Jak vybrat pro psa správný cvičák

Pravdou je, že každý pes je vycvičitelný, a pokud se jeho výcviku věnuje odborník, lze s ním dosáhnout někdy i překvapivých výsledků. Ale kde odborníky najít a jak poznat ty pravé?

Samozřejmě je možné si nechat cvičit psa doma na vlastním pozemku. Někteří soukromí kynologičtí trenéři takovou službu nabízejí. Je ale třeba si uvědomit, že pes musí poslouchat svého majitele nejen v domácím prostředí, ale především na veřejnosti, kde na něj působí mnoho vnějších podnětů. To poznáte i při tzv. canicrossu.

Navíc socializace a výchova neznamená jen, že se štěně naučí vyprazdňovat se mimo dům a nekousat nábytek a ruce a nohy členů rodiny. Socializace znamená, že by pes měl být zvyklý na kontakt s jinými psy a s cizími lidmi. A to se na vlastní zahradě naučí jen těžko i s tím nejlepším trenérem.

Takže nezbývá než se poohlédnout po nějaké kynologické organizaci s kynologickým cvičištěm, lidově řečeno cvičáku.

Až příliš často majitelé psů prostě sednou k internetu a najdou si na něm nejbližší kynologické cvičiště. Samozřejmě, je to logické. Ani pro psa není většinou cestování autem na větší vzdálenosti nějakou oblíbenou kratochvílí. Ale upřímně, je mu už jedno, jestli cestujete 10 minut nebo čtyřikrát tolik.

„Samozřejmě cvičák v místě bydliště nemusí být špatný, naopak může mít i výhodu, že na něj chodí psi z blízkého okolí, a tak se seznámíte a můžete třeba potom pořádat i společné vycházky se psy,“ říká chovatelka Věra Broumová z Třebíče.

Ale je třeba dát pozor, ne vždy je ten místní cvičák ten nejlepší a nejvhodnější. Je to stejné, jako když kupujete třeba byt, vždy je lepší se podívat na více míst.

Předně je třeba ujasnit několik pojmů. V České republice existují dva základní typy kynologických cvičišť, které fungují na zcela odlišných principech. Prvním jsou kynologické organizace, sdružené v Českém kynologickém svazu nebo Moravskoslezském kynologickém svazu, Speciálním kynologickém svazu TART popřípadě v Českomoravské myslivecké jednotě (to se týká pouze loveckého výcviku).

Tyto kluby ve velké míře vznikly už před rokem 1989, kdy to byla jediná možná cesta, jak cvičit psa pod tehdejším Svazarmem. Tyto kynologické kluby fungují v současnosti jako všechny ostatní spolky, tedy na základě členství. Podáte si přihlášku, zaplatíte roční členský příspěvek a pak většinou můžete bezplatně celý rok cvičit minimálně základní výcvik poslušnosti a stop.

Druhým typem jsou soukromé psí školy. Ty pracují na ryze komerční bázi. Je to firma, kde si za úplatu můžete objednat službu, tedy výcvik psa. Oba tyto typy mají svá pro i proti.

„Kynologické kluby fungují na nadšení a dobrovolné práci všech členů a samozřejmě výcvik tady vyjde na méně peněz,“ vysvětluje trenér psů Stanislav Rouček.

„Ale například je nutné ročně odpracovat i nějaké brigádnické hodiny třeba při údržbě cvičební plochy nebo nemovitosti.“

Výcvikové časy jsou většinou pevně stanoveny. Soukromé psí školy mívají často luxusnější vybavení, někdy včetně restaurace a psího hotelu, ale za služby tu dáte poměrně vyšší částku.

Na druhou stranu je to firma, jako každá jiná, a tak si můžete vybrat trenéra a čas výcviku podle svých potřeb. Je na každém, co si vybere, úrovní výcviku obecně jsou oba typy srovnatelné, i když u obou existují špičkové a horší varianty.

Důležitou otázkou, kterou by si měl každý dopředu položit je, co by chtěl se svým psem cvičit? Samozřejmě je dobré vystřídat občas prostředí výcviku a i trenéry, protože každý má trochu jiné zkušenosti a jiný pohled na výcvik.

Ale základem je trenér, který psa cvičí pravidelně, zná jeho slabá místa, zvyky a dovednosti. Proto je dobré od počátku mít trenéra, se kterým budu spolupracovat dlouhodobě.

Ne každý cvičák nabízí všechny druhy výcviku. Pokud budete chtít cvičit například agility nebo obranářský výcvik, pak budete mít výběr zúžený. Většina kynologických cvičišť nabízí více druhů výcviku, ale vždy by měl být v nabídce základní výcvik, včetně štěněcí školky.

Duší výcviku a nejdůležitější osobou je vždy trenér. Zjistěte si o něm co nejvíce, než se pro něj rozhodnete. Na jeho stáří nezáleží, záleží na tom, jaké zkušenost má za sebou a případně jakých výsledků dosáhl sám se svým psem.

„Trenéra psů může dělat u nás úplně každý, není třeba žádné oficiální vzdělání nebo certifikace,“ konstatuje Stanislav Rouček. „Takže se bohužel lze setkat i s lidmi, kteří se za trenéry vydávají, a přitom nemají žádné zkušenosti,“ varuje.

Proto si je třeba získat co nejvíce informací. Typickým varovným signálem, že jste nenarazili na toho správného člověka je, když hned na počátku sdělí, že s tímhle plemenem toho ve sportovní kynologii moc nedokážete, proč si nepořídíte plemeno jiné.

Dobrý trenér na dobrém cvičáku nikdy neodmítá žádné psí plemeno a také neodmítá žádné ověřené výcvikové postupy a systémy, protože ví, že každý pes potřebuje trochu něco jiného a každého psa lze vycvičit ke spokojenosti jeho majitele.

Cvičit se psem se dá prakticky kdekoliv, a dokonce je žádoucí s ním cvičit v různých prostředích a situacích. To si ovšem můžete dovolit až ve chvíli, kdy má pes zažité základní dovednosti.

Dobrý cvičák by měl mít alespoň nějakou svou část oplocenou. Nejen kvůli tomu, aby při výcviku neposlušní psi neutekli, ale také aby se na něj nedostala zvěř z okolí, která by se tím vystavila nebezpečí.

V oploceném prostoru lze cvičit bez problémů i úplné začátečníky bez obav, že pes zmizí někde v dáli a zbytek času ho bude celé osazenstvo nahánět.

Cvičák by měl mít i základní výbavu pro výcvik, tedy tři základní překážky - kladinu, tzv. „áčko“ neboli překážku ve tvaru písmene A, kterou pes přešplhá a metrovou překážku na přeskok.

Mělo by tu být i nějaké zázemí, které je zabezpečené. Je jedno, zda ve vlastní zděné nemovitosti nebo jen stavební buňce, výcvikový materiál by měl být prostě někde pod zámkem uložen.

Cvičáky, kde je i přívod elektřiny, mají výhodu, protože se na nich dá cvičit i za snížené viditelnosti. V zimních měsících, kdy je brzy odpoledne tma, je to velká výhoda. A v neposlední řadě by na cvičáku měla být k dispozici voda. Nejen pro napojení psů, ale třeba i omytí rukou nebo výstroje.

Stejně jako ve škole i na kynologickém cvičišti platí, že čím více psů a psovodů je ve skupině současně, tím hůře a pomaleji se učí. Pokud si tedy neplánujete platit v soukromé psí škole individuální výcvikové hodiny, podívejte se v jak velkých skupinách se na cvičáku cvičí. Individuální kurz je jistě dobrý tím, že se vám trenér může věnovat zcela naplno. Ale na druhou stranu si pes nezvykne cvičit mezi jinými psy.

„Z mé zkušenosti je ideální skupina okolo pěti psů na jednoho trenéra. Tak může průběžně sledovat všechny a opravovat jejich chyby,” radí Věra Broumová.

Větší skupiny jsou vhodné pro psy pokročilejší, kde už zásahů trenéra není tolik potřeba a kde si každý psovod může požádat, aby se trenér podíval na jeho cvik, který považuje za problémový.

Seriózní kynologický klub nebo soukromá psí škola nováčkům nabízí zdarma jednu výcvikovou lekci, aby si mohli vyzkoušet, jak jim to bude vyhovovat. Není to nijak závazné, a proto je dobré takovou nabídku využít.

I na tom nejkrásnějším cvičáku vám totiž nemusí vyhovovat třeba přístup trenéra, a právě důvěra k němu je jedním ze základních kamenů pohodového a úspěšného výcviku.

Je až překvapivé, kolik lidí přestane se svým psem cvičit, protože jsou znechuceni chováním a přístupem trenéra, kterého si původně vybrali.

Pro úplného začátečníka ale může být docela problematické a skoro nemožné ten správný cvičák posoudit. Pokud si nejste jisti, oslovte třeba komunitu majitelů psů stejného plemene, chovatele, od něhož jste si psa pořídili nebo své známé, kteří mají se psy a jejich výcvikem zkušenosti. Osobní doporučení je nejsilnějším argumentem pro správný výběr.

Pokud vás a vašeho psa výcvik bude bavit, tak si uvědomte, že cvičák budete navštěvovat po celý život čtyřnohého člena rodiny. Na cvičácích vznikají i nová přátelství mezi majiteli a často se tam scházejí i mimo výcvikové hodiny nebo si pořádají různé oslavy a závody.

I proto je důležitý ten úplně první krok, a to vybrat si ten správný cvičák. Jen tak budete spokojeni nejen vy, ale především váš pes, na kterého se pohoda páníčka při výcviku přenáší.