Každý poník je osobnost, je chytrý a velmi učenlivý

Lidé si poníky pořizují z nejrůznějších důvodů. Někdo ho má jako náhradu za velkého koně, pro kterého nemá dostatek místa, jiný ho chce pro děti na ježdění, další jako živou sekačku trávy a další by se chtěl chovu poníků seriózně věnovat.

Existuje několik plemen poníků. Nejrozšířenější jsou velšský a shetlandský pony. Ale nenechte se mýlit, poník neznamená, že se musí jednat o zcela miniaturní zvíře. Velšský pony může dosahovat výšky v kohoutku přes 137 cm.

Než si poníka pořídíte, snažte se získat co nejvíce kvalitních informací o chovu a potřebách těchto krásných zvířat.

„Doporučuji si hlavně důkladně rozmyslet, k jakému účelu si chcete poníka pořídit. Nejlepší je oslovit nějakého renomovaného chovatele, nebo chovatelský svaz, a nechat si od zkušenějších poradit,“ říká dlouholetá chovatelka shetlandských poníků a majitelka hřebčína Aslan Milena Nováková a doplňuje: „Chovatelů shetlandských poníků je v ČR poměrně málo, známe se mezi sebou a často víme, kdo jakého poníka prodává.“

Je určitě důležité přijet se podívat i na rodiče zvířete a na prostředí, z jakého pochází. Koupi poníka, který často měnil majitele, nebo se ocitl v nějaké nouzové situaci, asi začátečníkovi nelze doporučit, protože nikdy neví, co má zvíře za sebou a jaké má zkušenosti s lidmi. Taková zvířata patří do rukou zkušených chovatelům. Dalším rizikem může být extrémně levná nabídka.

„Často je nabízejí lidé, kteří poníky cíleně importují z Holandska, kde nakupují levná, a proto nekvalitní nebo nepůvodová zvířata za pár eur,“ varuje Milena Nováková.

Pokud už jste se rozhodli a sehnali si informace, pak je nutno zvážit, kde poník bude žít. Poník potřebuje v ideálním případě výběh na pastvině. Poníci jsou zvířata vyšlechtěná pro život venku, a tak stačí, aby měli ve výběhu k dispozici přístřešek, kde v létě najdou stín a při horším počasí suchou zem, kam si mohou lehnout. Hlavně shetlandský pony má hustou srst, která ho chrání před nepřízní počasí.

„Nejvíc, co pro pohodu svého poníka můžete udělat, je, že si nepořídíte jenom jednoho,“ radí Milena Nováková. „I takto malí koně jsou koňmi a cítí se nejlépe ve stádě, ve společnosti jiných koní. Dočasně nebo nouzově vypomůže jako společník třeba beránek či kozlík, není to však ideální.“

Proto neočekávejte, že si poníka pořídíte k rodinnému domku se zahrádkou a tím mu vytvoříte ideální podmínky.

Vyřešit je třeba i krmení poníků. V letních měsících se poník může volně pást na louce nebo pastvině. Ale i tak potřebuje ještě něco navíc. „Krmná dávka by měla být přizpůsobena způsobu využití a také věku poníka, postačující je kvalitní pastva a minerální lizy tedy sůl, v zimě seno,“ upozorňuje chovatelka Marie Prokůpková.

„Je řada výrobců, kteří se specializují na přípravu krmných směsí podle požadavků - pro hříbata, koně ve sportovním využití, seniory a podobně. Naše poníky přikrmuji krmnou směsí, občas dostanou mrkev, ale neměli by dostávat krmení bohaté na bílkoviny,“ dodává.

Jako každé zvíře potřebují také poníci stálý přístup k čerstvé vodě. Jako pamlsek může občas sloužit i tvrdé pečivo, nemělo by být ale významnou částí krmení.

Poníci velice často na bohatších pastvinách trpí nadváhou, čemuž se zabraňuje tak, že se neponechávají na pastvě celý den, popřípadě je možné jim pořídit tzv. pastevní náhubek, se kterým se omezuje množství spasené potravy. V každém případě je třeba si na zimu připravit dostatek sena a mít vhodný prostor k jeho uskladnění.

Každé, i sebesamostatnější a nenáročné domácí zvíře, potřebuje péči člověka. Stejně tak poníci. „Poníci, kteří jsou ustájeni venku, jsou samočisticí, rádi se válí a déšť jim rozhodně nevadí,“ říká Marie Prokůpková.

„Před výstavou vyžaduje samozřejmě péče o srst trochu času, koupel a pár zkrášlujících přípravků dělá doslova zázraky, k další koňské péči patří pravidelná úprava kopyt,“ radí dále.

Důležitou péčí o srst je hřebelcování. Poníci sice tento zákrok nepotřebují nijak často, ale přece jen je dobré jim, především v jarních měsících, zbytky zimní srsti vyčesat. Pokud ale žijí alespoň dva poníci pohromadě, zajistí si vyčesávání srsti sami. Součástí jejich společenských rituálů ve stádě je totiž vykusování srsti jiných členů stáda.

Dalším důležitým pravidelným úkonem je kontrola kopyt, zvláště tam, kde se poníci pohybují po měkkém terénu a nemají šanci si kopyta dostatečně obrušovat. To je lépe nechat na odborníkovi.

Výchova a výcvik je u poníků velice důležitou podmínkou jejich bezproblémového soužití jak s člověkem, tak i s ostatními zvířaty. Základ výchovy dostává už u své matky popř. ve stádu, ve kterém vyrůstá. Jsou jedinci, kteří jsou od počátku bezproblémoví a přizpůsobiví, a jsou zvířata, se kterými je výchova a výcvik tvrdším oříškem.

„Každý koník je osobnost, každý je jiný, obecně jsou ale nesmírně chytří a velmi učenliví,“ vysvětluje Marie Prokůpková a doporučuje: „Obrňte se trpělivostí a hlavně nepospíchejte, pokud se něco nedaří, hledejte chybu u sebe. V případě, že svému svěřenci věnujete čas a bude rozumět, co po něm chcete, několikanásobně vám vaše úsilí vynahradí. Radujte se i z maličkostí a koník pro vás udělá vše. Základem je kontakt a důvěra.“

Problémy mohou nastat, pokud se rozhodnete pro starší zvíře nebo ponyho z neregistrovaného chovu. A nemusí to být jen od nějakého podvodníka, těžkosti mohou nastat i u poníka, který nevyrůstal ve stádě, jak varuje Milena Nováková.

„Asi největším problémem je výchova mladého hřebečka, který nevyrůstal na pastvině s vrstevníky, ale někde na dvorku jen se svou maminkou. Takový koník se nenaučil být koněm, nevychovávalo ho stádo, nikdy mu nikdo nenastavil mantinely vhodného chování. Ve stádě se od jiných klisen nebo od svého otce plemenného hřebce hříbě naučí, že mu není dovoleno cokoli. Pak se nestává, že by se poník nechtěl podvolit nátlaku člověka při výcviku,“ říká Nováková.

Pokud si poníka přivezete domů, měli byste se nejdřív přeregistrovat jako jeho nový majitel u Ústřední evidence koní. Každý poník by měl být už od chovatele zaregistrován a vybaven tzv. průkazem koně. Současně by zvíře mělo mít také implantováno mikročip, jehož číslo je v průkazu uvedeno.

„Pokud budete mít poníka ustájeného doma, na svém pozemku, musíte si zaregistrovat u Českomoravského svazu chovatelů hospodářství a v obdržených tiskopisech koně zaznamenat jeho životním číslem a jménem,“ vysvětluje Milena Nováková, která zároveň upozorňuje: „Průkaz koně je prostě něco jako občanka nebo pas, prokazuje totožnost koně a doprovází koně při přesunu na závody, výstavy nebo při změně ustájení“.

Na registraci hospodářství, tedy místa, kde bude poník chován, velice často majitelé zapomínají. Trochu složitější je postup, pokud chcete také odchovávat vlastní hříbata. Pak je třeba navíc koně nechat zapsat do plemenné knihy a každé připouštění nechat tamtéž evidovat.

Život s poníkem může být velice pestrý. Dnes už se nabízí široká škála aktivit, které zabaví jak zvíře, tak majitele. Především se pořádají pravidelně výstavy, kde je možné své čtyřnohé kamarády předvést na veřejnosti a případně vyhrát i nějaká ocenění.

Tradiční využití je jezdectví. Pochopitelně nikoli pro dospělé, ale dětské jezdce. Hmotnost jezdce se určuje obecně velice těžko, ale lze říci, že pokud dítě na poníkovi sedí, mělo by mít chodidlo na úrovni břicha poníka.

„V poslední době se rozšiřuje zapřahání do sulek, tedy lehkých vozíků s dvěma koly a dvěma ojemi,“ říká Milena Nováková. „Oblíbené je i zapřahání do dětských saní. Je možné i využití soumarské, kdy na poníka naložíte potřeby pro táboření a povedete si ho při výletech na vodítku za sebou.“

Shetlandský pony standardního typu se využívá i při drezúře anebo ve skokových disciplínách. Samozřejmě výška překážek mu musí být uzpůsobena. A dokonce se neoficiálně pořádají i dostihy.

V neposlední řadě se už začínají objevovat i jako asistenční koně a neméně důležitá je i jejich role při hipoterapii. A jak říká Marie Prokůpková: „Pro děti jsou malí koně naprosto optimální, velmi rychle najdou společnou řeč a je až neuvěřitelné, jak si spolu rozumí. Pro děti má první kontakt s koňmi nesmírný význam, kdy se příjemnou formou učí kromě lásky k přírodě také zodpovědnosti i povinnostem, nesporně pobytem venku a pohybem utužují též své zdraví. A především mají toho nejúžasnějšího přítele.“