Jak uspořádat dětský pokoj s ohledem na sourozence

Vyvážit prostor pro učení a odpočinek, vyčlenit jednotlivé zóny a dopřát každému z dětí místo, které je jenom jeho. To je základ. Sourozencům se pak mnohem lépe sdílí stejná místnost a blízký kontakt je stmeluje. Učí se toleranci, kompromisu, řešení konfliktů, a to je pro život důležité.

Také je dobré vybavit pokoj nadčasovým univerzálním nábytkem, nejlépe neutrálního designu. Vyhnout se výrazným prvkům a preferovat praktičnost, zejména u stabilních prvků.

„Nabídka dveří na trhu je pestrá, ale u školáků doporučuji neutrální vzhled, který s nimi vydrží od dětství až do dospělosti. Třeba světlé dubové zpracování s úzkou skleněnou výplní,“ vysvětluje Aleš Ullman z firmy Sapeli.

Extravagantně zařízený pokoj, v němž dítě píše úkoly vedle boxu s hračkami, na stole má stavebnice a pod sebou lego, je chyba. Řešením je hračky přesunout do jiné části místnosti.

„Výrazné prvky zbytečně odvádějí pozornost dítěte, navíc nenechávají prostor pro fantazii. Představte si, že se máte učit v kulisách pirátské lodi,“ říká Lucie Barešová ze Studia In2.

K učení patří psací stůl (každé dítě má mít vlastní), situovaný co nejblíže k oknu. Na desku má dopadat přirozené světlo (tok světla u praváků dopadá z levé části pod úhlem 60 až 70 stupňů), večer si přisvítíme polohovací lampičkou. Výška stolu se pohybuje v závislosti na výšce školáka v rozmezí 70–75 cm. Židli volíme nastavitelnou, nejlépe s područkou a vysokým opěrákem.

Myslíme i na dostatečný úložný prostor na učebnice, školní pomůcky. Pomohou police a háčky na stěně, skříňky se zásuvkami, příruční knihovničky a multifunkční nábytek.

„Pokud nechceme pořizovat celé vybavení, jsou řešením pojízdné přídavné kontejnery. Jejich součástí je množství praktických zásuvek. Plastová kolečka umožňují snadnou manipulaci a snadno je přemístíme podle potřeby,“ doporučuje Petra Triščíková z firmy MT nábytek.

I dítě školou povinné si potřebuje hrát a relaxovat. Na tento prostor rodiče často zapomínají, a tak se hračky povalují hned vedle učení.

Tuto zónu obvykle reprezentuje měkký koberec, sedací pytle, křeslo, stojací lampa a boxy na ukládání, které pomohou udržet přehled. Barevně ji lze odlišit malbou na stěnách, plakáty či fotoobrazy. Starší dítě ocení místo na hudební aparaturu, kterou lze umístit na závěsný policový systém.

Místo ušetří palandy, které jsou z hlediska bezpečnosti vhodné pro děti od šesti let. Praktické jsou sestavy, kde se postele překrývají jen částečně, připomínají tvar písmene L. Postele nejsou tak vysoko a sourozenci, který spí nahoře, se lépe odpočívá.

Jestliže to jde, preferujeme samostatné lůžko. „I pro malé dítě je šikovné pořídit postel standardních rozměrů. Děti rychle rostou a kupovat provedení junior se nevyplatí. Navíc kvalitní kostra vydrží po mnoho let,“ vysvětluje Martina Jelínková z JMP Studia zdravého spaní.

Matrace má odpovídat tělesným dispozicím. Pro mladší děti je lepší tvrdší a tužší matrace, která je oporou páteře. Starším se hodí zónový typ, kdy je v oblasti beder pevnější opora, u ramenou měkčí.

Soukromí lze vytvořit opticky i bez náročných úprav – stačí paraván nebo dekorativní závěsové prvky. Lze přistoupit i na sádrokartonový předěl. Ale pozor, obě děti musí mít dostatek světla!

Preferujte neutrální výmalbu s tím, že svůj kout má dítě právo si vyzdobit podle svého vkusu, kreativity a chutě.