Ovládněte náladu v interiéru pomocí barev

Malíři interiérů, výrobci barev na vlasy, ale také designéři ve stavebnictví, v automobilovém, nábytkářském a oděvním průmyslu při popisu barev zmiňují odstín, jas a sytost.

Tato lidským okem zachytitelná trojice vlastností ovlivňuje vnímání barvy jako celku. Kdo jí porozumí, naučí se barvy lépe využívat.

Stupnice intenzity jasu a sytosti barev, stejně jako jejich rozlišení na teplé a studené často vycházejí z dodnes respektovaného Munsellova systému. Nese jméno po svém tvůrci, americkém malíři a učiteli umění Albertu Munsellovi. Své poznatky o barvách shrnul v roce 1905 v díle System of Color Notation.

Odstín neboli podtón barvy může být teplý a studený. Je dobré to vědět, protože teplé odstíny prostor opticky zmenšují, studené zase rozšiřují.

Teplé barvy mají žlutý až zlatavý podtón, studené jsou s modrým nádechem. Můžeme tak odlišit např. zeleň teplou olivovou od studené jedlové, červeň teplou karmínovou od studené rybízové.

Jas rozhoduje o světlosti či tmavosti barvy. Munsellova stupnice přiřazuje např. bílou k 0 a černou k 10. Mezi nimi jsou odstíny šedé. Čím světlejší bude místnost, tím se prostor opticky rozšíří, světlé barvy lépe rozptylují světlo.

Sytost pracuje s čistotou barvy. Zářivé a lesklé povrchy působí rozšiřujícím dojmem, zatímco matné, laicky řečeno špinavé, tóny působí, jako by světlo pohlcovaly.

Rozdíl můžeme vidět třeba u zářivé citronové žluti a temnější hořčicové.

Bílá je spojována především s čistotou. Ne náhodou se s ní setkáváme v koupelnách a kuchyních. Odráží světlo, místnost opticky zvětšuje. Je správnou volbou pro každého, kdo si není jistý výběrem barvy, protože třeba ještě nemá dovybavený byt.

Výhodou bílé výmalby je, že si bez obav můžeme hrát s barevnými bytovými doplňky a zařízením.

Černá by měla být používána střídmě, zejména děti její větší plochy odmítají. Hodí se pro dekorativní prvky na stěnách, černé mohou být překlady, trámy. V takových případech působí elegantně. Opticky pohlcuje, zmenšuje.

Červená v sytých křiklavých odstínech působí agresivně. V rozumné intenzitě prohřívá, rozjasňuje, vybízí k aktivitě. Využijeme ji doplňkově na jednu stěnu. Červenou vynecháme v pokojích nesoustředěných hyperaktivních dětí.

Fialová souvisí s duchovnem, intuicí. Její jemné odstíny zklidňují mysl. Barva levandule je pro ložnici jako stvořená.

Hnědá dodá interiéru hřejivou atmosféru, značí vstřícnost, přátelství. Béžové, kávové, mahagonové a čokoládové odstíny v chodbě,  předsíni i v obývacích částech navodí důvěrnou atmosféru.

Modrá jemných nebeských tónů přináší uvolnění, proto ji vídáme v ložnicích, v koupelnách. Tmavší tóny zosobňují řád, logiku, autoritu, neplýtváme jimi.

Oranžová prohřeje a rozjasní každou místnost. Je otevřená, přátelská, vitální, vhodná pro obývací pokoj i pracovnu. Tmavá dýňová oranžová by ale neměla pokrývat větší plochy, existují lidé, kteří ji vnímají negativně.

Růžová nemusí zaujímat prvenství pouze v dívčích pokojících. Značí jemnost a empatii. Hodí se proto do ložnice, ovšem nejlépe v kombinaci s červenou pro uchování vášně.

Šedá je svěží a jemná ve studených stříbrných odstínech. Temněji působí v téměř černých, olověných tónech. S černou a bílou tvoří trojici neutrálních barev. Není problém je doplnit ostatními barvami.

Zelená v teplých tónech uklidňuje, je to další barva vhodná do koupelen a ložnic. Usnadňuje soustředění, takže s ní bez obav vymalujeme pokoj studenta nebo pracovnu.

Žlutá podporuje dobrou náladu i chuť k jídlu. Rozjasňuje pokoje s méně okny, opticky do nich přivádí svit slunce. Oživí chodby, obývací pokoj, zvětší kuchyňský kout.

Lidské oko je výjimečné mimo jiné tím, že se dá snadno oklamat. Tak toho využijme.

Snižujeme pokoj. Strop vymalujeme tmavší barvou, můžeme zasáhnout 5 až 10cm okraji do stěn. Nebo výmalbu stěn ohraničíme 10 cm pod úrovní stropu tmavší dekorační linkou.

Zadní stranu místnosti naproti oknu pomalujeme příčnými pruhy.

Zvyšujeme pokoj. Jedna stěna může být vymalována svislými pruhy. Barva stěn zasahuje částečně i na strop, opět 5 až 10 cm. Volíme světlou zadní stěnu i strop.

Rozdělujeme pokoj. Ve větší místnosti vymalujeme odlišnými barvami potřebné zóny a zbytek dořešíme vhodně rozestavěným nábytkem.

Ať vyniknou dekorace. Pozadí za vázami a soškami vymalujeme bílou, obložíme dřevem, ovšem s minimem kresby, která by mohla působit rušivě. Ze stejného důvodu se vyvarujeme 3D kamenných obkladů, výjimkou jsou hladké, matné obklady. Vše samozřejmě musí být nejlépe v kontrastní barvě, než jakou má dekorace.

Nechceme dekorace. Vázu, dečku, květy můžeme mít pouze na stěně. Kreativní kresbu někdo zvládne od ruky, existují ale pomocné šablony, přes které štětcem vymalujeme nebo nastříkáme malířskou pistolí vybraný dekor.

Maskujeme defekty. Nerovnoměrný povrch stěny vymalujeme světlými barvami, tmavé by na nerovnosti spíše upozornily. Od stěny s defekty odvrátíme pozornost, když jiná, hladká stěna bude vymalována sytějšími, tmavšími odstíny.