Pes bez obojku jako by ani nebyl

Stačí se občas rozhlédnout kolem sebe. Po ulicích chodí mnoho majitelů se svými psy, kteří na sobě mají úplně nevhodné nebo dokonce zdraví ohrožující obojky.

Obojek je přitom to, co by pes měl mít ve své výbavě prakticky od narození. Někteří chovatelé dokonce označují svá štěňata po porodu speciálními obojky, aby je od sebe rozeznali. I když máte velký pozemek, na kterém pes bude žít a bude tam stále na volno, i tak by měl být na nošení obojku zvyklý.

S každým psem také někdy jdeme třeba k veterináři nebo na veřejná místa, kde by měl být vždy na vodítku, a tedy i s obojkem. Pes tak musí být na obojek zvyklý.

„Naši psi se dokonce na obojek těší, protože vědí, že když vytáhnu obojky, jdeme na procházku,“ říká chovatel Petr Juřica.

První, co je třeba při výběru jakéhokoliv obojku řešit, je jeho velikost. Velikost vybíráme tak, aby obojek psovi seděl těsně, ale s malou rezervou, aby ho neškrtil.

To platí o obojcích, které nejsou pevně uzavřené. Ty mají také většinou možnost nastavení průměru v poměrně velkém rozmezí.

Pokud vybíráme obojek pevně uzavřený, mezi ně patří např. obojky řetízkové, je výběr složitější. Důležité je, aby šel psovi přetáhnout přes hlavu, aby se při plném zatažení pes z něj nemohl vyvléknout. Tyto obojky jsou většinou vyráběny v celé řadě velikostí, odstupňované po 5 cm průměru, najít správnou velikost tak není problém.

„Hlavně u takzvaných polostahovacích obojků je správná velikost důležitá, protože poměrně často se setkávám i na procházkách s případy, kdy pes je na vodítku, ale vyvlékne se majiteli z obojku,“ varuje Tomáš Vykydal z firmy Petcenter. U obojků stahovacích na přesné velikosti tak nezáleží, ale v případě, že má příliš velký obojek pes volně na krku a není na vodítku, hrozí nebezpečí, že ho ztratí.

Obecně platí tzv. pravidlo dvou prstů. Tedy obojek by měl psovi sedět tak, že mezi krk a obojek lze bez problémů vložit volně dva prsty, vůle je tedy na 2 až 4 centimetry.

Dalším parametrem je šířka obojku. „Šířka obojku by měla být zvolena podle délky a obvodu krku. Obojek nesmí psa omezovat, tedy neškrtit nebo mu naopak bránit v pohybu svou nadměrnou šířkou,“ vysvětluje Lucie Bártová, spolumajitelka firmy Demeven, vyrábějící designové obojky. „Po zachování těchto podmínek už je vybraná šíře obojku otázkou vkusu.“

Ale i tady jsou výjimky. Třeba u plemen s delším a slabším krkem jako jsou třeba chrti, je potřeba volit obojek co nejširší. Úzké by mohly psovi způsobit i fatální zranění. Při výcviku se doporučuje obojek spíše užší, aby pes dobře cítil pokyny psovoda a ten se zvířetem nemusel škubat plnou silou.

Když se rozhodnete koupit si obojek, měli byste předem vědět, pro jakou činnost se psem ho budete na používat. Obojky se rozdělují podle mnoha hledisek, pokud jde o jejich použití. Zjednodušeně je lze rozlišit na:

Rozdělení není tak úplně striktní a mnohé obojky splňují kritéria dvou i více těchto skupin. Ale existují obojky, které se používají pouze k jednomu účelu.

Pro každodenní nošení na procházky se psem se používají obojky kožené, plastové nebo textilní. Většinou se sponou, psovi se tak snadněji nasazují.

Jsou to většinou obojky s pevným průměrem, nestahovací. Majitelé, kteří se svým psem také cvičí, používají často i pro denní nošení obojek polostahovací. Obojek pro denní nošení by měl být opravdu co nejpohodlnější, pes ho má na krku většinu dne.

U obojků se sponou je klíčová kvalita jejího materiálu. Hodně záleží i na hmotnosti psa a jeho temperamentu.

„S kovovými sponami máme velmi dobré zkušenosti. Používáme patentované spony, které vynikají svou kvalitou a zároveň nízkou hmotností, mohu je vřele doporučit pro všechny psy od pěti kilogramů váhy,“ radí Lucie Bártová.

„Pokud má pes do patnácti kilo nebo je dobře vycvičený, tedy netáhne a neškube s vodítkem, a zároveň chce majitel ušetřit, pak se dá doporučit i levnější varianta s plastovou sponou.“ Jestliže má pes obojek na krku delší dobu, a také v letních měsících, je třeba hlídat, aby se mu pod ním nezapařila kůže.

U některých kynologických sportů jsou poměrně přesně specifikované typy a provedení obojků, které lze používat. Je proto vhodné hned od počátku předepsaný obojek používat. Obecně se dá říct, že pro výcvik jsou vhodné pevné uzavřené obojky. Nejčastěji jsou používány kožené nebo kovové varianty.

„Při výcviku je nejdůležitější, aby se pes z obojku nevyvlékl, protože především v začátcích výcviku se občas může chovat velice divoce,“ říká Tomáš Vykydal. „Já osobně doporučuji obojek stahovací nebo polostahovací.“

Kovové obojky jsou vyráběny také s různou šířkou. Nejčastější jsou jedno až trojřadové řetízky různé tloušťky. Obojky stahovací, tedy s jednou až třemi řadami, jsou vhodné spíš na zabezpečení psa - když je na úvaze, aby se z obojku zaručeně nevyvlékl.

V poslední době je trendem oblékat i psy do módních barev a vzorů. A tak se v nabídkách obchodů s chovatelskými potřebami, objevily obojky ozdobné. Samozřejmě, jsou to v drtivé většině obojky určené pro každodenní nošení.

Některé firmy nabízejí i barvou a vzorem sladěné sady obojku, postroje, a dokonce i kabelky pro majitelku. Často jsou takové obojky i skládány na míru podle přání zákazníka.

„U nás zákazníci vybírají obojky primárně podle designu. Pak si vyberou příslušnou velikost a typ spony,“ říká Lucie Bártová.

„Protože stále více pejskařů chce mít svého mazlíčka i na své svatbě, nabízíme speciální svatební obojky, na které se dají upevnit i snubní prstýnky a pes je tak novomanželům přinese.“

Speciální obojky, jak jejich název napovídá, jsou určeny pro výjimečné nebo zvláštní příležitosti činnosti. Nejčastějším speciálním obojkem, se kterým se pejskaři setkají, je obojek proti vnějším parazitům. Ten obsahuje antiparazitikum, jež se z něj postupně vylučuje do srsti zvířete.

Dalším poměrně často používaným speciálním obojkem je obojek svítící. S technickým pokrokem a LED technologií se s nimi doslova roztrhl pytel. Slouží nejen k tomu, aby majitel viděl psa za horších světelných podmínek, ale je i skvělým bezpečnostním prvkem např. při chůzi na kraji vozovky se psem.

Dalšími speciálními obojky jsou především obojky výcvikové. Tedy například obojky ostnaté nebo elektrické. „Ostnáče a elektrické obojky nepatří do rukou každému a jejich použití je zcela specifické,“ varuje Petr Juřica.

„Měly by být použity pouze pod vedením zkušeného kynologického trenéra.“ Prostě a jednoduše řečeno, tyto obojky mohou velice dobře posloužit, ale v rukou laika se mohou stát i prostředkem týrání zvířete.