Článek
Smrt čtyřnohého člena rodiny bývá velice smutnou rodinnou událostí. Nicméně, je v takové situaci potřeba rozhodnout zásadní praktickou věc, a to, co s mrtvým tělem psa nebo kočky?
Dříve se tato situace řešila buď tím, že se nechalo u veterináře, který zajistil jeho likvidaci v kafilérii nebo se prostě zakopalo do země. Dnes, kdy se domácí zvířata stávají stále více rovnoprávnými členy rodiny, se jen málokdo smíří s tím, že jeho čtyřnohý kamarád skončí v peci kafilérie společně s odpady z jatek. Jak tedy s tělesnou schránkou domácího mazlíčka po jeho odchodu zacházet?
Vykopeme mu hrobeček
Uložit jej do hrobu na zahradě svého domu nebo chalupy napadne mnoho majitelů, a především jejich dětí. Bohužel to není tak úplně snadné. Od 1. 7. 2014 je v platnosti vyhláška. č. 82/2014 Sb. Ministerstva zemědělství, která právě tuto problematiku řeší, tedy ukládání těl uhynulých zvířat v zájmovém chovu. Týká se nejen psů a koček, ale i třeba koní. Takže pokud byste si chtěli svého čtyřnohého miláčka pochovat na zahradě, musíte splnit určité podmínky.
Tělo zvířete musí být uloženo tak, aby v případě psa nebo kočky bylo zasypáno vrstvou zeminy minimálně 50 cm. Uložit tělo do země je možné minimálně 200 metrů od vodního zdroje, 100 metrů od bytové stavby nebo pozemní komunikace a 50 metrů od sousedního pozemku.
Místo musí být viditelně označeno a zajištěno proti vniknutí zvířat. Už z toho je patrné, že podmínky vyhlášky může splnit jen málokterý majitel.
Pohřeb žehem
Právě proto začaly už před pár lety vznikat specializované společnosti, které nabízejí, že se o tělesné pozůstatky domácích mazlíčků s pietou postarají. Ale především splní literu zákona a vyhlášky. Krematoria, kde spálí domácí zvíře, nemají nic společného s kafilerií. V obou sice probíhá shodný proces, tedy zpopelnění ostatků zvířete, ale v krematoriu se s nimi zachází pietním způsobem.
„Nejčastěji k nám přicházejí klienti s pejsky a kočičkami,” říká Jan Šípek, spolumajitel Krematoria zvířat Praha, jediného na území hlavního města. „Výjimkou však nejsou ani králíčci, morčátka, potkani, křečci či želva,” dodává.
Samotný proces zpopelnění ostatků zvířete je v krematoriu samozřejmě stejný, jkao v kafilerii. Všechno ostatní se ovšem zásadně liší.
Krematorium nabízí komplexní služby, aby poslední cesta domácího mazlíčka byla pro jeho majitele co nejméně stresující.
„Dokážeme zajistit i eutanazii u klienta doma tak, aby zvířátko netrpělo, nabízíme ucelené pohřební služby včetně obřadu a kremace v našem krematoriu v Praze,” upřesňuje Jan Šípek.
Přímo na místě je možné vybrat si z mnoha vzorů uren, ale třeba také stále populárnější malé šperky, ve kterých je uzavřeno malé množství popela a majitel tak má vzpomínku na svého přítele stále u sebe.
Poslední rozloučení
Lidé mají ke svým domácím mazlíčkům různý vztah, někteří nechají vše na odborné firmě, která zajistí odvoz těla, kremaci a následně si majitelé pouze vyzvednou urnu s popelem. Je ale i nemálo takových, kteří se se svým kamarádem chtějí rozloučit běžným obřadem. K tomu účelu mají v Krematoriu zvířat Praha malou místnost, kde zvíře uloží do rakve a kde se obřad může podle přání uskutečnit. A přání jsou mnohdy i velice nezvyklá.
„My vlastně přání našich klientů nepovažujeme za nezvyklá,” říká Jan Šípek a pokračuje: „Každý má své představy o posledním rozloučení a my jsme tu proto, abychom je vyplnili. Jednou jsme například dávali pejskovi na poslední cestu do rakve čerstvě grilované kuře.”
V místnosti je možné odhrnout žaluzie a oknem sledovat kremační místnost s pecí. Není to ale kvůli nějakým morbidním přáním majitelů, ale kvůli tomu, že někteří pochybují, zda opravdu dostanou v urně popel svého miláčka. Případně chtějí mít jistotu, že se s ostatky jejich kamaráda zachází do poslední chvíle opravdu pietně. Jistotu mohou mít i ti, kteří své zvíře do krematoria pouze pošlou.
„Přišli jsme se systémem Garance, kdy každou kremaci dokonce nahráváme na kameru a záznam zasíláme klientům. Ti pak mají jistotu, že vše proběhlo tak, jak má,” vysvětluje Jan Šípek.
A jaká domácí zvířata se do pražského krematoria už dostala? Kromě psů a koček, kteří tvoří většinu, jsou to například křečci, myši, želvy a jednou dokonce i doma chovaná koza kamerunská.
Bez kremace na hřbitov
Někteří majitelé z různých důvodů svého uhynulého mazlíčka nechtějí zpopelnit. Pak je ovšem nutné vyhledat hřbitov pro zvířata. Jeden z asi nejhezčích u nás leží mezi obcemi Rovné a Vražkov, přímo pod Řípem.
„Pohřbíváme nejčastěji pejsky a kočičky, záběr je ale daleko širší, už máme na hřbitově pochované myši, potkany, osmáky, králíčky, papouška, fretky a další,” říká Josef Mihula, majitel a současně správce Prvního Podřipského pohřebiště drobných zvířat. Hřbitov je nejsnadnější legální možností, jak své domácí mazlíčky nechat pohřbít bez kremace.
Zvířecí hřbitov se příliš neliší od toho běžného. Každé ze zvířat tu má svůj vlastní hrobeček, k němuž si majitelé mohou kdykoli přijít zavzpomínat na svého přítele.
| Myš a vlkodav |
|---|
| Jednou zavolala majiteli hřbitova paní a objednala si hrob pro svého vlkodava. Tak tomu alespoň po telefonu porozuměl. „Vykopali jsme tedy rozměry odpovídající hrob a čekali ve smluvenou hodinu na majitelku,” vzpomíná Josef Mihula. „Ta vystoupila z auta a s malou taškou se vydala přes celý hřbitov až k vykopanému hrobu.” Když se jí udiveně zeptal, kde má vlkodava, vytáhla z tašky krabičku s mrtvým křečkem. Ten se totiž jmenoval vlkodav. A tak je na podřipském hřbitově pohřben křeček v luxusně naddimenzovaném hrobečku. |
Hřbitov pod Řípem je přístupný bez omezení, je pouze oplocen živým plotem a vjezdová cesta zajištěna proti nepovolanému vjezdu vozidel. Majitelé si zde pouze zaplatí jednorázově pohřeb, tedy vykopání hrobu a pronájem místa, to vše na 10 let. Po této době už jen platí minimální udržovací poplatek na dalších 10 let.
Hřbitov nabízí také další služby. Pro zájemce zajistí vyrobení kamenné desky s nápisem, popř. fotkou, za malý poplatek zajistí údržbu hrobu.
„Údržbu si u nás platí především zahraniční klienti, tedy lidé, kteří v ČR pobývali, přišli tu o svého domácího mazlíčka, ale dnes již žijí zase v zahraničí,” vysvětluje Josef Mihula.
„Máme klienta, který jednou ročně letí z Moskvy do Prahy, aby u nás navštívil hrob své milované kočky, kterou u nás pohřbil,” říká.
| Příběh Hanny |
|---|
| Černá labradorka Hanny sloužila se svým psovodem Františkem Moltašem dlouhá léta na Pražském hradě u Hradní stráže. Byla vycvičena na vyhledávání výbušnin. Pro své schopnosti byla se svým pánem vybrána a v letech 2007-8 sloužila našim vojenským jednotkám v Kosovu. Tady měla na starosti prohlídky vozidel a budov především na citlivé hranici Kosova se Srbskem. V 11 letech odešla do psího vojenského důchodu a její psovod ji od armády odkoupil. V klidu pak dožila u něj doma. Když v roce 2016 zemřela, volba padla na pohřbení na hřbitově po Řípem. „Hanny mi doslova celý život chránila ve službě život a zdraví, takže nepřipadalo v úvahu prostě se jí zbavit a poslat její ostatky do kafilérie. Slušně ji pohřbít a vytvořit místo, kde na ni mohu vzpomínat, mi připadalo jako to nejlepší, čím se jí mohu ještě naposledy odvděčit,” vysvětluje František Moltaš. |
Na hřbitově lze realizovat i obřad podle přání majitele zvířátka. Pod Řípem už zažili různé pohřby, například pohřeb o půlnoci, nebo pohřeb s kapelou a zástupem smutečních hostů. Většinou se ale se svým čtyřnohým kamarádem přijdou rozloučit jen jeho majitelé.
