Panelákový byt změnila rekonstrukce k nepoznání

Základní charakteristikou tohoto bytu je soustředění hygienického zázemí a kuchyně okolo instalačního jádra, kde jsou soustředěny veškeré rozvody. V převážné míře je toto jádro vyrobeno z umělých hmot a ustálila se pro něj přezdívka umakartové jádro. To je také nejčastějším důvodem rekonstrukce bytu. Vzhledem k opravdu až neuvěřitelným dispozičním uspořádáním (vchod do kuchyně přes koupelnu a podobně) je právě umakartové jádro první věcí, co se obyvatelé těchto bytů snaží změnit a zároveň si upravit dispozici bytu.

Přestavba bytového jádra spočívá v rozebrání stávajícího "umakartového" a jeho nahrazení novými příčkami. A to buď zděnými z lehkých materiálů, nebo příčkami ze sádrokartonu na nosném rámu. Dále se musí vyměnit povrch podlahy (převážně se používá dlažba), instalovat nové rozvody vody a kanalizace s napojením na stávající stoupačky v jádru, udělat nová elektroinstalace a nové prostory zařídit vanou případně sprchovým koutem, umyvadlem a dalšími doplňky.

Rozsahem poměrně malými stavebními úpravami lze dosáhnout překvapivých výsledků. V převážné většině bytů jsou stávající dělící příčky provedeny z nenosných porobetonových panelů a lze je tedy snadno odstranit. Spojením prostoru obývacího pokoje a kuchyně můžeme získat na panelový byt místnost o téměř neuvěřitelné ploše větší než 30 metrů čtverečních. Jinde je zase možné postavením nové příčky získat jeden pokoj navíc. Velké rezervy pro nové dispoziční uspořádání skýtají zbytečně velké plochy předsíní a chodeb. Vhodným uspořádáním lze získat až sedm metrů čtverečních pro obytnou plochu na úkor komunikací v bytě.

Minimální velikost obývacího pokoje je stanovena normou vycházející z počtu členů rodiny. Pro jednoho obyvatele až dvoučlennou domácnost je minimem šestnáct metrů čtverečních, pro tří až čtyřčlennou rodinu pak aspoň osmnáct metrů. A vícečlenná potřebuje aspoň dvacet metrů. A jak je to v případě propojení? Optimální velikost obývací místnosti s kuchyňskou a jídelní částí je 30 a více metrů. Šířka by měla být alespoň 3,3 metru.

Ideálním řešením kuchyně je uspořádání do tvaru písmene U, jehož jednu stranu tvoří přípravná a mycí zóna, druhou varné centrum a třetí takzvaná odbytová zóna, která je otevřena do prostoru a zároveň opticky odděluje kuchyňskou a obytnou část. Velikost místnosti s toaletou je minimálně 1250 x 900 mm u dveří otevíraných ven a 1450 x 900 mm u dveří otevíraných dovnitř. Velikost koupelny s vanou, umyvadlem a pračkou je minimálně 1600 x 2000 mm.

Pokud se rozhodneme přizpůsobit stávající byt svým aktuálním potřebám, můžeme se pokusit o vytvoření vlastního návrhu řešení a nebo si nechat poradit od odborníka. Vzhledem k významu a trvalosti investice do bydlení je jistě lepší svěřit se do rukou architekta, sdělit mu co, proč a jak chceme mít, s jakou finanční částkou můžeme disponovat a pro maximální snížení nákladů se pak třeba sami zapojit do průběhu prací.

Nejenom byt doznal změn, nový kabát dostal i dům v pražské Jeremenkově ulici, kde najdeme I níže popisovaný byt. Poměrně mohutně působící hmotu domu jsme se nejprve snažili opticky odlehčit pomocí nového barevného nátěru fasády, po zralé úvaze, počítačových simulacích celého objektu a provedených velkoplošných vzorcích na fasádě jsme vybrali kombinaci tlumené oranžové s šedou, původní rušivou ostře žlutou, ve které byly provedeny válcové laminátové kryty na ventilačky a dále pak vchodové dveře do objektu, jsme nahradili kladívkovou šedou.

Velkou změnou k lepšímu byla rekonstrukce společných prostor domu, zejména pak vestibulu, kde jsme použili dva pásy čtyři metry vysokých zrcadel k optickému zvětšení prostoru, nová skleněná dekorativní osvětlovací tělesa s motivy listu, květiny v proutěných koších, koš na nevyžádané reklamní materiály, nové poštovní schránky s jednotnými popisky jmen nájemníků, včetně zapuštění rohože čisticí zóny.

Konečné porovnání fotografií původního a výsledného stavu by mělo být silným motivem pro každého, kdo se rozhoduje, jestli se do rekonstrukce panelového bytu skutečně pustit a jestli výsledek jeho očekávání bude adekvátní vložené energii a v neposlední řadě také vynaloženým finančním prostředkům.

Z poměrně neútulného bytu s nepříliš zdařilou dispozicí, kterému ještě na ponurosti přidala naprosto nefunkční zimní zahrada, ve které se dařilo pouze lišejníkům, a to bez ohledu na pravidlo, že porůstají jen severní stěny, se stal moderní, prosvětlený byt plný optimismu. Posuďte sami.

Z pavlače se vchází do malé předsíňky s oknem, která je vybavena plastovými výklopnými botníky zavěšenými na stěně a dvěma drátěnými věšáky s odkládacími prostorami, a to vše v černobílé kombinaci.

Nové dveře v bílém pololesklém provedení s “mléčně” skleněnou výplní (obdobné jsou pak použity do koupelny a ložnice) nás oddělují od velkorysého obývacího pokoje, který je díky zvýšenému stropu a pod ním běžícímu pásovému oknu světlíku a především pak díky velkému střešnímu oknu bohatě zaplavený světlem. To umožnilo vybrat poměrně odvážnou exotickou plovoucí podlahu.

Celou kratší stěnu zabírá vtipně řešená kuchyňská linka. Jelikož je součástí obývacího pokoje, na její dvířka jsme místo “tradičních” kuchyňských vzorů vybrali takový, který by se co nejvíce blížil dekoru dalšího v místnosti použitého nábytku. Takzvaná “korunka” běží i nad dveřmi do pokoje, čímž byla zaintegrována vestavěná lednice na druhé straně kuchyňky do celého tělesa. V korunce je zabudováno halogenové osvětlení. Horní skříňky mají rámečky z broušeného hliníku a ladí tak s tvarově umírněnou nerezovou digestoří a čelním panelem vestavěné pečicí trouby.

Většina nábytku byla vybrána v bílé barvě, ale je oživena výraznými designovými předměty. U kulatého jídelního stolu s čirou skleněnou deskou najdeme dvě bílé, jednu oranžovou a jednu sytě zelenou židli. Béžová rohová sedačka je jen doplňkem pro ocelový konferenční stolek nalakovaný také sytě zelenou (Moroso). Jeho protiváhou je průhledné plastové křesílko Ghost od Phillipe Starcka (Kartell). A to vše se zrcadlí v mohutném květináči z leštěného hliníku.

Květinám se v tomto bytě plném denního světla opravdu daří. Celému obývacímu pokoji dominuje expresivní olejová malba od Hanse Wagnera, který jako by smíchal všechny zmiňované barvy dohromady.

Ze spojovací chodbičky mezi obývacím pokojem a ložnicí se vchází do koupelny, která působí velmi útulným dojmem, zejména díky dlažbě a obkladům, které imitují tropické dřevo a korespondují tak s plovoucí podlahou. Na podlahu byla zvolena tmavě hnědá spárovací hmota a bílá na stěny. Prosklený sprchový kout, velké zrcadlo a do béžova laděné ručníky a rohož působí velmi klidně a čistě.

Ložnice je opět plná světla díky dvoukřídlému oknu s nádherným výhledem na koruny kaštanů. Nábytek je ze stejné série jako v obývacím pokoji. Vše je oživeno oranžovými akcenty závěsu z přírodního hedvábí a přehozem ve stejné barvě a geometrickým vzorem kruhu na povlečení.

Tvar kruhu mají i oba koberce po stranách manželské postele. Spirituální atmosféru dotvářejí dvě identické deskové fotografie s motivem hořících svíček.