Kde všude najde uplatnění úhlová bruska

Úhlová bruska řečená flexa, rozbrušovačka či karbina patří v dílně k nejpoužívanějším strojům. I s pouhým řezným, brusným či hrubovacím kotoučem nezahálí a pravděpodobně bude v žebříčku vytíženosti hodně vysoko, možná hned za vrtačkou.

Její schopnosti lze ale dále rozšířit díky nabídce širokého spektra příslušenství, které dovoluje pracovat se dřevem, kovy i stavebními materiály.

Asi nejznámější jsou kovové kotouče a korunky opatřené diamantovým práškem. Díky tomu snadno pronikají do cihel, betonu, dlažby či kamene. Diamantové kotouče podobně jako rozbrušovací existují v tenkém provedení určeném k řezání (přesněji k dělení materiálu odbrušováním) a jako brusné.

Řezné kotouče mají tvrdé ostrohranné krystaly po obvodu, brusné a hrubovací pak v celé ploše. Oba typy kotoučů mohou být buď celoobvodové nebo segmentové, výběr se řídí podle opracovávaného materiálu, případně způsobu chlazení. Některé kotouče jsou určené pro práci za sucha, jiné za mokra, případně zvládnou obojí.

Při dělení nebo broušení stavebních materiálů vzniká velké množství prachu, který se vlivem vysoké obvodové rychlosti kotouče rozptyluje po okolí. Proto se nabízejí různé kryty, které umožnují připojení vysavače a odsávání minerálního prachu.

Vedle toho, že se snižuje znečištění okolí a šetří se dýchací cesty obsluhy, snižuje se také opotřebení nástroje i samotného stroje.

Diamantové korunky pro upnutí do úhlové brusky jsou určené pro zhotovování otvorů různých průměrů do tvrdých materiálů, jako je slinutá dlažba. Pomocí nich se rychle, přesně a čistě zhotovují prostupy pro elektrické a vodovodní instalace.

Zní to možná nebezpečně a vypadá to hrozivě, ale do úhlové brusky lze upnout také klasické pilové kotouče na dřevo. Podmínkou je, aby průměr upínacího otvoru byl 22, 23 mm, což je standard pro drtivou většinu úhlových brusek. Vyrábějí se kotouče speciální s tímto otvorem, ale s příslušnou redukcí lze použít i kotouče s větším upínacím otvorem (nejčastěji 30 mm).

Podmínkou však je, aby „seděl“ také vnější průměr kotouče a aby otáčky úhlové brusky nepřekračovaly maximální povolené otáčky kotouče, jinak by nástroj dosahoval příliš vysoké obvodové rychlosti. Z toho důvodu je pro použití některého příslušenství vhodné použít brusku s elektronickou regulací otáček, případně úhlovou brusku se sníženými otáčkami, které jsou určené třeba k leštění.

Pokud máte brusku s rozmezím 3000–12 000 otáček za minutu a dlouhodobě ji budete zatěžovat při chodu na nejnižší otáčky, pravděpodobně se nestihne chladit a může dojít k poškození motoru.

Podobně se pro některé příslušenství doporučují stroje s vyšším výkonem nebo s pozvolným rozběhem. Při okamžitém startu dochází nejen k vysokému proudovému rázu, který může shodit jistič, ale také k namáhání stroje, především pokud má nástroj vyšší hmotnost.

Pilové kotouče ale nemusejí být pouze na dřevo, k dostání jsou také kotouče se zuby ze slinutých karbidů, které zvládnou řezat kovy včetně oceli. V tomto případě jde na rozdíl od odbrušování skutečně o řezání, tedy třískové dělení. Při něm nevzniká tolik tření, tudíž ani tepla a jisker.

V některých prostředích, kde je riziko požáru, je tento způsob dělení kovů pomocí úhlové brusky dokonce předepsán, naopak použití „řezného“ rozbrušovacího kotouče je zakázáno.

Velkou skupinu uživatelů úhlových brusek tvoří překvapivě řezbáři. Zásluhu na tom mají nejrůznější kotouče, s nimiž jde z kusu kmene vytvarovat sochu jako po másle. Jde o řetězové, frézovací, hoblovací a rašplovací kotouče.

Užijí je také tesaři a dělníci na dřevostavbách. Kutil s jejich pomocí může odstraňovat silné vrstvy barev či poškozené části dřeva, vytvářet drážky, dlaby a čepy. Přestože všechny tyto kotouče dělají zdánlivě to samé, liší se cenou.

Nejlevnější kotoučové rašple připomínající kuchyňské struhadlo přijdou na dvě stovky, nejdražší hoblovací kotouče stojí i několik tisíc korun. Rozdíly nejsou ani tak ve způsobu použití, jako spíš v trvanlivosti nástroje. Břity ze slinutých karbidů slibují několikanásobně delší životnost než běžná uhlíková ocel.

Většina těchto nástrojů funguje na principu třískového obrábění, takže je vhodné použít silné brusky. Většinou ani nemusejí mít regulaci otáček, protože tyto kotouče běžně zvládají obvodovou rychlost 80 m/s. Do této kategorie patří také nástroje s malým průměrem, které se dají upnout do přímých brusek, ale i vrtaček.

Při srovnání otáček (vrtačka má zhruba desetkrát méně než přímá bruska) je však jasné, že použití vrtačky nebude tak efektivní. Proto existují také adaptéry pro upnutí do úhlové brusky, která dosahuje v průměru třetinových otáček přímé brusky, takže je pro tyto nástroje vhodnější než vrtačka.

Nejdostupnější hned po řezných a hrubovacích jsou brusné kotouče lamelové. Kousky brusného plátna (lamely) jsou uspořádány do vějíře a dovolují brousit prakticky všechny běžné materiály.

Od zrnitosti brusného plátna se odvíjí rychlost a hrubost obrábění, ale také náchylnost k zanášení. Proto se brusné plátno nahrazuje brusným rounem, které zanášením netrpí a také se lépe chladí, takže tak snadno nedochází k přehřátí choulostivých míst.

Rouno se používá ve formě disků s textilní podložkou, díky níž se dají upnout na unášecí talíř se suchým zipem.

Najdete ho ale také na válcových nástrojích, které pro upnutí do úhlové brusky vyžadují speciální trn. Ten ve značkovém provedení stojí i 2500 Kč, ale dobré obchody s brusivem ho nabízejí za cenu okolo 600 Kč.

Válce s brusným rounem se nejčastěji používají k opracování nerezu tzv. satinováním. Renomované firmy vyrábějí celé systémy, které zahrnují stroje i příslušenství, ale pro kutila jsou jen těžko dostupné. Zakoupením příslušného trnu ale můžete podobné operace dělat i se svou bruskou, jen počítejte s tím, že obyčejnou „flexu“ nemůžete trápit tak jako profesionální stroj.

Podobně jako přípravky na broušení můžeme rozdělit i kartáče. Existují jak ve formě kotoučů, tak i misek a válců. Pracovní část může být z ocelových či jiných kovových drátků, které jsou buď volné či spletené do jakýchsi copánků. Vlákna ale mohou být také plastová, konkrétně ze silonu, která jsou šetrnější k obrobku a zanechávají hladší povrch.

Válcové kartáče se používají třeba ke kartáčování dřeva, jehož důsledkem je vytvoření efektu starého dřeva.

Raději připomínáme, že při práci s úhlovou bruskou obecně dodržujte bezpečnostní doporučení, u příslušenství typu pilového kotouče to platí dvojnásob. Kontakt s rozbrušovacím kotoučem je nebezpečný, pilový, řetězový, frézovací i rašplový kotouč působí devastující zranění.

Pozor na dlouhé vlasy, volné části oděvu či rukavice. To, co hladký kotouč zachytit nemusí, je pro zubaté či jinak profilované kotouče vítanou „potravou“. I kdybyste během zlomku sekundy měli možnost se rozhodovat, byla by to Sofiina volba: udržet úhlovou brusku a nechat se skalpovat, či ji nechat cestovat k vaší hlavě? Raději nemyslet. Tedy myslet, ale dopředu na svou bezpečnost.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: