Kočka je perfektně vybavena pro život v trojrozměrném prostoru

Ráda skáče a šplhá. Také si ráda se vším hraje a dokáže se dostat i do na první pohled nepřístupných zákoutí. Vyšplhá po závěsech, vyskočí na skříň nebo si zaleze za sedací kout.

Pokud budete mít kočku pouze doma, je nutné zabezpečit všechna okna. Nejlépe sítěmi proti hmyzu. Zcela nezbytné je to v případě, jestliže bydlíte ve vyšším podlaží. Na legendy o kočkách skákajících bez následků z velkých výšek zapomeňte.

Kočky sice jsou schopny koordinovat svými končetinami a tělem pády z poměrně velkých výšek, ale i ony mají fyzické limity. Skok z dvoumetrové skříně pro kočku není žádný problém, ale pád z druhého patra na betonový chodník může být fatální.

Smrtelnou pastí se pak pro zvíře může stát i tzv. ventilačka, tedy pootevřené okno, kde se může zaklínit a uškrtit.

Kočka sice nemá tak silnou tendenci vše okusovat jako pes, ale stejně není bezpečné nechávat volně položené elektrické kabely nebo otevřené kryty elektrických spotřebičů.

Pokud budete chtít pouštět kočku i ven, nejbezpečnější variantou je udělat pro ni na zahradě voliéru. Tu si může šikovnější majitel vyrobit sám, případně si ji objednat u specializovaných firem.

Voliéra by měla přiléhat k domu v místě, kde do ní bude mít kočka volný celodenní přístup. Většinou se skládá z dřevěné nebo kovové kostry s pevným kovovým pletivem. Jako podlaha může sloužit třeba jen trávník. Kočka se, na rozdíl od psa, nepodhrabe, takže není třeba kopat pro voliéru hluboké základy.

Ve voliéře by kočka měla mít možnost šplhat, ideální je umístit do ní nějaké větší větve nebo zakoupit vyrobená šplhadla. Voliéru s interiérem domu dobře spojíme tzv. kočičími dvířky. Je to vlastně klapka, která se umisťuje do otvoru ve zdi nebo ve dveřích. Existují kočičí dvířka jednoduchá či s elektrickým ovládáním, které zaručí, že se otevřou jen té vaší kočce. Posledním hitem jsou dvířka ovládaná mikročipem – ten má kočka implantován pod kůží na rameni a díky němu si vchod do domu sama otevře.

V městském prostředí se vůbec nedoporučuje kočku pouštět na ulici. Není přizpůsobena svým stylem života a instinkty k životu na městských ulicích. Hrozí jí tu mnoho různých nebezpečí – od střetů s dopravními prostředky až třeba po zkonzumování potkana otráveného jedem tak, jak se to běžně ve městech dělá.

Pokud bydlíte na venkově a nemáte kočku kastrovanou, jistě se po jejích výletech ven dočkáte toho, že vám jednoho dne přinese domů roztomilá koťátka, která si pořídila neznámo kde, neznámo s jakým kocourem.

„Volně žijící kočičí populace je u nás hodně silná a není důvod ji dále rozšiřovat,“ upozorňuje veterinářka Barbora Plachá z veterinární ošetřovny v Praze Krči, „doporučuji proto i na venkově nechat kočku kastrovat. Navíc kastrovaní kocouři se tolik neperou s ostatními, a není tedy takové riziko jejich zranění.“

1. Misky na potravu a vodu. Měly by mít velikost pro potřeby dospělé kočky. Učte už od malička kotě žrát a pít z vlastních misek, které budou umístěny na stálém místě.

2. Pelíšek. Kočce sice stačí obyčejný větší měkký polštář nebo prostě jen kus deky, ale pohodlnější je pro ni pelíšek, který je alespoň ze dvou stran zvýšený. Kočka se v něm cítí bezpečněji a klidněji.

Pelíšky jsou dnes ve specializovaných prodejnách k dispozici v desítkách velikostí, tvarů, materiálů a barev. Dbejte na to, aby jejich vložka byla vyjímatelná a bylo možné prát ji v pračce. Údržba se tak velice zjednoduší.

3. Kočičí záchod. Pokud nebude mít kočka volný přístup ven, pak je naprosto nezbytný. Vybrat si můžete z mnoha provedení, vesměs z plastu. Jsou uzavřené nebo kryté, s mřížkou nebo bez ní. Krytý záchod je lepší, kočka z něj nevyhazuje stelivo a navíc uzavření zabraňuje pronikání pachů.

Dnes nejvyužívanější jsou záchody bez mřížky, kde se používá stelivo, které moč a výkaly absorbuje, resp. hrudkuje, a to se pak pomocí lopatky vyhodí. Záchody s mřížkou, kde výkaly zůstávají na mřížce a moč stéká dolů na omyvatelný granulát, se už dnes používají minimálně. Především kvůli tomu, že více zapáchají.

4. Škrabadlo. Pokud nechcete, aby si vaše kočička své drápy zkoušela hlavně na nábytku, je dobré jí pořídit škrabadlo. Maličko šikovnější majitelé si ho vyrobí sami. Kus silné větve se jednoduše těsně obtočí nejlépe sisalovým lanem, a je to.

Jinak se prodávají škrabadla různých velikostí a kombinací. Nejčastěji jako tzv. kočičí hrad, kde jsou také plošinky ve výšce a nechybí ani budka, kam si kočka může zalézt.

Když si kotě přivezete domů, je to pro něj poměrně velká životní změna, často i stresová situace. Poprvé v životě je samotné, bez matky a sourozenců, v cizím prostředí. Není tedy dobrý nápad, když se na něj okamžitě vrhnou všichni členové rodiny a chtějí si ho pochovat nebo se s ním pomazlit.

Kotě opatrně vyndejte z přenosné klece a pokud možno hned dejte na připravené kočičí WC, aby si zapamatovalo, kam má chodit vykonávat svoji potřebu. Kotě nechte, aby se pomalu a v klidu seznámilo s celým prostorem, ve kterém bude trávit celý svůj další život. Vystresované kotě určitě nebude hned s chutí žrát. Potravu a vodu mu nabídněte, ale nijak ho k ní nenuťte. Nepodléhejte panice, pokud kotě na nějakou tu hodinku zaleze někam do kouta a nechce ven. S novou situací a stresem se musí pomalu vypořádat samo. Uvidíte, že po několika dnech už bude v novém prostředí jako doma.

Kočka není pes, to je nejen staré pořekadlo, ale fakt, který by si měl uvědomit každý, kdo si kočku pořizuje. Kočku nevycvičíte jako psa a nikdy nebude jako pes poslouchat. Kočka je tvor velice samostatný, a přestože přilne k vám a vaší rodině, vždy si bude dělat to, co sama chce. Pochopitelně kočku naučíte slyšet na její jméno, ovšem přijde jen, když bude sama chtít.

Kočku lze i – s větším nebo menším úspěchem – naučit, kam nesmí chodit (např. na stůl nebo na kuchyňskou linku), ale nečekejte od ní, že bude poslouchat na povel. Stejně tak mazlit se s kočkou je příjemné, ale ona sama vám dá jasně najevo, kdy se jí to líbí a kdy ne. Kočka je prostě vždy svá.

Pokud máte doma další domácí zvířata, kotě na ně pomalu a opatrně zvykejte. Jistě není nejlepší nápad pořizovat si kotě, když máte například dospělého psa, který kočky rdousí na potkání. Nicméně dobře vychovaného psa lze naučit kočku v domácnosti tolerovat.

Přestože jsou známy případy, kdy se kočka v domácnosti přátelí s papouškem, morčetem nebo fretkou, odborníci neradí takové případy zevšeobecňovat. Raději tyto další domácí mazlíčky držte před kočkou v dostatečné vzdálenosti.

Málokteré domácí zvíře chce být samo. I kočka chce mít svého kočičího parťáka. Pokud ale jednu kočku už doma máte, připravte se, že nové kotě pro ni bude zpočátku vetřelcem a konkurentem. Syčení, výpady a podobně budou zcela přirozenými projevy.

Může trvat i řadu týdnů, než si obě kočky vyjasní své postavení v rodině. V každém případě není dobré zasahovat do jejich případných potyček, tím jen situaci zhoršíte. Jako prevenci před zraněním jen oběma kočkám ostříhejte špičky drápů a nechte je, ať si své věci vyřídí mezi sebou samy.

Kočka, a malé kotě obzvlášť, patří mezi hravé tvory, kteří ocení nějakou tu hračku. Hra je pro zvíře náhradní činností za lov, a tak přistupujte i k výběru hraček. Vhodné jsou jakékoli předměty, které se kutálejí a kočka je může prohánět.

Nejlepší jsou měkké míčky nebo hračky v podobě a velikosti myši z textilních hmot. Neměly by být moc těžké, protože kočka má tendenci je nejen kutálet po zemi, ale také chytat tlapkami a nadhazovat nebo se s nimi válet po zemi.

Skvělou zábavou pro kočku jsou i předměty volně visící těsně nad zemí. Závěs musí být pevný, protože kočka se na předmět může celá zavěsit. Specializované obchody nabízejí nepřeberné množství takových hraček různého provedení a z různých materiálů.

Jestliže hračky budete vyrábět doma, pak dbejte na bezpečnost kočky. Nevhodné jsou ty, do kterých se kočka může zamotat nebo v nich uvíznout – dlouhé provázky, plastové fólie nebo sáčky a podobné věci raději vůbec nepoužívejte.

Kočka, stejně jako jiná zvířata, si značí své teritorium. Především kocouři to bohužel dělají i svou močí. Odnaučit kocoura doma značkovat je problematické a v mnoha případech prakticky nemožné. Často je ale značkování močí jen snaha vynutit si lidskou pozornost. Může jít i o projev stresu.

Druhým přirozeným způsobem, jak kočka značí svůj domov, je škrábání. Obrušuje si tak i drápky, které jí neustále dorůstají. Proto je nutné kočce doma připravit škrabadlo, aby tuto svou potřebu nezkoušela třeba na nábytku. Nejlepší je šplhadlo nebo tzv. kočičí hrad. Jinak je vhodný jakýkoli hrubý přírodní materiál – napněte ho na dřevěnou desku nebo jím obalte silný kus dřeva. Ideálním materiálem, který dlouho vydrží, je přírodní sisal.

Také se tvrdí, že kočky neodolatelně přitahuje vůně kozlíkových kapek. Můžete ji zkusit motivovat umístěním pár kapek kozlíku na škrabadlo ve výši kočičí hlavy.

Kočka v přírodě loví nejen na zemi, ale šplhá také po stromech. V domácnosti ji samozřejmě tyhle pudy a potřeby neopouštějí. Pokud se neobejdete bez záclon nebo závěsů, pořiďte je z pevného a odolného materiálu, protože vaše kočka je zcela jistě bude pravidelně používat jako opěrný bod ke svým výletům ke stropu.

Částečně se tato její potřeba dá omezit tím, že jí pořídíte co nejvyšší šplhadlo, nejlépe s plochou na odpočinek hodně vysoko. Kočka totiž miluje trávit svůj čas v co nejvyšších polohách – má tak přehled, co se děje pod ní.

Každá kočka, ať už žije v bytě, či u domku, musí být každý rok pravidelně očkovaná. Očkuje se proti panleukopenii (kočičí mor – smrtelná choroba, která se projevuje neustálým zvracením a průjmy a dochází při ní k rychlé smrti i za několik hodin), proti kaliciviróze (projevuje se afty v tlamičce, kočka nežere, umírá hlady, vyčerpaností, dehydratací), rhinotracheitidě (herpesvirus – zánět dýchacích cest) a proti vzteklině. Je také možné vakcinovat proti chlamydiím, leukóze, FIP (po krevních testech) a plísním (Microsporum Canis).

Očkujeme zásadně zdravé kočky, a to poté, co prošly 14denní karanténou! Pokud kočka prodělá onemocnění a bere antibiotika, musíme s očkováním počkat tři týdny po jejím úplném uzdravení a dobrání antibiotik.

Koťata se vakcinují ve věku 2,5 měsíce a revakcinují se za 21 dní, kdy je aplikovaná trojkombinace + vakcína proti vzteklině. Stejně očkování probíhá u dospělých koček, které nebyly ještě nikdy očkovány nebo mají vakcinaci propadlou (každoroční očkování).

Po kompletní vakcinaci je nutné kočku nechat každoročně vakcinovat. Očkované zvíře by bezprostředně po očkování nemělo být stresováno a přijít do styku s jinými zvířaty, v žádném případě se zvířaty nemocnými. Imunita se po očkování vytvoří asi po třech týdnech.

Očkování se zaznamenává do očkovacího průkazu, který obdržíte na veterině. Je vhodné ho mít s sebou při každé návštěvě veterináře.

Citlivé kočky mohou na očkování reagovat negativně, není to však běžné. Kočka je v takovém případě unavená, straní se lidí, nejí, leží a má bolesti. Obvykle to trvá den nebo dva. Kočku během té doby ponecháme v klidu, cesta k veterináři by pro ni byla další zbytečnou zátěží. Podáváme jí pro jistotu tekutiny, a pokud se stav do dvou dnů nelepší, neprodleně navštívíme lékaře. Ihned si tuto reakci poznamenáme do očkovacího průkazu! Kočkám s příznaky alergie se aplikují jiné vakcíny dle doporučení veterináře.

Kočku byste měli pravidelně kontrolovat – zabráníte tak případnému propuknutí nejrůznějších onemocnění.

Kontrola uší – zdravé ucho má být světle růžové, uvnitř bez nečistot a větší koncentrace mazu. Jsou-li v uších nečistoty podobné kávové sedlině, jedná se o ušní svrab, jsou-li zvenčí na uších a někdy i na čumáčku zarudlé flíčky, někdy i mírně nateklé uši, může se jednat o plíseň, ale i o omrzliny.

Oči – by neměly slzet, neměl by se objevit výtok ani větší množství ospalků. Drobné ospalky jsou normální. Pokud jsou oči zalepené či z nich vytéká hnis, může se jednat o chlamydie, zánět spojivek, mechanické poranění oka nebo jen o lokální infekci. Často také může jít o herpesvirus.

Nos – má být čistý, bez příznaků rýmy, kočka má neslyšně dýchat. Pokud je okolo nosu špína a nalepený sekret nebo kočka prská a kýchá, jedná se o rýmu, nejčastěji o herpesvirus, který je nutné léčit, neboť může způsobit smrt.

Může také jít o chronické rýmové onemocnění; velká část venkovních koček trpí tímto onemocněním po celý život a jejich stav se zlepšuje a zhoršuje podle počasí. Takové kočičky se velmi obtížně léčí, mnohdy se to ani nepodaří a rýma je trvalá. Kočička však může normálně žít, a to i v bytě.

Tlamka – dásně, jazyk a sliznice jsou lehce růžové. Pokud se objeví zarudnutí, afty a vředy, jedná se o kalicivirózu (u nevakcinovaných koček), kterou je nutné okamžitě léčit. Zarudnutí ukazuje na zánět dásní často doprovázený zubním kamenem – některé kočky na toto onemocnění trpí a je nutné ho zaléčit.

Pokud jsou sliznice bledé, nažloutlé nebo sytě červené až fialové, jedná se o infekci, stejně jako při zduřelýc krčních uzlinách. Důležité je zánět dásní nezanedbat, mohl by se dostat do krve a způsobit otravu organismu. U většiny koček je však chronický.

Srst – musí být lesklá, bez parazitů a holých či zarudlých míst nebo strupů. Změna barvy srsti může znamenat nedostatek vitamínů nebo onemocnění jater. Dvakrát za rok probíhá u kočky vylínání srsti, kdy pouští srst. Jestliže kočka líná stále, není něco v pořádku. Příčinou línání může být i stres. Může se objevit i plíseň, která je snadno přenosná na lidi.

Je zapotřebí kočičku nechat proti plísni naočkovat hned, jak se plíseň objeví. Poté dostaneme od veterináře kapky, kterými je nutno postižená místa několikrát denně potírat, kočku koupeme ve speciálních šamponech. U venkovních koček, kde se plíseň objeví a není žádná možnost ji léčit, za čas zase zmizí nebo se šíří dál.

Dlouhosrsté kočky je nutno pravidelně česat, tím ji zbavujeme nepříjemně svědivé vypadávající srsti. Pročesávání srsti také zabraňuje zacuchávání. Pokud se kočka drbe, nemusí se vždy jednat o blechy, ale právě o línající srst.

Celkové zdraví kočky – nesmí jí být cítit z tlamičky, musí pečovat o svou srst, pravidelně přijímat potravu a přiměřeně pít, bez potíží vykonávat potřebu, moči nesmí být příliš mnoho. Kočka chodí močit zhruba 2x denně, při větším množství se může jednat o komplikace ledvin.

Stolice nesmí být tekutá, kočka nesmí mít „čínské oči“ – zapadlé a bledé oční sliznice po odhrnutí spodního víčka – musí se dobře pohybovat a skákat. Jakmile se vám nebude zdát cokoli v pořádku, ihned běžte k veterináři – může se jednat o maličkost, ale i vážnější onemocnění. Zejména dejte pozor na potíže s močovým měchýřem – zde jde o minuty.

Ať už kočka žije pouze v bytě, nebo je celý den venku, vždy se musí pravidelně odčervovat. Ve střevech a žaludku se totiž vyskytují škrkavky a tasemnice, které při přemnožení mohou způsobovat ucpávání střev. U malých koťat mohou dokonce způsobit smrt, zejména proto, že vylučují jedovaté látky a otravují organismus oslabeného zvířete. Paraziti mohou při nedostatečné hygieně napadnout i člověka.

Malá koťata odčervujeme poprvé v 1 měsíci odčervovací pastou Banminth, od 3 měsíců je možné použít Vitamninthe, od 6 měsíců odčervujeme pomocí tablet (např. Drontal, Cestal, Optivermin, Caniquantel, Flubenol). Koťata se odčervují 2 x v intervalu 3 týdnů a poté zhruba vždy po 3 měsících. Záleží však na tom, zda kočka chodí ven, nebo zda žije pouze v bytě.

Dospělé „bytové“ kočky odčervujeme v intervalu 6–8 měsíců. Kočky s volným výběhem je nutno odčervovat častěji, tzn. cca každé 3–4 měsíce. Vždy po podání odčervovací tablety je nutno proceduru znovu zopakovat za 2–3 týdny, jelikož odčervovací tableta dokáže zabít jen dospělé jedince a za 3 týdny larvy opět dospějí, ty tedy zneškodní druhá dávka.

Odčervení lze provést také speciálními kapkami (např. Sronghold, Advocate, Profender atd.), které se nakapou zvířeti za krk mezi lopatky (na kohoutek) a měly by působit jak na vnitřní (střevní) parazity, tak na vnější parazity (blechy, roztoči). Tento způsob odčervování kočky snáší většinou lépe než podávání tablet, přípravky jsou však dražší než tablety.

Odčervovat je možné pouze zdravé kočky – červi při podráždění reagují vypouštěním jedovatých látek a nemocné či oslabené zvíře tak může po podání odčervovadla i zemřít. Pokud je kočička nemocná a ve zvratcích či ve výkalech se červi objeví, odčervěte ji – může to vést ke zlepšení zdravotního stavu.

U kočky s horečkou raději vyčkejte. Kojící kočku také neodčervujte, lepší je ji odčervit, když je koťatům nejméně jeden měsíc, a to pouze pastou Banminth. Po odčervení mrtví dospělci odcházejí z těla buď ve výkalech, nebo je kočky vyzvrátí.

Nikdy nesmíme podat kočce odčervovadlo určené pouze pro psy, platí to i o přípravcích na vnější parazity (spreje, šampóny atd.). Pro kočky mohou být psí přípravky toxické! Pozor zejména na Arpalit a Difusil! Nikdy neodčervujte kočku česnekem, je pro kočky jedovatý.

Patří sem blechy, vši a klíšťata. Odblešení je možné provést přípravkem v podobě kapek (např. Frontline a jemu podobné), který se aplikuje přímo na srst mezi lopatky zvířete. Působí jednorázově, chrání zvíře před parazity asi 6 týdnů.

Eistují i varianty, které chrání zvíře před napadením klíštětem. Přípravek lze kdykoli znovu aplikovat, pokud se parazité opět vyskytnou. Další možností je použití pudru (např. Bolfo) – ten je účinný zejména proti vším, protože je ihned dokáže zahubit, snadno se aplikuje a navíc kočky nedráždí pronikavým zápachem.

Je také možné použít obojky proti klíšťatům, ale většině koček obojek vadí. Pozor, nikdy kočkám nepodávejte přípravky určené pro psy, pro kočky jsou toxické, zejména Arpalit a Biokill.

Ušní svrab je choroba způsobená roztoči, resp. jejich výkaly, čili se také jedná o napadení parazity. Ušní svrab poznáte podle tmavé špíny v uších podobné lógru, nečistota se po vyčištění uší znovu objevuje. Kočka třepe hlavou, drbe se v uchu a uši často zapáchají.

Léčba je následující – nejprve je třeba do ucha nakapat speciální roztok (např. Otifrie), čímž umožníme lepší vyčištění ucha. Po nakapání ucho jemně promněme a necháme kočku, aby třepala hlavou. Poté ucho vyčistíme vatou, i když kočka bude protestovat.

Následuje léčba kapkami proti svrabu (Otiprin, Chronicin, Jacutin), které budete kočce kapat do uší po dobu určenou veterinářem. Je možné použít i Strongold. Ušní svrab, na rozdíl od střevních parazitů, není přenosný na člověka.