Článek
Využívání vhodných psů pro ovládání stáda na pastvě je asi jedním z nejstarších kynologických oborů. Vždyť uhlídat velká stáda především ovcí nebo koz a při přesunu je nasměrovat správným směrem je pro jednoho farmáře takřka nadlidský výkon. Lidé tak zjistili, že k tomu lze využít malá a rychlá plemena psů, kteří snadno stádo ovládají.
Mají to v genech
Bylo vyšlechtěno několik plemen, která mají doslova v genech to, že instinktivně jakékoli stádo hlídají, aby se nerozprchlo. To ovšem pro praktické využití psa nestačí. Je nejprve nutné ho naučit, aby stádo hnal směrem, který mu určí psovod povelem.
Od praktické práce nebylo daleko k tomu, že pastevci pocítili potřebu výkony a dovednosti svých psů poměřovat. Tak vznikla sportovní disciplína pasení se psem.
Sportovní pastevectví se provozuje na oploceném pozemku, kde pes musí hnát stádo předem stanovenou trasou s co největší přesností.
Ne každé psí plemeno se pro pasení hodí. I když existují jistě jedinci u každého plemene, kteří by byli schopni se tento sport naučit, logicky se používají především plemena, jež k tomu byla speciálně vyšlechtěna.
„Nejčastěji používaným a nejvšestrannějším plemenem na pasení je border kolie, ale pást mohou i kolie, šeltie, belgičtí, němečtí, holandští ovčáci,“ říká Petra Opočenská, která se věnuje nejen sportovnímu pasení, ale využívá své border kolie i při praktické práci na své farmě Foderra.
„Každé plemeno bylo používáno na svoji specifickou práci u ovcí či dobytka, v jeho vývoji se projevil nemalou měrou i specifický vývoj pasení v každé zemi,“ doplňuje.
Základem sportu je radost psa z práce. Měla by pro něj být žádanou odměnou. Dorozumívacím prostředkem mezi majitelem a psem jsou buď povely, nebo písknutí na píšťalku. Někde se prostě při společné práci pohvizduje.
Každá země s tradicí pasení hospodářských zvířat tak má „své“ plemeno. Nakonec se časem border kolie ukázaly jako plemeno nejuniverzálnější, pro pasení je nejrozšířenějším plemenem po celém světě.
Kde a jak začít
Prvním krokem by pro každého zájemce o tento sport měla být návštěva nějaké akce, kde ho může vidět. Tréninky nebo závody se pořádají mnohokrát do roka, a tak stačí jen sledovat třeba webové stránky Spolku pasení (www.spolekpaseni.cz), kde jsou termíny a místa akcí zveřejňovány.
Tam se dají také najít kontakty na tréninková centra po celé ČR. Stejně jako u každého jiného oboru kynologie. Čím dřív začnete se psem trénovat, tím lépe.
K pastevecké práci se z domácích zvířat nejlépe hodí ovce, a vyhlášenými pastevci jsou ve všech zemích border colie.
„Výhodu samozřejmě mají ti, kteří vlastní stádo ovcí, štěně tak u nich může vyrůstat odmalička,“ říká Alberto Vanzo, který ovčácké psy cvičí v italském alpském údolí Val di Fiemme.
Ale ani majitelé bez vlastního hospodářství nejsou ztraceni. Se psem se dá cvičit právě ve výše zmíněných tréninkových centrech pod vedením zkušených trenérů. Ti zkušenější se mohou domluvit i s nějakým majitelem stáda ovcí a trénovat sami u něj. Nemít vůbec trenéra je dost riskantní.
„Vřele doporučuji najít zkušeného instruktora s dlouholetou praxí. Zkazit psa u pasení lze velmi rychle a náprava bývá složitá, ne-li nemožná,“ varuje Petra Opočenská.
Jak se cvičí
K pasení se využívají prakticky všechna stádová nebo hejnová zvířata, ale vedou ovce. Psy lze využít i pro pasení koz, krav, kachen, hus a po speciálním výcviku i prasat.
Na prvním místě je vždy bezpečnost pasených zvířat, psa a psovoda. Vše je založeno na pozitivním přístupu a radosti psa z práce se zvířaty. To je pro něj nepřirozenější motivace. Jako trest se používá odvedení psa od ovcí, za odměnu s nimi může pracovat.
Italští majitelé psů na své čtyřnohé pomocníky během práce pohvizdují.
Postup výcviku je velmi individuální, záleží na povaze psa, jeho výrazu, chování u ovcí, poslušnosti a podobně. Po první fázi, kdy se štěně seznamuje s prostředím, pasenými zvířaty a socializuje se, se v něm postupně rozvíjí pozitivní a žádoucí chování, vhodné pro pasení.
Odmalička je třeba všechny náznaky především negativního chování vůči zvířatům potlačovat. Ne každý majitel pasteveckého psa má ale možnost strávit s ním denně nějaký čas u pasených zvířat. Pokud ovšem má pes dobré vlohy pro tento sport, je možné s ním trénovat třeba jen o víkendech. Stejně s takovým psem lze začít výcvik i později v dospělosti a jsou případy, kdy se psi naučili pasení až v deseti letech.
Stejně důležité je, aby měl majitel psa, se kterým chce začít výcvik pasení, kladný vztah k hospodářským zvířatům, měl by být při výchově a výcviku psa trpělivý, důsledný a hlavně by měl mít radost z toho, co dělá.
Výcvik většinou probíhá na oploceném pozemku s umělými nebo přírodními překážkami. Na něm je umístěn tzv. košár, tedy ohrada pro zvířata. Psovod většinou dává ústní povely nebo povely píšťalkou.
„U nás je tradiční dávat povely pohvizdováním. Naši psi pracují ve dvojici prakticky přes celý den a pasou smíšená stáda koz a ovcí, z nichž největší má přibližně 300 zvířat,“ říká Alberto Vanzo.
Závody, disciplíny, tituly
Závody a zkoušky v pasení probíhají ve velké většině podle pravidel Mezinárodní kynologické unie FCI. Vzhledem k tomu, že práce s border koliemi je trochu jiná než s ostatními plemeny, došlo k rozdělení disciplín na pasení s border koliemi (tzv. Collecting style) a na disciplínu pro ostatní plemena (tzv. Traditional style).
V jednotlivých disciplínách má pes za úkol hnát stádo zvířat přes určené překážky, mezi brankami nebo zahánět zvířata do ohrady. Úplným základem je složení tzv. zkoušky vloh (NHAT). Ta prověří, zda má vůbec pes na pasení vlohy.
Tuto zkoušku lze skládat už po absolvování několika základních tréninků. Pokud jí pes s psovodem projdou, mohou pokračovat ve složení tzv. vstupní zkoušky (HWT). Po jejím úspěšném absolvování už mohou skládat další zkoušky a účastnit se závodů.
Existuje dost rozdílů mezi sportovním pastevectvím a tradičním pracovním pastevectvím. Tím nejmarkantnějším je práce ve dvojici, na rozdíl od sportovních výkonů, které pes musí provádět sám.
Kromě oficiálních závodů se poměrně často pořádají i tzv. trialy. Ty nepodléhají přesným řádům, ale o to jsou pro všechny účastníky zábavnější, protože v nich lze disciplíny různě modifikovat a ozvláštňovat.
Oficiálních zkoušek a závodů se mohou účastnit pouze zdraví psi s průkazem původu vystaveným některou z organizací FCI. Border kolie bez průkazu původu mají možnost skládat zkoušky a závodit v rámci organizace ISDS.
„Každoročně se pořádá Mistrovství ČR v pasení v obou kategoriích, takže máme každý rok vlastně dva mistry pasení,“ říká Petra Opočenská. Udělované tituly CACT, res. CACT, CACIT a res CACIT jsou mezinárodní.
Sport a praxe
Sportovní pasení sice vychází z praktické práce, ale v mnoha směrech se od ní liší. V praxi většinou psi pracují ve dvojici, při závodech je pes sám. Ve sportovním pasení je důraz kladen i na přesnost a splnění úkolů podle pravidel.
V praxi je nejdůležitější, že pes úkol splnil, jak přesně, je vcelku nedůležité. Pokud pes, cvičený pro praktickou práci, nastoupí do závodu nebo na sportovní zkoušky, většinou ztrácí bodové ohodnocení kvůli nepřesnostem.
Jiným rozdílem mezi sportovním pastevectvím a pracovním pastevectvím je délka pasení. Při práci musí pes vydržet hlídat a směrovat stádo několik hodin v kuse.
Naopak pro psa vycvičeného na sportovní pasení je praktická práce zajímavá a motivující. Ale zase není zvyklý na celodenní pobyt se stádem, to mu může dělat problémy. Čistě praktickou prací se závodní pes může „zkazit“ pro závodní kariéru.
Treibball jako alternativa
Treibball byl původně založen jako zábava pro ovčácké psy, když zrovna neměli práci. Pes v něm přemisťuje tlačením tělem velké nafukovací míče na různé vzdálenosti do branky.
I když byl původně vymyšlen pro border kolie, dnes v tomto mladém sportu mohou startovat psi jakéhokoli plemene a velikosti.
Na rozdíl od jiných podobných alternativních kynologických sportů není pro psa tak fyzicky náročný a mohou se mu věnovat i psi se zdravotními pohybovými potížemi, štěňata nebo psí senioři. Informace, kde trénovat, a vše o treibballu, najdou zájemci na stránkách českého treibball klubu (www.treibball-klub.cz).
„Pasení je pro ovčáckého psa nejen zábava, je to pro něj i přirozenost a práce zároveň. Ovčáčtí psi svoji ovčáckou práci milují,“ uzavírá Petra Opočenská.
