Nejčastější chyby při montáži oken v podkroví a jak se jim vyhnout

V případě rekonstrukce podkrovního bytu nebo proměny půdy v obytné podkroví se stavebník setká se dvěma typy oken - střešními a vikýřovými. Protože jsou každá z nich zasazena do jiné části stavby, postupy při jejich osazování či výměně se liší.

Střešní okna se vsazují přímo do střešní konstrukce, zatímco vikýřová okna se vsazují do relativně standardního stavebního otvoru. Pro oba dva případy ovšem platí - nejbezpečnějším způsobem, jak se vyhnout pozdějším problémům, je obrátit se na odbornou firmu, nejlépe takovou, kterou může doporučit prodejce či výrobce oken.

Nesprávně zvolené místo. „Okno by nemělo být namontováno například v místě, kam stéká voda z celé střechy. Častou chybou je osazení okna příliš vysoko, takže vsedě neumožňuje výhled do okolí. Důležité je třeba i to, aby pod oknem bylo topení. Pokud tam nebude, okno se může rosit. V takovém případě nejde o chybu okna, nýbrž projektu,“ říká Martin Masár ze společnosti Velux.

Nesprávné, nebo vůbec žádné napojení na hydroizolační fólii střechy. Při správném napojení na tuto fólii se kondenzační nebo zatečená voda nedostávala do tepelné izolace a dále do vnitřního prostoru.

Použít lze k tomuto účelu například hydroizolační fólii BFX, se kterou se velmi dobře pracuje. Základem je dodržet montážní návod okna.

Absence odtokového žlábku. Při porušení střešní krytiny funguje jako pojistka a odvádí dešťovou vodu pryč od okna, aby nezůstávala dlouhou dobu v montážním prostoru nad oknem.

Absence nebo nesprávně provedené zateplení kolem rámu okna. Je nezbytné, aby se montážní pracovník instalující okno a sádrokartonář, případně jiný řemeslník řešící zateplení střechy, dohodli na tom, kdo bude instalovat zateplení kolem okenního rámu, jaký typ použije, a především jaký prostor na něj bude třeba vyhradit. Pokud zateplení není provedeno přesně, nebo dokonce chybí zcela, vznikají v okolí okna tepelné mosty.

Trhliny a netěsná parotěsná rovina. Rám okna musí být v drážce pro osazení sádrokartonu propojený s parozábranou, která je ve střeše. Toto propojení okna do parotěsné roviny střechy musí být naprosto přesné a bez jediné chybičky.

Nesmí tam být žádná dírka ani zářez, kudy by se pára z interiéru mohla dostávat do izolace. Jinak se v izolaci vysráží voda, která se přes sádru vrací zpět do interiéru. Řešením může být použití speciální parotěsné fólie se svařenými rohy a precizním napojením přímo do okna.

Nesprávná velikost stavebního otvoru. Stavební otvory by měly být ideálně o 15 mm větší než rozměr okna. Interval může být od 10 do 40 mm.

Velikost nad 40 mm již norma nedoporučuje, jelikož je potřeba zesílit kotvení. Interval je jinak stanovený pro různé materiály kvůli jejich lišící se tepelné roztažnosti.

Nevhodné počasí, roční období. Okna není možné montovat při teplotách nižších než -10 °C, jelikož montážní pěny jsou použitelné maximálně do této teploty.

Maximální možná tepelná hranice pro montáž není stanovena. Některé z materiálů mají však horní hranici teplotního použití, např. folie s butylovými pásky, které na rozpáleném povrchu měknou.

Špatně připravené ostění. Ostění musí být připraveno tak, aby umožnilo pevné ukotvení okenního rámu. Jeho povrch musí být hladký a soudržný tak, aby v závěru montážních prací bylo možné bezproblémově nalepit připojovací spáru.

Z tohoto hlediska je nejsnazší variantou usazování vikýřových oken do stěn z monolitického betonu, jenž po odstranění bednění představuje ideální podklad pro okamžité kotvení a zapravení okna bez nutnosti dalších úprav.

U betonových tvárnic a klasických cihel je třeba povrch nejprve vyhladit, což se nejlépe dělá potažením ostění, nadpraží a parapetní části tenkou vrstvou šedého stavebního tmelu.

Absence vágrysu. U novostaveb (tedy i například půdních vestaveb) musí být na zdech vágrys, nejlépe u každého stavebního otvoru. V případě zaměření oken bez vágrysu může dojít k tomu, že okna nebudou v jedné rovině.

Nesprávné ošetření připojovací spáry. „Připojovací spára tvoří prostor mezi rámem okna a zdí. Vyplňuje se polyuretanovou pěnou, která má velmi dobré tepelně izolační vlastnosti, avšak pouze v případě, že je trvale v suchém prostředí a ukryta před UV zářením. V opačném případě pěna poměrně rychle degraduje a nemůže plnit svůj hlavní úkol,“ říká Pavel Kašpar ze společnosti Vekra.

Vynechání nebo špatné připojení paropropustné fólie. Na stranu interiéru se dává parotěsná fólie zabraňující průniku vzdušné vlhkosti z interiéru do prostoru připojovací spáry, a tedy i do montážní pěny.

Vnější strana připojovací spáry naopak propouští případnou vzdušnou vlhkost z připojovací spáry směrem do exteriéru. A proto jsou vnější folie sice paropropustné, ale zároveň vodotěsné, aby zabránily vnikání srážkové vody.