Článek
Páv pochází z Indie a jižní Asie, kde také žije divoce. Páv korunkatý je národním ptákem Indie, do Evropy byl přivezen už ve starověku, chovali ho na aristokratických dvorech nejen na okrasu v parcích, ale také se z něj připravovaly pokrmy na slavnostních hostinách.
Dodnes je pečený páv například štědrovečerním jídlem v Argentině. U nás si lze ale těžko představit, že by páva někdo choval na maso.
V Argentině je pečený páv součástí štědrovečerní večeře.
Většinou jsou ozdobou zámeckých parků a zahrad. A v poslední době je páv stále populárnější i v soukromých zahradách a na statcích. Sehnat ho a chovat není složité.
Má různé barvy
Kde páva ale získat? Nejlepší je obrátit se na zkušeného chovatele. Pokud žádného neznáte, stačí projít internet nebo inzertní stránky, kde se poměrně často vyskytují nabídky kuřat pávů.
„Páva dnes můžeme pořídit běžně v chovatelské inzerci. Prozatím jsem se nesetkala s žádnými problémovými odchovy nebo chovateli,“ říká zkušená chovatelka Jiřina Ciprová.
„Cena pávů modrých korunkatých je poměrně nízká vzhledem ke kráse tohoto ptáka. Vliv na cenu má potom zbarvení, čím vzácnější zbarvení, tím má samozřejmě zvíře vyšší cenu,“ doplňuje.
Pávi patří přímo k čítankovým zástupcům živočichů s pohlavním dimorfismem.
Ve světě už bylo vyšlechtěno mnoho barevných mutací. V ČR je běžná klasická modrá forma, dále bílá, strakatá, černokřídlá, další barvy jsou stále ještě vzácné a dost se za ně platí.
Běžná cena páva se pohybuje mezi 650 až 1000 Kč za kuře a 2000 až 3500 Kč za dospělého ptáka. Zcela jistě stojí za to si pro kuřata páva zajet osobně a popovídat si s chovatelem o tom, co potřebují a jak se o ně starat.
Nejbližšími příbuznými páva jsou bažant a krocan a stejně jako oni i páv je nepříliš náročným ptákem. „Já osobně jsem to vyřešil tak, že mám voliéru, kam se páv nejprve umístí, a nechá se tam přibližně měsíc, aby si zvykl na své okolí,“ říká chovatel pávů Roman Dostál. „Potom je možnost mu voliéru otevřít a nechat ho, aby si sám vylezl a zase se zpět vracel. Je dobré mít na pozemku strom, kam páv rád chodí spát.“
Někteří chovatelé voliéru nemají a řeší to například tím, že mají pávi přístup do nějaké zastřešené místnosti, třeba stodoly nebo chlívku. Pávi se před špatným počasím prostě rádi schovají.
Přirozený venkovní odchov
Venkovní volný chov je pro páva nejlepší a nejpřirozenější. Držet tyto ptáky v malých klecích nebo malých voliérách je pro ně skutečné trápení.
Pokud chcete páva chovat ve voliéře, pak je třeba investovat a pořídit opravdu velkou, nejlépe s výškou kolem 4 metrů a plochou alespoň 50 metrů čtverečných. Větší pozemek je ale nejlepší.
Přirozený venkovní odchov kuřátek je nejlepším způsobem, jak si zajistit další ptáky do hejna.
„Samozřejmě volný chov je riziko kvůli predátorům, ale pokud je větší pozemek oplocen a jsou na něm stromy, případně hřady ve výšce asi tří metrů, aby pávi mohli v noci klidně spát, je to bez problémů,“ upozorňuje Jiřina Ciprová.
Pokud chcete pávy i odchovávat, pak je důležité, aby se na pozemku nacházelo místo vhodné pro hnízdění. Ideální je, pokud je tam neposečená tráva a keře.
I když na to nevypadají, pávi jsou schopni uletět v jednom kuse i sto metrů. Je proto dobré nedat jim důvod k tomu, aby si hledali štěstí mimo pozemek.
Protože páv je schopen i s dlouhými ocasními krovkami uletět až 100 m, je třeba vytvořit mu takové podmínky, aby neměl důvod odletět jinam a bral zahradu za své výsostné teritorium. Jinak bude mít občas tendence udělat si výlet do okolí, což může být pro něj fatální vzhledem k provozu na silnicích, predátorům, ale třeba i elektrickému vedení.
Ale i když bude mít podmínky ideální, počítejte s jeho občasnými výlety do nejbližšího okolí.
Potravu si najde sám
Na potravu je páv nenáročný. Pokud může žít na dostatečně velkém pozemku, většinou si ji najde sám. Živí se rostlinami, hmyzem, semeny, ovocem a nepohrdne ani malými hlodavci. Ale není na škodu páva i přikrmovat a zabránit tak jeho strádání v době, kdy potravy nenajde dostatek.
Jednoduše lze říci, že páva je možné krmit stejnou potravou jako třeba slepice. Rozdíl je jen v tom, že potřebuje zelené krmivo a živočišné proteiny. Takže klidně staré pečivo, šrot, obilí, kukuřice, zbytky z kuchyně.
„Pokud páv zjistí, že vaše domácí zvířata mají někde misku třeba se psími a kočičími granulemi nebo obilím, stane se pravidelným návštěvníkem těchto misek, což většinou vyvolá konflikt s jejich majiteli,“ směje se Jiřina Ciprová. „Když se rozhodne, že je potrava jeho, dokáže o jídlo i bojovat, a dokud se nenasytí, všechny odhání. Dokáže sníst téměř vše, šrot prasatům, kukuřici, obilí, králičí granule, granule pro nosnice, ovesné vločky, pečivo, to si vezme klidně i z ruky, dokonce klidně vyletí i na stůl se sušenkami ke kávě, případně ukradne vaší návštěvě občerstvení z ruky,“ upřesňuje.
Vetřelce hlasitě hlásí
Je ale vůbec páv na zahradě k něčemu jinému než na okrasu? Kupodivu ano. Protože je to silně teritoriální pták, používá se i jako hlídač. Ne že by případného zloděje napadl a zahnal, ale hlasitě a intenzivně dává okolí najevo, že do jeho teritoria vstupuje nezvaný host. Ostatně hlasité paví projevy jsou jedním z negativ jejich chovu, proto pokud byste se pro chov pávů rozhodli, určitě si domluvte se sousedy, zda jim jejich křik nebude vadit.
To je také jediné, co člověk potřebuje dopředu pro jejich chov vědět. Žádná jiná povolení nebo registrace nejsou potřeba. Dohodu se sousedy není radno podceňovat, a to nejen s těmi nejbližšími, protože paví křik se obzvlášť v době, kdy tokají, nese nepříjemně daleko.
Blížící se říji lze u pávů vytušit podle toho, že samcům dorostou ocasní pera.
Další plus při chovu páva je i to, že si na svého majitele snadno zvykne. „Pokud je člověk každý den v blízkosti páva, velmi rychle si na něj zvykne, dá se pak třeba i krmit z ruky,“ říká Roman Dostál.
Je ovšem dobré ho na kontakt s člověkem učit odmalička, ale i dospělého páva není problém socializovat. Jako mazlíčci na hlazení a mazlení vhodní nejsou, i když k člověku svým způsobem přilnou a následují ho, kam se doma hne.
Pávi jsou možná šikovnými hlídači, v našich zahradách je ale stále majitelé chovají kvůli jejich nádheře.
„Pávi jsou obezřetní a přiznám se, že vychovat si kuře od malička, aby se nechalo podrbat na hlavičce nebo pohladit, to jsem ani nezkoušela,“ směje se Jiřina Ciprová a pokračuje: „Ale páv dokáže být otravný a vlezlý i bez ochočování. Zejména pokud máte cokoliv k snědku. Nemá problém za vámi vlézt i do kuchyně. Je to taková opeřená koza.“
Páv se dožívá i 20 let, a tak je třeba si před jeho pořízením uvědomit, že je to závazek na dlouhou dobu.
Jeden, nebo víc kusů?
Pro každého budoucího chovatele nastává po zvážení všech pro a proti nakonec ještě jedna zásadní otázka. Pořídit si jednoho páva, nebo více? Více samic, nebo samců? Nebo raději pár? „Je lépe mít více samic a méně samců, aby nedocházelo k zápasům, ale já sám mám 3 samce a 8 samic, a pokud mají prostor, oni si sami udělají pořádek,“ říká Roman Dostál.
Páv je pták žijící přirozeně v hejnu, a tak chovat jen jednoho samotného jedince, ať už samce, nebo samici, není pro zvíře to nejlepší. Navíc pokud budete mít samotného samce, ten v době toku bude tak intenzivně hledat partnerku, že se může stát, že odletí i několik kilometrů a už se nevrátí. Nejpřirozenějším a ideálním řešením je proto chovat jednoho samce a několik samic.
Barva paví vlečky se odvíjí od toho, jakou barvu má opeření na zádech.
Znakem, že se blíží doba páření, je, že samcům doroste jejich známá ozdoba, tedy krásná nadocasní pera. Ta poprvé rostou ve 2–3 letech věku samce, tedy v době jeho pohlavní dospělosti. A nepodléhejte panice, když o ně uprostřed léta přijde. Pera se obnovují každý rok, a tedy hned po ztrátě těch starých začnou pomalu dorůstat nová.
„Na zádech je peří většinou zelenohnědé a odstín těchto malých zádových pírek určuje budoucí barvu per vlečky,“ říká Jiřina Ciprová. „Pera ocasní vlečky totiž postupně dorůstají právě z těchto zelenohnědých zádových per. Mohou měřit až 160 cm a mít kolem 200 ok, v závislosti na věku samce. Čím je samec starší, tím více ok má jeho vlečka.
Očkovat se nemusí
Veterinární péče o pávy není nijak náročná. Žádná povinná očkování u nich neexistují. Doporučuje se preventivně přeléčit proti kokcidióze, jako ostatní drůbež. Jinak se zdravotní péče skládá především z boje s parazity vnějšími i vnitřními. Bojuje se s nimi opět stejně jako třeba s parazity u kachen, hus nebo slepic.
Proti vnějším parazitům (především čmelíkům) existují speciální postřiky. Je dobré postříkat nejen páva, ale i místa, kde se častěji zdržuje a spí. Proti vnitřním parazitům se používají prostředky, které se přimíchávají do vody nebo do krmiva.
Existují také injekčně podávané prostředky, které chrání jak proti vnitřním, tak i vnějším parazitům. Ty ale musí aplikovat veterinář.
I s pávy lze zažít veselé historky. Například tokající samci se klidně dvoří nejenom pávicím, ale i všem ostatním domácím zvířatům, například i prasatům.
Mít na zahradě pávy je jistě krásné a budí to pozornost okolí. Pro stále více lidí je to také příležitost, jak život těchto krásných ptáků blíže poznat. Přestože se nejedná o klasického domácího mazlíčka, přináší do lidského života další dimenzi.
Rady zkušené chovatelky
Jiřina Ciprová je milovnice a chovatelka pávů, ale i dalších zvířat, která chová v zookoutku na svém statku v Jaroměřicích nad Rokytnou. Její závěrečné rady jsou stručné a výstižné:
„Páv je nebojácný tvor, který se bude držet zejména tam, kde je potrava a kde je mu to příjemné. Na slunečné terase vám bude kálet, na skalce se bude popelit a hrabat jamky, případně vám bude vyzobávat saláty ze záhonku, obírat rajčata a ovoce, vyžírat zvířatům misky, zobat korálky a sponky na vašich letních sandálech. V zimě vám bude ťukat na okno, protože bude chtít dovnitř. Vaší návštěvě bude krást z ruky sušenku a pro rohlík jí skočí i na klín. V období toku bude klovat do soupeře, kterého spatří v odlesku laku vašeho luxusního auta. Pokud projde každé ráno kolem něj cizí kočka, budete mít hlasitý budíček. Proto bych doporučila chov pávů zejména na samotách a na místech, kde nehrozí nějaké konflikty. Pávi se vám za to odvděčí svou krásou a případnými odchovy, což jistě udělá radost každému milovníkovi zvířat.“
Hodně legrace se dá zažít v době toku samců, kdy se často začnou dvořit nejen pávicím, ale i ostatním domácím zvířatům – od slepic, koček, psů až třeba po prasata. A v neposlední řadě se páv odvděčí svému majiteli krásnými ocasními pery, která lze použít jako dekoraci doma nebo jako součást šperků a oděvů. Život s pávem je prostě stejně pestrý, jako je on sám.
