Článek
Nábytek se stopami po dlouhodobém používání se nemusí zamlouvat všem a ani se nehodí do každého interiéru. Jsou ale styly, které s patinou pracují hodně. Např. shabby chic je designový styl, který má svou definici přímo v názvu – anglické shabby znamená ošumělý, omšelý. Zhusta se v něm používá nábytek a dekorace poznamenané zubem času.
Patinovaný nábytek (v tomto případě vlastnoručně vyrobený) se hodí např. do interiéru ve stylu shabby chic, který kombinuje historizující nábytek s romantickými doplňky.
Pokud ale nemáme příslušně opotřebovaný kus nábytku, můžeme mu punc dlouhověkosti udělit my. Patinovat můžeme zcela nový nábytek, ale také starší výrobky, které vyžadují renovaci, ale jen do té míry, aby zůstala zachována autentičnost.
Díky umělé patinaci můžeme také sjednotit povrch starého a nového nábytku. Z nových produktů vybíráme takové, které se svým stylem i provedením (z dřevěného masivu) pro tyto účely hodí, protože na moderním nábytku by patina působila nepatřičně a nevěrohodně.
Navíc je většina současných nábytkářských výrobků z dřevotřísky, což je materiál pro vytváření hezké patiny zcela nevhodný.
Povrch natřeme první vrstvou barvy, v našem případě tmavě hnědou vodou ředitelnou silnovrstvou lazurou.
Technika patinace může být různorodá, my se zaměříme na velmi jednoduchou metodu, která s minimálním úsilím a náklady přináší dobré výsledky. Lze ji použít na starý i nový nábytek, dokáže vizuálně sjednotit různé kusy nábytku a zakrýt nedokonalosti povrchu (respektive je vhodným způsobem podtrhnout).
Tuto metodu můžeme s úspěchem použít na hladké i hrubé povrchy, na rovinné plochy i složité struktury. Stačí vám k tomu štětec, nátěrové hmoty a brusný papír.
Po zaschnutí a lehkém přebroušení první vrstvy naneseme bílý krycí lak. Pokud nekryje dostatečně, naneseme jej dvakrát (jednotlivé vrstvy necháme zaschnout a přebrousíme je).
Tuto metodu můžeme použít na holé dřevo, ale také na lakované povrchy. Principem je nanesení jedné či více vrstev různých barev a následné nestejnoměrné obroušení. Na některých místech vystoupí na povrch spodní vrstvy barvy či přímo dřevo samotné.
Tím docílíme stejného efektu, jako by se nábytek opotřeboval běžným užíváním, s tím rozdílem, že to trvá nesrovnatelně kratší dobu a proces ošoupávání máme plně pod kontrolou.
Broušení začneme u větších ploch. Míru prosvítání podkladových vrstev si zvolíme podle sebe, výsledný dojem by měl působit přirozeně.
Nejjednodušší je lakování dřeva jednou barvou, kterou na některých místech lehce obrousíme tak, aby bylo vidět podkladové dřevo. V takovém případě je dobré celý povrch ještě přelakovat matným čirým lakem, aby se povrch nábytku dal snadno udržovat a do dřeva nepronikala nežádoucí vlhkost.
Velkou pozornost věnujeme hranám, které jsou pro konečný vzhled nejdůležitější. U přirozeně opotřebovaného nábytku jsou právě hrany nejvíce exponované.
Na našich obrázcích je použita metoda se dvěma různými barvami, v tomto případě tmavě hnědou a bílou, takže výsledný efekt připomíná provensálský či skandinávský styl.
Stejně tak lze ale použít úplně jiné barvy, nanést více vrstev nebo využít stávající vrstvy nátěrových hmot, které na nábytku zůstaly z minulosti.
Můžeme použít i elektrické nářadí, musíme však pracovat s citem. Kruhová excentrická bruska je dobrá na velké rovinné plochy, oscilační bruska s trojúhelníkovým nástavcem je perfektní pro broušení v hůř dostupných rozích.
Při lakování dodržujeme všeobecně platné postupy, nátěrové hmoty nanášíme na suchý, očištěný a odmaštěný povrch, každou vrstvu po zaschnutí lehce přebrousíme a používáme vzájemně slučitelné nátěrové hmoty.
My jsme použili barvy na vodní bázi, jako podklad akrylátovou silnovrstvou lazuru odstínu palisandr, vrchní vrstvu tvoří polyuretanový bílý lak.
K patinaci můžeme využít i původní nátěry, které na nábytku v průběhu let přibývaly. Po obroušení odlupujících se částí vrchní šedivé vrstvy „vylezl“ bílý podklad a místy i holé dřevo.
Barvu nanášíme štětcem a nemusíme se příliš trápit tím, že zanechává na povrchu stopy. Naopak nedokonalosti při natírání mohou nakonec přispět k přirozenému vzhledu výsledného povrchu.
Po dokonalém zaschnutí poslední vrstvy se pustíme do broušení. Nejlépe se pracuje s brusnou houbičkou, která má na každé straně jinou zrnitost. Pro rychlejší postup zvolíme hrubší zrno, celoplošné broušení dokončíme vyšší zrnitostí.
Velmi přirozeně vypadá také ponechání zbytků krycího laku na dřevě. Pokud bychom ho odstranili úplně či stoličku opatřili stejnoměrnou vrstvou krycího laku, ztratila by svůj půvab.
Doporučujeme začít největšími plochami, na si můžeme vzít elektrické brusky. Pro lepší kontrolu postupu nastavíme nejnižší otáčky. Abychom dosáhli věrohodného výsledku, nesmíme brousit stejnoměrně, nýbrž jen na některých místech setrváme déle či zvýšíme tlak.
Selským rozumem dojdeme k tomu, kde bývá ten který nábytek běžným používáním opotřebovaný nejvíce. Většinou to bývají hrany, které dolaďujeme nakonec jemným brusným papírem, většinou ručně nebo pomocí velmi citlivě vedené vibrační brusky.
Historizující nábytek můžeme doplnit vhodnými detaily. Zde jsou použity historické porcelánové úchytky na elektrické kabely. Mosazné vruty jsou rozhodně stylovější než pozinkované s křížovou drážkou.
Záleží jen na nás, nakolik necháme prosvítat podkladovou vrstvu barvy či zda místy barvu obrousíme až na dřevo. Stejně tak si sami stanovíme, nakolik má být výsledný efekt laděný do bílé, nebo naopak do hnědé. Analogicky postupujeme s jinými odstíny či větším počtem různých barev.
Obroušené hrany, letokruhy a suky dodají vzhledu nábytku plastičnost. Ideální je, pokud jsou hrany sražené nebo mají nějaký ozdobný profil.
Tato metoda má ještě jednu výhodu – nejzajímavějšího efektu dosáhneme na měkkém dřevě, které je cenově dostupnější. Broušením totiž krásně vynikne rozdílná struktura dřeva v místech letokruhů a suků. Povrch před nanášením nátěrových hmot můžeme také vykartáčovat drátěným kotoučem na vrtačce, abychom získali reliéf.
Vyvýšená místa se později obrousí, propadlá zůstanou netknutá (například bílá). Docela uniformní skříňce z masivní borovice, kterou si koupí tisíce lidí v obchodě s nábytkem, propůjčíme tak originální vzhled a můžeme se rozhodnout, zda ji budeme ladit do historizujícího, romantického nebo selského stylu.
