Hlavní obsah

Kynologické sporty flyball a dogfrisbee využívají přirozených psích instinktů

Novinky, Roman Mašín

Lovecký instinkt je pro psa přirozený. Také hra má v životě psů velice důležité místo. A v neposlední řadě i intenzivní pohyb. Všechny tyto tři komponenty se skládají dohromady u dvou zajímavých kynologických sportů s anglickými názvy: flyball a dogfrisbee.

Foto: Anna Postníková

Volná disciplína patří k divácky velmi vděčným sportům.

Článek

Flyball je tak trochu křížencem agility, tedy překážkové dráhy pro psa, a hry s míčkem. K nám dorazil v roce 2000, je to tedy hodně mladá kynologická disciplína.

Na rozdíl od agility ale pes překonává celou dráhu sám, psovod zůstává na místě startu. Proto je flyball vhodný i pro fyzicky méně zdatné majitele psů popř. pro ty, kteří nemohou se psem běhat, třeba kvůli tělesnému postižení.

Foto: Kateřina Skálková

Pro fyball se nejlépe hodí psi s vrozenými vlohami k aportu a rychlosti.

K proběhnutí přímé tratě je pes motivován částečně povelem psovoda a částečně letícím míčkem. Pes na povel proběhne první část dráhy se čtyřmi skokovými překážkami a skokem na desku spustí mechanismus, který vystřelí míček zpět směrem ke startu. Pes tedy chytí míček a proběhne dráhu zpět.

Ve flyballu se vždy běhá na dvou paralelních drahách, na nichž soutěží dvě družstva. Tím dostávají flyballové závody šmrnc a jsou i pro diváky velice atraktivní.

Foto: Kateřina Skálková

Ve flyballu pes probíhá dráhu s překážkami bez asistence psovoda.

Něco málo o flyballu jsme se dozvěděli od předsedkyně Flyball Clubu ČR Zuzany Pecháčkové
Jaká plemena psů jsou pro flyball nejvhodnější?
Co se týče flyballu, nelze jednoznačně určit, jaké plemeno by bylo pro tento kynologický sport nejvhodnější. Na turnajích můžeme potkat různá plemena, od yorkšírských teriérů, kokršpanělů až po německé ovčáky či výmarské ohaře. Vzhledem k tomu, že průkaz původu není ve flyballu potřebný, setkáme se na parkúru také s kříženci všech velikostí.
Jaké by měl mít pes pro flyball předpoklady a vlohy?
Mezi předpoklady a vlohy „ideálního“ flyballového psa patří především přirozená motivace k aportu a rychlost. Protože však nemůžeme chtít, aby každý pes byl právě ten ideální, je důležité, aby ho flyball především bavil.
Jak je flyball organizován?
V České republice se flyballové turnaje pořádají jako víkendové, kdy jsou jednotlivá družstva rozdělena do tzv. divizí podle času. V sobotu se většinou běhá buď „Rychlostní zkouška“, ve které si družstvo svou výchozí pozici na neděli zajistí nejlepším zaběhnutým časem, nebo závod „Každý s každým“, kdy se v jednotlivých divizích utkávají družstva mezi sebou a za každý vyhraný běh získávají body, podle kterých jsou pak seřazena do nedělní části. V neděli se pak běhá závod „Na dvě prohry“, kdy družstvo, které dvakrát prohraje, vypadává z postupového „pavouka“.
Kde se dá flyball cvičit a co je k tomu potřeba?
Po celé republice můžeme najít i začínající flyballová družstva, i kluby, které jsou už zavedené. Jejich seznam lze dohledat na stránkách Flyball Clubu ČR. Tato družstva již většinou mají i kompletní vybavení pro flyball, které se skládá především ze skokových překážek a z flyballového boxu, kterým se vystřelují míčky.
Dá se trénovat individuálně podle návodu, nebo je nutný trenér?
Ve většině případů je dobré si najít již zavedené družstvo, které zpravidla má svého trenéra ze svých řad. Ten dokáže najít pro každého psa ideální řešení. Proto nelze jednoznačně říci, že by bylo možné trénovat vyloženě individuálně. Jsou vymezené jednotlivé postupy, jak flyball lze naučit, ale vzhledem k tomu, že každý pes je jiný, je potřeba specifický přístup ke každému jedinci.
Je pro účast na závodech a soutěžích potřeba nějaká registrace nebo členství v klubu?
V zásadě žádné členství či registrace v klubu není potřeba. Každý, kdo již vyjede na turnaj, má své družstvo, které si podmínky členství určuje samo. Samozřejmě v případě, kdy již závodník ví, že se bude účastnit turnajů pravidelně, je možné členství ve Flyball Clubu České republiky, to mu pak zajistí nižší startovné.
Co musí pes splnit, aby se mohl účastnit závodů a soutěží?
Zásadním pravidlem pro účast na flyballových závodech je věk psa. Závodů se nemůže zúčastnit pes mladší 15 měsíců.
Jaké je možné získat tituly?
Flyball je rychlostní sport, a od toho se také odvíjejí jednotlivé tituly. Obecně se označují písmeny FLY a číslicí, která značí dosažený čas. Samozřejmě čím nižší číslo, tím je titul cennější. Nejrychlejší psi v ČR tak mají titul FLY16 (s družstvem zaběhli čas pod 17 sekund).
Je flyball vhodný i pro děti, případně od jakého věku?
Určitě je vhodným sportem i pro děti. Nelze přesně vymezit od jakého věku, ale obecně by dětský člen družstva měl být schopen na parkúru dodržet určitá pravidla, aby byl flyball bezpečný.
Kolik stojí flyballové vybavení?
Nejvyšší položkou, pokud jde o vybavení, je určitě flyballový box, což je speciální zařízení na vystřelování míčků. Stojí od patnácti do třiceti tisíc, cena záleží na výrobci. Další potřebnou pomůckou jsou flyballové překážky. Ty je možno si vyrobit svépomocí podle návodu na stránkách FC ČR. Zde se cena odvíjí od použitého materiálu.
Kde nejlépe získat informace o flyballu?
Velké množství informací lze získat na stránkách Flyball Clubu ČR (www.flyball.cz) a také v jednolitých kynologických periodikách, do kterých pravidelně píšou špičky českého flyballu. Nejvíce však zájemce zjistí osobní návštěvou tréninku některého družstva.
Foto: Klára Zavřelová

Při závodech ve flyballu na zpáteční cestě pes chytí letící míček a běží s ním k psovodovi.

Dogfrisbee

U tohoto sportu už je zajímavý i jeho název. Pojem "frisbee" pochází ze jména americké firmy, která prodávala plechové formy na koláče, s nimiž si studenti často hráli jako s dnešními plastovými frisbee (nebo česky také "létajícími talíři").

V roce 1971 v USA vznikl sport, kdy hozené plastové frisbee začali chytat psi. Sport vychází z přirozeného loveckého pudu a snahy psa letící předmět co nejdříve dohonit. V principu se soutěží ve dvou disciplínách. První je tzv. distanční závod, kdy se měří vzdálenost, do jaké doletí talíř, než ho pes chytí.

Distanční závody (celovíkendové) kombinují většinou čtyři z pěti možných disciplín. V jednotlivých disciplínách jde buď o přesnost (DogDartbee), rychlost (Paralelní Time Trial), přesnost a rychlost (Super MiniDistance) nebo vzdálenost (the Quadruped).

Foto: Anna Postníková

Ve volné disciplíně může psovod se psem použít až deset talířů.

Druhou formou soutěžního víkendu je freestyle, což je vlastně sestava různých figur, triků a cviků, kdy se při nich psovi talíř vyhazuje a on ho chytá. Rozdílné mezi oběma soutěžemi je i množství použitých disků. Na většinu distančních disciplín je možné mít ve hře na hřišti pouze jeden disk, při freestylové sestavě se jich může použít najednou deset.

Konkrétně v České republice se dogfrisbee hraje převážně podle pravidel mezinárodní organizace USDDN, ale existují ještě další pravidla, podle kterých se soutěží.

Dogfrisbee se dělí na dvě skupiny – distanční a freestylové. Kategorie máme pouze pro freestyle a od letošní sezóny i Super MiniDistance, kde hlavní skupina je nazvaná Open a začátečníci si mohou vyzkoušet start na freestyle závodech v tzv. Starters kategorii. Závodit může prakticky kdokoli, není třeba žádná licence nebo členství v klubu.

Vhodná plemena

„Pro dogfrisbee neexistuje univerzální plemeno. Vhodný je každý pes, který si rád hraje, je zdravý a rád aportuje nebo pracuje. Je ale pravda, že převážnou většinu na závodech tvoří pastevecká (honácká) plemena. Zkrátka psi s chutí do práce. Border kólie, australský ovčácký pes, australský honácký pes, chodský pes a další. Na závodech jsou ale vidět i voříšci. Průkaz původu není vždy zárukou dobrého dogfrisbee psa,” říká předsedkyně DiscDog klubu České republiky Pavla Hejralová.

S tréninkem a přípravou pro frisbee se podle ní může začít už od pořízení štěněte, ale samozřejmě je vše třeba přizpůsobit věku a schopnostem psa. Proto je lepší si nejprve najít kurz nebo seminář vedený zkušeným lektorem a pak pomalu a hlavně nenásilně trénovat doma.

Kde trénovat

Nejlepším místem pro trénink jsou fotbalová hřiště, ale ne vždy pejskaře fotbalisté na svou „svatou půdu“ pustí. Má-li někdo v blízkosti rovný plácek, nebo má velkou zahradu, dalo by se říci, že vyhrál jackpot.

Pro frisbee opravdu nepotřebujete žádné speciální prostory. Stačí větší rovná plocha, ideálně bez děr a výmolů. Nic víc.

Foto: Anna Postníková

Sport dogfrisbee vznikl na počátku 70. let v USA.

„Pokud je majitel psa úplný začátečník, doporučuji navštívit trenéra. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že se to vyplatí. Jakmile se však už něco naučíte, můžete si trénovat sami. Začátky jsou ale vždy lepší, když vám někdo zkušený poradí, jak na to. Předejdete tak spoustě chyb, které se pak velmi těžko napravují,” doporučuje Pavla Hejralová.

Aby mohl startovat na závodech v ČR, musí být pes starší 18 měsíců. V zahraničí se tato věková hranice liší podle daného státu. Samozřejmě pes musí být klinicky zdráv. Pro psovody věková omezení nejsou. Pokud dítě dokáže hodit disk tak, aby jej pes zvládl chytit a nezranil se u toho, může začít závodit.

„Naše nejmladší členka klubu začínala, tuším, už v pěti letech. Dnes, kdy je jí 11 let, už je téměř ostřílenou závodnicí, a přesto má celou kariéru před sebou,” uvádí Hejralová.

Tituly v dogfrisbee

V ČR lze dosáhnout na tituly Mistr ČR v disciplínách Freestyle, Super Pro Toss and Fetch, česky nazvanou Super MiniDistance, a Quadruped. Každoročně se pak udělují tituly Mistr Evropy ve stejných disciplínách – bráno podle pravidel USDDN a Quadruped – a Mistr Světa ve Freestyle a Super Pro toss and Fetch.

V podstatě každá forma pravidel má každoroční Mistrovství Světa i Evropy. Záleží na každém majiteli psa, podle jakých pravidel chce závodit a kam za soutěžemi může jezdit.

Zájemci o české dogfrisbee získají nejvíce informací na stránkách klubu DiscDog ČR, kam se organizátoři snaží dávat i kontakty na trenéry a zároveň je vybízejí, aby své akce propagovali na těchto stránkách, aby návštěvníci získali co nejvíc ucelených informací.

Další zdroj vědomostí o českém frisbee je k dispozici na facebookové stránce DiscDog ČR.

Související články

Koza už dávno není jen kráva chudých

Kozy, stejně jako ovce a krávy, patřily do našich domácností od nepaměti. Koza byla často důležitou spoluživitelkou rodiny, říkalo se jí také „kráva chudých“....

Výběr článků

Načítám