemůže nešikovnost, ale spíš nezkušenost a neznalost vhodného těsnicího materiálu a jeho správného použití.

Nejjednodušší způsob těsnění vodovodního spoje je gumový kroužek, který přilehne na rovné plochy obou spojovaných částí. K tomu ale musejí být konce šroubení uzpůsobeny, musejí mít hladké dosedací plochy, mezi které se gumové těsnění vkládá.

Dostatečným utažením šroubení se gumové těsnění zmáčkne a vytvoří vodotěsný spoj. Používá se, pokud vyžadujeme snadné rozebírání spoje a v domácnosti se s ním setkáme především při montáži stojánkové vodovodní baterie. Jinak se používá téměř všude, kde ke spojení slouží převlečná matice.

Ať už připojení k přívodu vody realizujeme pomocí ohebných, tzv. flexi pancéřovaných hadiček, nebo plastových či mosazných trubiček, na konci, který šroubujeme do baterie, najdeme gumové těsnění. U hadiček je gumovým kroužkem těsněný i druhý konec s převlečnou maticí, který se připevňuje na rohový ventil ve stěně.

Není pravda, že se tyto spoje nesmí utahovat klíčem. Často stačí jejich dotažení rukou, ale ne každý má v prstech dostatečnou sílu, proto je lepší spoj dotáhnout stranovým klíčem, ovšem pouze zlehka! Ostatně právě pro tyto účely jsou na obou koncích hadiček šestihrany. Rozhodně hadičku při šroubování do baterie nikdy nedotahujeme držením za opletení, které bychom tím mohli poškodit.

Konopná nebo lněná koudel je tradičním způsobem těsnění závitových spojů. Přestože na ni mnozí praktici nedají dopustit, je faktem, že se dnes bez ní dokáže instalatér obejít.

Obecně se dá říci, že zatímco koudel není možné použít u všech druhů šroubení, alternativní materiály často fungují za všech okolností. Konopnou koudel jsme sehnali v balení po 50 gramech za zhruba 25 korun.

Koudel tedy s úspěchem použijeme u klasických ocelových trubek a litinových přírub. Řezané (později lisované) závity jsou kónické, takže při utahování se těsnicí materiál městná a dochází ke spolehlivému utěsnění. Povrch takových závitů je drsný, takže na nich koudel neklouže a nevytlačuje se ven.

Moderní mosazné či nerezové příruby (nátrubky, mufny, fitinky, tvarovky) mívají závit vroubkovaný nebo hladký, v tom případě ho při použití koudele musíme zdrsnit – možná jste viděli instalatéra, jak šikmo přes závit přejíždí listem pilky na kov.

Koudel se po namotání do závitu napustí lněnou fermeží nebo speciální pastou. Mají za úkol zlepšit těsnicí schopnosti koudele a v budoucnu zajistit snadnější povolení spoje, především u oceli a litiny, kde impregnace brání nadměrné nasákavosti koudele vodou a korozi závitu.

Koudel navinutá v závitu se nejlépe ještě „utáhne“ drátěným kartáčem. Správné množství koudele je otázkou zkušenosti, proto při prvních pokusech může spoj prosakovat (malé množství koudele), nebo naopak nejde zcela dotáhnout.

Příliš velké množství koudele a velká utahovací síla může u méně odolných mosazných tvarovek vést až k jejich roztržení.

Snad každý laik zná teflonovou pásku. Uživatelé se dělí na dva tábory – jedni ji zatracují, druzí se s ní naučili pracovat. Podobně jako u koudele je otázkou praxe zvolit pro konkrétní spoj správné množství pásky.

Nejnáročnější na utěsnění jsou nesourodé spoje, kdy kombinujeme fitinky od různých výrobců, dva rozdílné materiály nebo dokonce různé typy závitů. Pak je potřeba experimentovat, protože vám nikdo se zárukou neřekne, zda stačí pásku namotat kolem dokola desetkrát nebo dvacetkrát.

Desetimetrové balení pásky o šířce 12 mm a o tloušťce 0,1 mm vyjde asi na 15 korun.

Všichni se ale shodují v tom, že teflonová páska nedovoluje korekci spoje, přesněji jeho lehké povolení. Proto je lepší zkusit šroubení nanečisto, spočítat si počet otoček, které vedou ke správné poloze, a pak už načisto s páskou šroubovat jen do předem vyzkoušené polohy. Nemůže se vám pak stát, že dojedete na konec závitu a například rohový ventil není ve svislé poloze.

Pootočení zpátky bez rizika netěsnosti spoje už není možné, a proto se často setkáváme s rohovými ventily našroubovanými do příruby ve stěně pod nejrůznějšími úhly.

Zajímavým tipem je stočit teflonovou pásku spirálovitě do ruličky, čímž vznikne jakýsi provázek, který se navine do závitu podobně jako těsnicí šňůra (vlákno), o níž bude řeč dál. Tento způsob použití si jeho zastánci nemohou vynachválit. Spojuje prý výhodu nízké ceny teflonové pásky a spolehlivost těsnění speciálního vlákna.

Dalším způsobem těsnění vodovodního šroubení je použití těsnicí šňůry. Kutily někdy od výběru odrazuje vyšší cena (ve srovnání s teflonovou páskou), ale je to jen relativní. Jedno balení se 180 metry těsnicího vlákna nahradí 20 roliček teflonové pásky, takže cenově je to srovnatelné.

Navíc kutilové mohou sáhnout po balení se šňůrou o délce dvacet metrů, které se dá sehnat už za sedmdesát korun. Tento prostředek se hodí k utěsňování závitů o průměru až čtyři palce. Seženete ho pod obchodními názvy Tangit Uni-Lock nebo Loctite 55.

Těsnicí vlákno se navine do závitu a párkrát ještě nazpět přes závit. Podobně jako koudel vyžaduje mírné zdrsnění vrcholů závitu, aby se nesesmeklo. Takto utěsněný spoj snese mírnou zpětnou korekci.

Spotřeba šňůry je ve srovnání s teflonovou páskou malá, na půlcoulový závit stačí 6–7 otáček, na palcový závit 8–12 otoček. Uživatelé dávají na těsnicí šňůru velmi dobré reference kvůli jejímu snadnému použití, možnosti korekce spoje i spolehlivosti utěsnění.

Závitový těsnicí tmel je zajímavým řešením těsnění vodovodního šroubení. Zdánlivě vysoká cena (běžné balení 100 g stojí více než 250 Kč) není kvůli velmi malé spotřebě v přepočtu na jeden spoj zas tak hrozná.

Existují také menší balení, třeba 10 gramů za necelých šedesát korun, což už je zajímavé i pro kutily. Pro představu - pro půlcoulový závit stačí půl gramu tmelu! Tmel v balení vydrží dlouhá léta, takže ho můžeme mít neustále při ruce.

Látka má gelovitou konzistenci a nanáší se přímo do závitu, většinou dvě šroubovice na vnější a jednu otáčku do vnitřního závitu. Pak stačí spoj sešroubovat, zkorigovat polohu tam i zpět není problém a za dalších několik minut dochází k zesíťování polymeru a spoj je utěsněn, současně je ale kdykoli poměrně lehce rozebíratelný.

Nejznámějším zástupcem těsnicích tmelů je výrobek Siseal, který je vhodný pro utěsňování závitů do průměru jeden a čtvrt palce.