Článek
Rozdělení svěrek můžete provést z několika hledisek, jedním je způsob ovládání. Zatímco k obsluze většiny tradičních svěrek budete potřebovat obě ruce, existují také přípravky, které se dají ovládat jednou rukou. Patří mezi ně jednoruční posuvné krokové svěrky nebo třeba pružinové svěrky.
Nejlepší jednoruční svěrky dokážou vyvinout upínací sílu až 2500 N.
Pružinové svěrky jsou určené jen k přidržení, nikoli k lisování.
Jednoruční svěrky nemají takovou sílu jako většina obouručních, jejich hlavní předností je ale snadnost manipulace, protože vám stačí jedna ruka, zatímco druhou můžete použít třeba k přidržení apod.
Velkou výhodou posuvných jednoručních svěrek s krokovým mechanismem je také možnost změny působení síly ze svírání na roztahování.
Kombinované svěrky se obsluhují snadno jako jednoruční a mají sílu jako šroubové.
Svěrku utáhnete větší silou, když má místo rukojeti kličku.
Existují také kombinované svěrky, které mají posuvný krokový mechanismus jednoručních svěrek i šroubovici. Jednou rukou lze provést základní fixaci a pak sevření dokončit šroubovým mechanismem.
Když se podíváte do katalogů nejznámější výrobců svěrek, budete žasnout, co všechno existuje.
Závit, pružina, páka, ráčna, excentr
Další rozlišení můžete provést podle mechanismu, který vyvíjí potřebnou sílu. Nejvyšších tlaků dosahují šroubové svěrky, kdy je utahovací síla přenášena pomocí závitu, nejčastěji trapézového. Utahovací síly jsou až v řádu jednotek tun (10 000 Nm). Další svěrky používají páku s excentrem, díky němuž je možné získat také velkou svírací sílu (až stovky kilogramů, tedy tisíce Newtonů).
Velké upínací síly a rychlost práce jsou výsadou svěrek s excentrickým mechanizmem.
Jednoruční svěrky dovolují také roztahování, což se hodí třeba při osazování obložek.
Pákový mechanismus se využívá také u krokových jednoručních svěrek, ty nejlepší dosahují hodnot 2500 N (odpovídající zatížení hmotností 250 kg). Ráčnové svěrky dovolují upínací sílu dávkovat velmi jemně, současně ale dokážou vyvinout až dvojnásobnou sílu než svěrky pružinové.
Nejméně síly mají právě svěrky, kde čelisti k sobě stlačuje pružina. Jsou proto vhodné pro přidržování předmětů, rozhodně ne pro lisování při lepení dřeva.
Ráčnové svěrky svírají tak pevně, jak silně je stisknete, a v této poloze drží.
Svěrková abeceda
Některé svěrky získaly své označení díky podobnosti s písmeny naší abecedy. Jsou to svěrky typu C (někdy také G) a typu F. Jde o nejvíce rozšířené svěrky v truhlářských a zámečnických dílnách, najdete je i ve výbavě většiny kutilů.
Zatímco svěrky typu C mají pevný rám a pohybuje se šroubovice s patkou, svěrky připomínající písmeno F mají jedno rameno posuvné a na něm ještě patku na šroubovici, případně na excentru.
Svěrky typu C vynikají vysokou pevností, ale menší variabilitou.
Svěrky typu F jsou univerzální a vyrábějí se v mnoha v mnoha variantách.
Výhodou je rychlost změny rozevření čelistí pomocí posuvu jedné z nich, šroubování slouží už jen k vyvinutí potřebné síly. U svěrek typu C se veškerý pohyb odvíjí pouze od šroubování, což je za určitých okolností zdlouhavé. Proto někteří výrobci přišli se svěrkou typu C, která má posuvné rameno.
Zajímavostí jsou svěrky typu C s posuvným ramenem.
Existuje ale velká spousta dalších typů svěrek, které žádné písmeno nepřipomínají a jsou určeny pro speciální operace. Pro běžného kutila nejsou nezbytné.
Zajímavou variantou, která najde uplatnění i v domácnosti nebo v dílně, jsou rámové svěrky, což je vlastně popruh s rohovými opěrkami, pomocí kterého je možné při lepení stáhnout kolem dokola čtyřhranný předmět (rám obrazu, bedýnku), ale i předměty nepravidelných tvarů, na nichž by klasické svěrky nedržely.
Rámová svěrka (se šroubovým mechanizmem) se hodí třeba na opravu židle.
Rámové svěrky existují také v jednoručním provedení. Díky pásu obepnou jakýkoli předmět.
Délka a vyložení ramen
U svěrek se udávají dva základní rozměry, a sice největší rozteč mezi čelistmi a vyložení ramen. První údaj značí, jaký rozměr předmětu dokážete svěrkou sevřít. Neméně důležitý je ten druhý, který udává, v jaké vzdálenosti od kraje čelisti dokážou ramena předmět sevřít, tedy kde posléze působí síla sevření.
Velké vyložení ramen způsobuje namáhání svěrky v ohybu.
Ze zákonů mechaniky platí, že čím větší je vyložení ramen, tím náročnější na pevnost je konstrukce svěrky. Síla totiž působí na delší páce a přidává se k ní ještě moment síly, což u levnějších svěrek působí záhy nevratné deformace.
Pokud tedy nepotřebujete sevřít předmět daleko od jeho okraje, volte raději svěrky s co nejkratšími rameny.
Tzv. knechty na lepení spárovek jsou dlouhé a mají jen malé opěrky.
Extrémním případem jsou tzv. svlakové svěrky, jinak také knechty, které jsou určeny pro sesazování dveří či oken. Ty bývají extrémně dlouhé (až dva metry) s minimálním vyložením ramen (50 mm). V praxi se používají také k lepení spárovky, tedy výrobě desek z jednotlivých latí či prken.
Kov, nebo plast
Nejpevnější svěrky jsou kovové, plast nebo dřevo mohou být použity na rukojeť, případně jako podložky čelistí chránící povrch předmětu před poškozením.
U měkkých materiálů je ale nutné jejich povrch chránit ještě nějakou podložkou, která roznese upínací sílu na větší plochu. Jednoruční svěrky mají kovovou lištu a upínací mechanismus, ramena však bývají z pevného plastu. Celoplastové bývají pružinové svěrky, samozřejmě s výjimkou vinuté pružiny případně čepu.
Plastové podložky na kvalitní patce snižují riziko poškození povrchu.
Při svařování je dobré kvůli teplu použít celokovové svěrky.
Proč jsou kvalitní svěrky několikanásobně dražší než ty nekvalitní? Především proto, že při jejich konstrukci, která je v zásadě stejně primitivní, je použito mnohem více materiálu s lepšími vlastnostmi. Takové svěrky se při garantované upínací síle nedeformují, anebo jen mírně a elasticky, tzn. že po povolení se vrátí do svého původního tvaru.
Sehnat se dají samostatné čelisti, které spolu s latí či kovovým profilem vytvoří knecht.
Svěrky užijete nejen při lepení, ale také při jakékoli fixaci.
U šroubových svěrek jsou rozdíly také v dosedací patce, která je u levnějších výrobků vylisovaná z plechu. Pevnější, praktičtější a trvanlivější je odlitek, který na povrch dosedne celou plochou. Není asi nutné připomínat, že při svařování používáme k upnutí celokovové (zámečnické) svěrky, které odolají případnému velkému zahřátí.
Krátké svěrky také najdou své uplatnění a lépe se s nimi manipuluje.
Ke svěrkám existuje různé příslušenství, které třeba dovolí lepení hran.
Může se vám hodit na službě Zboží.cz:
