Článek
Omítky na bázi sádry výrazně zkracují pracovní čas. Aplikují se totiž v jedné vrstvě, takže odpadá několik pracovních kroků a technologické přestávky.
Práce se sádrovou omítkou je velice příjemná, a pokud ji někdo haní, pravděpodobně proto, že nedodržel správný pracovní postup, což se negativně promítlo do výsledku jeho díla. Jak tedy na sádrovou omítku, abychom využili všech výhod, které skýtá?
Kontrola rovinnosti je prvním krokem před započetím práce. Sádrová omítka dokáže vyrovnat velké nerovnosti, ale není to ekonomické.
Nehodí se všude
Sádrové omítky se nesmějí používat v prostředí s vysokou vlhkostí. Trvale vlhké prostředí způsobuje ztrátu pevnosti a porušení sádrových produktů. Klidně je však můžeme použít v kuchyni či koupelně, kde relativní vzdušná vlhkost dlouhodobě nepřekračuje 70 %.
Přesto někteří výrobci doporučují v prostorách se zvýšenou vlhkostí opatřit povrch sádrových omítek nátěrem s co nejnižší propustností vodní páry, např. interiérovými barvami na bázi akrylátu. Sádrové omítky už vůbec nejsou určeny pro aplikaci ve venkovním prostředí.
V závislosti na savosti podkladu volíme buď nátěr penetrací, nebo kontaktním nátěrem. Oba mají za úkol zvýšit přilnavost omítky k podkladu.
Zbývají samé výhody
Vedle ušetření několika pracovních kroků a času mají sádrové omítky spoustu dalších předností. Například to, že v jedné vrstvě mohou mít tloušťku až 50 mm a vrstvy můžeme v případě potřeby vršit na sebe. Vyrovnávat tak velké nerovnosti pomocí sádrové omítky by však bylo neekonomické, nejčastěji se používá v tloušťce 5-30 mm.
Další výhodou je velmi dobrá přilnavost k podkladu, je ale třeba rozlišit, zda je savý či nesavý. Pokud voda stéká po kapkách, jde o nesavý podklad a je třeba aplikovat adhezní můstek, resp. kontaktní nátěr. Jestliže je voda rychle vstřebána, jde o podklad savý, který ošetříme penetrací.
Omítku rozmícháme s vodou podle návodu. Směs sypeme do vody, nikdy naopak, a k promíchání používáme míchadlo s nízkými otáčkami.
Správně ošetřený podklad zajistí dobré přilnutí omítky, její rovnoměrné schnutí i tuhnutí, protože materiál má v celé ploše v jeden čas stejnou konzistenci, což je důležité při následném vyhlazování povrchu.
Sádrové omítky jsou vhodné na většinu běžných podkladů – pórobeton, beton, cihlové a kamenné zdivo i staré jádrové omítky. Díky své schopnosti přenášet drobná pnutí v podkladu výrazně méně praskají. Přesto se v kritických místech doporučuje použití výstužné tkaniny.
Ruční omítku v tenké vrstvě natahujeme hladítkem, tlustší vrstvy házíme lžící. Vždy používáme nástroje z nerezové oceli.
Hladký, nebo hrubý
U sádrové omítky se můžeme rozhodnout pro různou kvalitu povrchu. Volba začíná výběrem typu omítky, která může být určena pro dokonalé vyhlazení tzv. gletováním, nikoli prašným a namáhavým broušením, ale také pro filcování, kterým lze dosáhnout hrubší textury připomínající klasický štuk.
Existují také produkty, které jsou univerzální a až v posledním kroku se můžeme rozhodnout, zda povrch uhladíme, nebo ponecháme surový.
Strojní nanášení se provádí pomocí speciálního aplikátoru, který mají specializované firmy. Je vhodné pro velké plochy.
Hladký povrch sádrových omítek je k nerozeznání od hladkého povrchu sádrokartonových konstrukcí, proto jsou sádrové omítky i stěrky ideálním řešením pro optické sjednocení zděných a sádrokartonových konstrukcí.
Hladký povrch, na němž se nezachytává prach, ocení alergici a milovníci dokonalosti. Naopak v určitých typech interiérů je vhodnější reliéfní povrch stěn.
Příjemné klima
Sádrové omítky regulují mikroklima v interiéru – v případě větší vlhkosti v místnostech tuto vlhkost absorbují a později ji uvolňují zpět do ovzduší. Současně tak umějí absorbovat i teplo a tím se podílejí na rovnováze teploty stěn a vnitřního prostoru.
Existují lehčené sádrové omítky s vylepšenými tepelně izolačními vlastnostmi a vyšší vydatností. Jako plnivo se používá lehký perlit, který zvyšuje tepelný odpor stavební konstrukce, usnadňuje nanášení omítky a snižuje fyzickou námahu při práci.
Po stržení latí a částečném zatuhnutí se povrch roztočí filcovým nebo pěnovým hladítkem. Pokud chceme hrubší povrch, naše práce je u konce.
Sádrové omítky, na rozdíl od vápenocementových, neabsorbují pigmenty barev ani následných nátěrů, proto sádrové omítky není třeba tak často malovat. Zároveň umožňují aplikovat různé malířské techniky a plastické dekorace.
Velké plochy vs. lokální opravy
Sádrové omítky se dělí také podle zpracování. Hmoty pro ruční nanášení se nedají aplikovat strojně, některé strojní omítky se ručně zpracovávat dají. Strojní aplikace je výhodná při omítání velkých ploch, naopak ruční sádrová omítka se hodí pro drobnější práce, jako je začišťování ostění a lokální vysprávky, oprava ulomených hran tvárnic, zapravení drážek pro instalace vody a elektřiny.
Stejně dobře s ní ale můžeme omítnout stěnu či strop, postupujeme podobně jako s vápenocementovou jádrovou omítkou, odpadá však štukování. Nanášení a povrchová úprava sádrových omítek vyžadují zručnost a také určité zkušenosti, ale především je nutné zvolit správný technologický postup a ten dodržet.
Kdo chce dokonale hladký povrch, musí ho ještě navlhčený vyhladit fasádní špachtlí. Tahle práce vyžaduje nejvíc cviku.
Některé zdroje jako další z výhod uvádějí náklady na materiál a práci, které jsou v porovnání s klasickým vícevrstvým systémem (cementový postřik, jádrová omítka a vnitřní jemná omítka – štuk) až o jednu třetinu nižší.
Pro představu - orientační vydatnost sádrové omítky (Rigips Rimat 100 DLP) je zhruba 0,8 kg/m² při tloušťce vrstvy jeden milimetr. Příjemnou vlastností sádrových omítek je i doba zpracovatelnosti, která se pohybuje v rozmezí jedné až dvou hodin.
Během tuhnutí sádrové omítky zajistíme dostatečné větrání. Vyschlý povrch můžeme malovat běžnými interiérovými barvami.
Sádrová stěrka
Do skupiny sádrových produktů patří také sádrové stěrky. Používají se jako tenká vrstva omítky s hladkým a jemným povrchem vhodným k aplikaci nátěrů či lepení tapet.
Pomocí sádrové stěrky se vyrovnávají povrchy betonových panelů a omítek a dokáže nahradit jemnou vnitřní omítku ve vícevrstvém omítkovém systému. Stěrku lze použít v případě požadavku na hladký povrch všude tam, kde není možné z nějakých důvodů použít jednovrstvou sádrovou omítku. Nanáší se v tloušťce pouhých několika milimetrů.
Sádrová omítka je vhodná na hladké a přesné povrchy, ale i na režné cihlové zdivo. Musíme dobře odstranit nesoudržné části.
Skladování
Sádrové omítky a stěrky je nutné skladovat v suchém prostředí. Působením vlhkosti na produkt před jeho zpracováním může nastat změna fyzikálních vlastností, resp. snížení reaktivnosti s vodou.
Sádrové omítky jsou ideální pro lokální opravy a začišťování drážek či ostění oken a dveří. V případě potřeby se dají i brousit.
K ochraně produktu během nebo před jeho zpracováváním je třeba otevřené nebo porušené pytle náležitě ochránit před působením vzdušné vlhkosti zabalením do neprodyšného pytle či fólie.
