Opravte si odloupnuté hrany. Víme, jak na to

Hrany se odlupují u dřevěného nábytku opatřeného dýhou nebo častěji u nábytku z laminované dřevotřísky začištěné melaminovou nebo plastovou hranou.

Při dělení deskového materiálu totiž vzniknou hrany, které obnažují surovou dřevotřísku, a tu je nutné zakrýt. V závislosti na tom, jakou hranu výrobce použil, se nabízejí různé možnosti opravy.

Nejlevnější variantou jsou melaminové hrany, které jsou vyrobeny ze stejného materiálu, jako je fólie na deskové dřevotřísce. Melaminová pryskyřice je velmi odolný materiál, který snese i vyšší teploty.

Proto se melaminové hrany většinou dodávají s vrstvou tavného lepidla, které se v domácích podmínkách aktivuje pomocí běžné žehličky. Proto se jim lidově říká nažehlovací. Páska se vrstvou lepidla přiloží k polepované hraně a z lícové strany se nejlépe přes čistý papír přejíždí rozehřátou žehličkou, dokud se tavné lepidlo nerozteče a páska se nepřilepí k ploše hrany.

Olepování melaninovými hranami vyžaduje cvik a výsledek není dokonalý. Hrana je navíc poměrně choulostivá, neodolá vyššímu mechanickému zatížení a nebývá vodovzdorná (záleží na provedení a použitém lepidlu).

Odolnější jsou hrany z plastu ABS (ale také PVC či PP), které se stejně jako melaminové používají k dekorativnímu ohranění úzkých ploch povrchově upravených materiálů na bázi dřeva, jako jsou desky z dřevotřísky, MDF, nebo lehčené voštinové konstrukční desky.

Plastové hrany jsou probarveny a zadní strana je opatřena adhesivním prostředkem – primerem, který zaručí přilnutí lepidla.

Vedle použití na rovné hrany jsou plastové pásky vhodné rovněž k ohraňování tvarovaných dílců, podobně lze využít také dřevěnou dýhu. Řeznou hranu však můžete polepit také masivní dřevěnou lištou.

Pásky ABS se většinou nalepují strojně, není však pravda, že by si s nimi neporadil i amatér. Ruční zpracování plastových hran je rovněž možné, dokonce i bez speciálního nářadí, pouze vyžaduje použití určitých lepidel, jako jsou dvousložková disperzní lepidla, polyuretanová lepidla nebo kontaktní lepidla.

ABS je termoplast, takže při zahřívání měkne, proto se nevyrábějí s vrstvou tavného lepidla a nelze tudíž použít stejný postup s žehličkou jako u hran melaminových.

Průmyslově zhotovená hrana dřevotřísky je vždy lepena tavným lepidlem bez ohledu na to, z jakého je materiálu. Tavná lepidla totiž představují nejrychlejší a nejlevnější technologii lepení hran.

Roztavené lepidlo se však nanáší na hranu těsně před přilepením, takže to nevadí ani plastovým hranám. Proto vycházíme z toho, že každá hrana z průmyslově vyrobeného nábytku obsahuje tavné lepidlo.

Pokud se nám odloupne hrana z melaminu, můžeme se pokusit aktivovat zbylé lepidlo pomocí žehličky. Jestliže se páska k hraně nepřilepí, přijde na řadu kontaktní lepidlo. Naneseme ho v tenké vrstvě na obě lepené plochy, necháme deset až patnáct minut odvětrat a pásku přitiskneme na hranu.

Podobně budeme opravovat plastovou hranu, pouze s tím rozdílem, že přes ni nesmíme přejíždět žehličkou. Dřív než zbytky lepidla na rubové straně by se natavila hrana samotná. Proto lepidlo zkusíme aktivovat z rubové strany pomocí horkovzdušné pistole.

Pokud se páska nepřichytí, nastupuje opět kontaktní lepidlo nebo speciální polyuretanové lepidlo.

Při olepování hrany použijeme pásku, která je delší a širší než hrana samotná. Melaminovou pásku přilepíme pomocí žehličky, plastovou pásku kontaktním lepidlem.

Po vychladnutí, respektive zaschnutí lepidla ořízneme přesahy pásky. Na melamin postačí odlamovací nůž či dláto, existují také speciální nože a ruční ořezávačky.

U plastové pásky je to vzhledem k tomu, že je určena pro strojní zpracování, náročnější. Tloušťka dva až tři milimetry vyžaduje použití zvláštní ruční ořezávačky nebo horní či hranové frézky.

Nástrojem může být kopírovací fréza nebo fréza tvarová, pomocí níž vytvoříme na plastové hraně zaoblení. Kraje hrany můžeme také zkosit truhlářskou škrabkou zvanou cidlina. Podobně postupujeme také u lepení dřevěné dýhy nebo masivní hrany.