Článek
Chov kachen je dost jednoduchý, hlavně při volbě vhodného plemene. Je to nenáročný vodní pták. Kachny jsou v principu všežravci, zkonzumují tedy vše od trávy, obilí až po hmyz nebo slimáky.
Pro zahradu jsou vítanými likvidátory různých hmyzích a jiných škůdců a současně i jako živé sekačky. Navíc, jejich řídký trus blahodárně působí na rostlinstvo coby vydatné hnojivo. Je-li třeba se kachního trusu zbavit, stačí plochu lehce pokropit vodou a je vyčištěno.
Kachny jsou v principu nekonfliktní zvířata. Pouze v období vyvedení mladých mají tendenci je bránit.
Kachny lze chovat jen jako mazlíčky a na okrasu, ale také na vejce nebo maso. Vše záleží na majiteli a jeho potřebách a možnostech. Stejně jako každé domácí zvíře, i kachny potřebují ke spokojenému životu zajistit alespoň základní podmínky.
Nejrozšířenější plemena
Prvním bodem je výběr vhodného plemene kachen. Existuje jich mnoho, dělí se nejen podle užitkovosti, ale také podle vzhledu. U nás je nejrozšířenější kachna pekingská a kachna pižmová.
Nejlepší je navštívit nějakou chovatelskou výstavu nebo burzu, kde se můžete setkat přímo s chovateli a dostat plno cenných informací pro výběr. Na výstavách se také dají většinou kachny rovnou koupit.
Kachny, jako všichni ptáci, rády pečují o své peří. K promaštění využívají tuk ze speciální žlázy nad zadkem.
Kachňata do jednoho měsíce věku bývají levná, nevýhodou je, že jim musíte věnovat zvýšenou péči. Přitápět jim, pořídit zateplený prostor přes noc a při nepřízni počasí apod. V tomto věku také nelze rozlišit pohlaví, pokud s nimi nezamíříme k veterináři na ultrazvuk. Otázkou je i to, kolik kachen si pořídit.
„Osobně jsem zastáncem přirozeného chovu. Kachna je zvíře hejnové, relativně společenské,“ radí Jana Šuterová, která na Kokořínsku provozuje klasické malé hospodářství Slepičí gang. „Proto je vhodné volit alespoň dvě kachny a jednoho kačera.“ U některých plemen, např. indických běžců nebo kachen pekingských není problémem pořídit si do hejna i několik kačerů.
Nemají rády vítr
Kachny špatně snášejí větrné počasí. Potřebují proto závětrné zázemí se suchou podestýlkou. „Většinou se jedná o různé menší boudičky nebo stavby tvaru A,“ říká Petr Zíma, zkušený chovatel kachen z Vysočiny. „Až na výjimky nejsou kachny takové skokanky jako například slepice, proto je třeba vstup do kachníku udělat nízký, aby se do něj kachnám dobře chodilo a rády zde přebývaly.“
V kachníku musí být vhodná podestýlka, která bude dobře sát kachní trus. Vhodná je například sláma, speciální stelivo nebo hobliny. Piliny jsou, jako pro většinu malých domácích zvířat, nevhodné.
Kachník by měl být také dobře větrán a uzavíratelný, na noc je vhodné ho zavírat jako ochranu před nevítanými nočními predátory. Výběh by měl být dostatečně velký. Nejen kvůli možnosti pohybu, kachny většinou z mokré země udělají po dešti doslova ornici, pokud je výběh malý, stane se z něj rychle jedno velké bahniště.
Výběh je potřeba vyhradit kachnám dostatečně velký. Zejména v době dešťů se totiž promění brzy v jedno velké bahniště.
I když budete mít kachny volně na pastvě, zapomeňte na to, že by jim stačila jen čerstvá travička. Přestože kachna je v principu všežravá, jejím základním krmivem je pšeničný šrot, tedy krmivo jadrné. Je možné je doplnit vitamíny, minerály ale také suchým pečivem, zeleninou a ovocem.
„Pro malochovatele či hobby chovatele je nejsnazší vybrat si z dnes již velmi bohaté nabídky sypkých či granulovaných krmiv přímo pro kachny, která obsahují vše potřebné pro jejich chov i odchov,“ radí Jana Šuterová.
Voda jako zdroj života
Kachna je vodní pták, a tak je pro ni voda nezbytná, neslouží jen k pouhému napití. Kachny si veškerou potravu máčí, takže je její spotřeba ve srovnání s jinou drůbeží podstatně vyšší. Pokud nemáte ve výběhu nějaký trvalý zdroj tekoucí vody, je třeba kachnám vodu v napáječce alespoň 2x denně vyměňovat.
Pochopitelně by zdroj vody měl být umístěn v blízkosti krmiva. Vítaným zpestřením jídelníčku kachen je přístup ke kompostu. Tam kachny vyhrabávají různé červy, brouky a žížaly, na kterých si rády pochutnají.
Veliké oblibě se v posledních letech těší plemeno indický běžec.
Existují plemena kachen, která přímo nevyžadují vodní plochu pro svůj život, mnozí chovatelé tak chovají kachny bez vodních nádrží, bazénků atp. Ale zkuste takovým kachnám dát příležitost vlézt si někam alespoň do bazénku a uvidíte, že není šťastnějšího tvora. Proto by vodní plocha, alespoň minimální, měla být součástí každého kachního výběhu.
„Kachny, které mají přístup k vodě, se pak lépe starají o své peří,“ říká Petr Zíma. „Pravidelně si ho promašťují a nevadí jim pak ani deštivé počasí, protože peří je řádně impregnováno a vlhko nepronikne ke kůži ptáka.“
Kachny jsou většinou zvířata velmi snášenlivá a nekonfliktní. Snad jen v případě kachen pižmových může docházet mezi kačery k bojům v době páření. Samice sedící na vejcích nebo vodící káčata mohou být agresivnější na člověka nebo jiná domácí zvířata, pokud se cítí být v ohrožení. Zejména samice kachny pižmové sedící na hnízdě často velmi výhružně syčí a umí i pěkně štípnout, stejně jako při obraně svých káčat.
Nehlučí, nepáchnou a nelétají
Kachny nejsou nijak extrémně hlučné. Ovšem ve chvíli, kdy je naučíte na pravidelný přísun nějakých dobrot, a pak na ně jednou zapomenete, se umí poměrně hlučně přihlásit.
Při správném způsobu chovu, zejména dostatečné výměně podestýlky, nejsou kachny nijak zvlášť cítit. Domácí plemena kachen nemají nijak silnou touhu létat, takže jejich výběh nemusí být opatřen extrémně vysokým oplocením nebo krytý sítěmi.
„Problém může nastat v případě kachen pižmových, které jsou velmi dobrými letci a jsou schopné nocovat či hnízdit i na vyvýšených místech,“ upozorňuje Jana Šuterová. „V tomto případě je dobré zvířatům zastřihnout křídla.“
Ač e kachna na chov nenáročná, je třeba jí nabídnout alespoň základní podmínky pro život. Pouze zelená tráva jí stačit například nebude.
Péče o kachny není nijak zvlášť náročná. Od podzimu do jara je potřeba pravidelně měnit podestýlku, aby zůstala stále suchá. Denně měníme vodu, čistíme napáječky a krmítka, která bývají poměrně rychle znečištěná. Pokud použijete napáječky se zásobníkem na vodu, je třeba pravidelně čistit i zásobník, kde se hlavně v teplých letních měsících mohou pomnožit bakterie a řasy.
„Minimálně jednou ročně je vhodné kachník vybílit a vysypat vápnem,“ radí Petr Zíma. „Nejlepší je mít možnost střídat výběhy a ty nepoužívané jednou ročně vyvápnit.“
Pokud jde o parazity, nejsou na ně kachny náchylné tak, jako třeba slepice. Se čmelíky tak nebudete muset svádět nikdy nekončící boj. Nejčastějším zdravotním problémem kachen je nastydnutí nohou a celkové nachlazení. Kachna je pak apatická, načepýřená, často polehává stranou, kulhá a nepřijímá potravu.
Základním opatřením je rychle takovou kachnu odchytit, prohlédnout jí nohy, zda nemá nějaký předmět zaražený v noze nebo zánět kloubu (kloub je horký a na omak oteklý), prohlédnout jí peří a celkově zjistit výživový stav zvířete. Pak ji dát do oddělené karantény, kde musí mít sucho, klid, krmivo a vodu.
„Ideální je kontaktovat veterináře,“ říká Jana Šuterová. „Je třeba ale vybrat toho, který se zabývá hospodářskými zvířaty. Většina veterinářů je dnes specializovaná na kočky a psy a domácí drůbeží si moc jistí nejsou."
Nejen pro okrasu
Většina chovatelů ale kachny nechová jen pro okrasu, ale i jako zvíře užitkové. Kachny můžeme rozdělit na plemena nosná, masná, případně kombinovaná. Mezi typické nosné plemeno patří například v posledních letech velmi oblíbený indický běžec. Toto plemeno nese kolem 80 vajec ročně.
K masným až kombinovaným kachnám lze zařadit kachnu pekingskou. Jde o zavalitější bílou kachnu, s jasně oranžovým zobákem a oranžovými běháky. Tyto kachny se velmi dobře krmí a jsou nenáročné na chov. Kachny, které si koupíme v obchodě a pečeme třeba na sv. Martina, jsou většinou právě kachny pekingské. Silně masným plemenem je pak např. kachna rouenská.
„Kachní vejce lze běžně konzumovat, ale za trochu přísnějších pravidel než vejce slepičí, protože jsou náchylnější na salmonelózu,“ varuje Petr Zíma. Kachní vejce je třeba sbírat co nejdříve po snesení a okamžitě uložit do chladničky. Jsou určena pro rychlou spotřebu, přibližně do týdne.
„Kachní vejce lze používat jako slepičí, ale vyvarujte se úprav, kde celé vejce neprojde varem, jako třeba volské oko, vejce na hniličku a podobně,“ radí Jana Šuterová. Kachní vejce jsou slepičím podobná, skořápka je však jakoby vosková a chuť je poněkud olejovitá.
K masným plemenům patří například pekingské kachny, které jsou zavalitější.
Pokud chcete odchovávat kachny na maso, je dobré je oddělit od těch, které máte na chov. „Na maso se kachny odchovávají odlišně už od mladého káčete,“ říká Jana Šuterová. „Můžeme jim přizpůsobit složení krmiva, které bude obsahovat více kukuřice, nebo lze krmit například granulemi pro brojlery.“
Kachny jsou k poražení zpravidla po prvním přepeření, tedy ve věku 3-4 měsíce podle plemene. Každý chovatel má trochu jinou metodu určení, zda je vybrané zvíře již vhodné na porážku či nikoliv.
Podstatné ale je vytipovat období, kdy má kachna již dorostlé peří. V opačném případě nepůjde dobře oškubat. Pod kůží bude mít totiž spoustu nedorostlého peří. Kachny pro vlastní spotřebu lze bez jakýchkoli omezení porážet doma.
Malým kačátkům je třeba věnovat péči, aby neprochladla, neprovlhla a neutopila se.
Kdo chce kachny i odchovávat, měl by si dobře promyslet, pro jaké plemeno se rozhodne. Ne všechna mají dobrý pud sezení. Dobré mateřské pudy mají například kachny pižmové; bez problémů vejce vysedí samy. V přírodě tyto kachny hnízdí v dutinách stromů či na stromech, kde i nocují. Nejsou díky tomu tolik tučné. Oproti jiným plemenům, která se líhnou 28 dní, kachny pižmové sedí na vejcích 35 dní.
Samice zůstává na hnízdě po celý čas a urputně ho brání. Někdy pomáhá s hlídáním i kačer. Po vylíhnutí káčat o ně matka velmi dobře pečuje. Kachny pižmové jsou schopné zasednout i 3x za rok.
Ostatní druhy je dobré líhnout v umělé líhni, což není tak složité, ale je to další investice a starost pro chovatele. Při odchovu káčátek je třeba dát pozor na jejich zapaření, prochladnutí nebo utonutí. Proto je důležité zajistit zdroj vody tak, aby se káčata nezmáčela.
Indický běžec je velmi aktivní a miluje slimáky
Plemen kachen je velké množství. V posledních letech je velice populární plemeno indický běžec. Jedná se o lehké, velmi aktivní kachny, na první pohled rozeznatelné od všech ostatních plemen.
Kachny jsou útlé, vzpřímeného postoje a poměrně rychle se pohybují. Existuje u nich velká škála nejrůznějších barevných variet. Jsou vcelku nenáročné (jen pozor na nastydnutí nohou), lze si je ochočit, aby vám zobaly z ruky. Oproti jiným plemenům vám v záhonku neudělají tolik neplechy jako jiná mohutnější plemena. Vyhlášené jsou jako likvidátoři slimáků. Na těch si opravdu s chutí pochutnávají. Ale pozor, žádné plemeno kachen nelze živit jen slimáky.
Slimáky si ale rády dají i další kachny. Proti jiným plemenům indičtí běžci ale dávají přednost živočišné stravě před rostlinnou, a tak slimáků zkonzumují víc.
Podobně jako např. kuřata, ani káčata nemají po narození funkční termoregulaci. Při odchovu je tak nutno zajistit optimální teplotu kolem 32 °C, která se postupně snižuje. Při pěkném letním počasí je možné káčata provětrat i ve venkovní voliéře či ohrádce.
