Článek
Nejvíce si však majitelé pražských krysaříků cení jejich povahy. Jsou vhodní pro seniory stejně jako pro rodiny s dětmi. Jsou temperamentní a díky malé hmotnosti snadno dokážou doslova cirkusové kousky. Je to pes, se kterým se rozhodně nikdo nebude nudit. A on se také nikdy nenudí, neboť k jeho povaze patří zvědavost.
Takže pozor – snadno vyskočí na židli a pak se porozhlédne po stole, zdali tam není něco, co by mu chutnalo. To se ale dá snadno odnaučit. Snadno proto, že je velmi chápavý a stačí tři čtyři výtky, občasné utvrzení zákazu, a vše bude v pohodě. Jako u každého psa však zákazy vyžadují důslednost.
Pokud nějaký zákaz poruší a rodina se tomu bude smát – třeba právě šmejdění po stole – příště takové dovádění už nebude považovat za zakázané a najednou zase výtka. Že by byl na vině pes, to rozhodně ne. Proto když něco zakážeme, trváme na svém. Bez důslednosti pleteme psovi hlavu.
Ve dvou je to lepší
Byla zmíněna krysaříkova zvědavost a temperament, takže si lze snadno domyslet, že malý psík bude milovat i dlouhé procházky. Na druhou stranu se takový mrňousek dokáže vydovádět i v bytě. Rád přináší nebo zápasí s malými psími hračkami a přitom si vybije přebytečnou energii.
Ačkoliv je známa jejich příslovečná oddanost a přítulnost k páníčkům a k rodině, vůči cizím lidem se mohou chovat s odstupem.
„Je to dost individuální a kromě povahy hodně záleží na výchově,“ upřesňuje paní Jana Zubková, která má dva krysaříky. Matýska si pořídila před dvěma roky, to když jí uhynul první krysařík.
„Já i partner jsme chodili do práce, proto jsme chtěli k Matýskovi dalšího pejska. Ve dvou je pejskům vždy lépe. Z pražského útulku v Troji jsme si přivezli asi sedmiletého nalezence krysaříka. Byl velmi zbědovaný a vzali jsme si ho proto, že nám ho bylo líto. Měl olysalou srst a nedokázal ani vyskočit na stoličku. Máme ho rok a už je po fyzické a zdravotní stránce v pohodě,“ popisuje paní Jana.
Lídrem v hlídací dvojce je mladší Matýsek, starý Filípek ho jen podporuje.
Protože očekává ten nejdůležitější rodinný přírůstek, vede oba krysaříky k poslušnosti, aby se jí v bytě nemotali pod nohy při péči o miminko.
„Je to velmi jednoduché, za pamlsek udělají všechno. Když je například odkážu na určité místo, poslechnou, protože vědí, že dříve nebo později na tomto místě dostanou odměnu. Tak je to i s přivoláním doma i venku a s dalšími nezbytnými cviky. Za ty nezbytné považuji také přerušení či zákaz štěkání, neboť by mohli rušit spící miminko,“ říká budoucí maminka.
Snadný a zábavný výcvik
A jak se podařilo naučit krysaříky přiběhnout na přivolání? „Bylo to velmi jednoduché, ale také důležité. Všetečný miniaturní pejsek se může snadno ztratit, proto jsem od počátku zkoušela jeho přivolání. Po oslovení jménem a povelu Ke mně! jsem od nich popoběhla. V takovém případě každý pes, pokud právě nezkoumá nějaký zvláště zajímavý objekt, přiběhne. Jakmile zjistí, že po přiběhnutí dostane pochvalu a pamlsek, je úspěšnost každého dalšího přivolání vyšší.“
Paní Jana později přivolání zkoušela i ve chvíli, kdy její krysařík něco očichával nebo si hrál s jiným psem.
„Časem se přivolání zlepšovalo i za těchto okolností. Je však třeba dávat opravdu jen malé pamlsky, neboť s většími by se brzy nasytil a o odměnu by příliš nestál. Tak proč by měl přibíhat?“ ptá se s úsměvem chovatelka, která považuje výcvik krysaříků za velmi zábavný.
Na povel ochotně zaujmou své místo v pelíšku. Vědí, že něco dostanou.
Má vůbec malý psík nějaké nevýhody? „Jako každé plemeno i toto má své silnější a slabší stránky. Malého krátkosrstého psíka neochrání před chladem slabounká vrstva podkožního tuku, takže jej nelze držet venku. Pokud je v mrazu na vycházce, měl by mít volnost pro přirozený pohyb. Tělíčko si s mrazem krátkodobě poradí. Pokud však je na vodítku s procházejícím se páníčkem, pak je nezbytný nějaký psí obleček,“ radí majitelka krysaříků a dodává:
„Zmínila jsem snadnou výchovu krysaříků, což ale neznamená žádnou výchovu! Krysaříci bývají občas paličatí, takže je potřebné je trpělivě vést k pochopení, že páníček se musí poslouchat. Nechat například krysaříka ležet v křesle může také znamenat, že si místečko natolik osvojí, že na povel k opuštění místa nezareaguje. Bude-li se dále takovýto manýr tolerovat, jednou cvakne po odstrkující ruce. A hájení svého místečka bude časem natolik stupňovat, že bez váhání kousne. I tak se mohou projevovat krysaříci, když je jejich páníčci nevedou ke správnému chování.“
Skutečně lovili krysy
Všetečnost krysaříků má svoji příčinu v historii plemena. Ve středověku byl na dvorech panstva a později i prostého lidu oblíbeným psíkem pro svou schopnost vyhledávat a chytat krysy a další malé hlodavce znehodnocující uskladněné obilí, potraviny nebo krmivo pro hospodářská zvířata. Krysy před desítkami let vytlačili větší potkani a s těmi už by si krysaříci neporadili.
A tak nám přibyl další nenáročný společenský pejsek. Jeho srst stačí kartáčovat jednou týdně a dvouapůlkilogramový mrňousek také mnoho nespotřebuje, proto se vyplatí kupovat kvalitní krmivo. Péče se určitě vyplatí, neboť pražští krysaříci dokážou obveselovat celou rodinu, ale zároveň jsou dobrými hlídači. Každou zvláštnost v okolí zaznamenají a hlasitě oznamují.
„Upozorní na cizí lidi u plotu a u branky, ale když je přijdu přivítat a pustím dovnitř, mladší Matýsek se s nimi brzy skamarádí. Starý Filípek je asi po dlouholetých špatných zkušenostech k cizím osobám nedůvěřivý a drží si odstup,“ uzavírá své povídání o pražských krysařících paní Jana Zubková.
