Článek
Zatímco dřív jsme používali více bílou barvu, dnes vybíráme z mnohem širší barevné škály. V některých hobby marketech nám namíchají barvu na míru z více než 12 000 odstínů!
Není to ale pouze odstín barvy, který před malováním zvažujeme. Roli hraje také druh barvy. V souvislosti s tím musíme vědět, na jaký povrch a jakým nářadím ji budeme nanášet.
Ke skvělým výsledkům také pomůže znalost osvědčených triků. I když malování není nic složitého a svépomocí ho zvládne i začátečník, vyplatí se malovat za teplého a slunného počasí, kdy se dá dostatečně větrat a tím urychlit schnutí barev.
Nezbytné pomůcky a nářadí
Než se do malování pustíme, opatříme si potřebné pomůcky anářadí. Na našem seznamu by určitě neměly chybět barvy, vhodné štětce nebo válečky. Jejich výběr se řídí podle druhu barvy a povrchu zdi. Dále potřebujeme nádobku na barvu a v případě použití válečků také mřížku na otření, zakrývací fólie a maskovací pásku na ochranu nábytku, hadr a štafle.
Budou-li stěny před malováním potřebovat menší úpravy, přidáme malířskou škrabku, penetrační prostředek, sádru nebo stěrkovací hmotu, ocelové hladítko k uhlazení sádry, brusný papír, odstraňovač skvrn a mazlavé mýdlo na odstranění mastnoty.
Jak připravíme podklad
Příprava podkladu nepatří k oblíbeným činnostem, ale pro konečný výsledek je to klíčová fáze. Kvalitní podklad znamená, že se barva nebude loupat ani drolit.
Podklad, na který budeme malovat, by měl být čistý, bez prachu, skvrn, nerovností, ať už to jsou vypoukliny, praskliny, rýhy či díry po hřebících.
U starých stěn odstraníme nánosy staré barvy. Abychom je mohli ze zdí seškrábat, navlhčíme je vodou a poté na ně použijeme speciální malířskou škrabku. Postupujeme opatrně, abychom neponičili omítku.
Pak přijdou na řadu penetrační prostředky. Jejich úkolem je zeď zpevnit a vytvořit podklad s nižší a rovnoměrnou savostí. K penetraci se nejlépe hodí štětka, díky níž se penetrace do zdi dostane lépe než při nanášení válečkem.
Nerovnosti na zdi zastěrkujeme. Dříve se používala sádra. Její nevýhodou je vysoká drolivost a po určité době časté popraskání. Navíc pod nátěrem vytváří viditelné skvrny. Moderní stěrkovací hmoty jsou pevné a vyrábějí se na bázi cementu (vhodné zejména do vlhkých prostor), vápna nebo sádry.
Při vyplňování prasklin přetáhneme stěnu hmotou, necháme uschnout a pak zarovnáme brusným papírem nebo ocelovým hladítkem. Hmotu jím rozetřeme do ztracena, do tzv. sádrokartonového efektu. Aby byl povrch po nanesení hmoty opravdu rovný, k posledním úpravám použijeme navlhčenou houbovou stěrku a místo jí přetřeme. Výhodou tohoto postupu je, že už pak opravované místo nebrousíme.
Pozor na nepravidelné praskliny! Stejně jako vypouklá místa na stěně mohou být prvním signálem loupající se omítky. Pokud praskliny nebo vypoukliny na stěně objevíme, poklepeme na ně prstem a podle zvuku zjistíme, zda je pod povrchem duté místo. V případě, že ano, je nutné omítku opravit. Stejně postupujeme i tehdy, je-li omítka příliš hrubá nebo plná nerovností. Pro všechny tyto situace lze použít různé druhy štuků.
Nečistoty, jako např. mastné skvrny, ze stěny umyjeme mýdlovou vodou. Tu si připravíme z teplé vody a mazlavého mýdla. Na menší plochy si vystačíme s běžným mýdlem na praní. Na dehtové skvrny nám pomohou speciální přípravky. Místa, kde se nacházejí mapy od vody nebo jiných kapalin, nejdřív oškrábeme nebo zjemníme kartáčem, aby pod novým nátěrem neprosvítala.
Plísně na stěnách řešíme komplexně. Jejich likvidace a přetření postiženého místa vrstvou nové barvy je většinou jen dočasným řešením.
Pravidla pro výběr barvy
Dnes můžeme vybírat z tisíců odstínů barev a je jen na nás, jaké zvolíme. Kromě svého vkusu se při výběru řídíme i několika jednoduchými pravidly.
Barvy rozdělujeme na studené (zelená, modrá, fialová), teplé (žlutá, oranžová, červená, hnědá) a neutrální (bílá, šedá, černá).
Studené barvy uklidňují a v interiérech vytvářejí iluzi většího prostoru. Naopak teplá žlutá, oranžová nebo červená stimulují naši psychickou a fyzickou aktivitu, podporují komunikaci. Hnědá, která je s nimi ve skupině, pomáhá navodit dojem útulnosti. Stěny v odstínech těchto čtyř teplých barev činí prostor zdánlivě menším.
Místnosti orientované na východ nebo jihozápad jsou dobře prosvětlené a během dne se tu nashromažďuje dost tepla. Aby nám v nich bylo příjemně, dají se „zchladit“ modrou nebo zelenou barvou. V místnostech, které naopak potřebujeme prohřát, spíš použijeme odstín žluté, oranžové nebo červené.
Obecně platí: světlé studené barvy prostory opticky zvětšují, teplé naopak vzbuzují pocit menších prostor a přispívají k pocitu útulnosti. Na nízké stropy by rozhodně neměla přijít tmavá barva, místnost by působila stísněně.
Potřebujeme-li místnost prosvětlit, volíme barvu žlutou, oranžovou či oranžovočervenou. Příjemnější atmosféry tímto jednoduchým trikem dosáhneme např. v pokojích s okny orientovanými na sever.
Pečlivě vybíráme druh barvy
Druh povrchu (jeho savost/hrubost) rozhodne o volbě druhu barvy. Zohledníme i způsob, jak barvu budeme nanášet.
K běžnému malování pokojů dnes nejčastěji používáme barvy akrylátové, disperzní, ředitelné vodou, polyvinylacetátové a silikátové.
Dříve se více používaly barvy klihové. Patří k cenově nejdostupnějším, jsou vysoce prodyšné a zároveň málo odolné. Kvůli vysoké krycí schopnosti a odolnosti jsou oblíbené barvy disperzní.
Rozlišujeme také barvy lesklé a matné. V případě, že malujeme poprvé, sáhneme po barvách matných, u nichž jsou případné nedostatky méně vidět než u barev lesklých.
| Barvy a světlo |
|---|
| Barvy vybíráme zásadně při denním světle |
| Na vzorníku barvy vypadají trochu jinak než ve skutečnosti |
| Každá barva je po zaschnutí bledší než v plechovce |
| Před malováním si vyzkoušíme barvu na menší ploše zdi |
| Barvu necháme zaschnout a pozorujeme ji při denním i umělém světle |
| Umělé světlo může být teplé nebo studené podle typu žárovek |
Moderní barvy jsou otěruvzdorné za sucha nebo za mokra (může být kombinace obou). Barvy odolné otěru za mokra jsou omyvatelné. Nevýhodou těchto barev je často nižší prodyšnost, vyšší odolnost z nich ale zase dělá vhodné řešení např. pro kuchyně a dětské pokoje, kde existuje větší riziko zašpinění.
Váleček, štětku, nebo polštářek?
Náčiní, kterým budeme natírat, přizpůsobíme povrchu a barvě. K dispozici máme štětce, válečky, polštářky, stříkací pistoli.
Štětky a štětce se vyrábějí v různých velikostech, tvarech a s různě dlouhými štětinami, které jsou buď přírodní, nebo umělé. Nejkvalitnější štětce jsou z prasečích štětin. Čím jsou delší, tím lépe. Pro vodou ředitelné barvy se víc hodí štětce s umělými vlákny.
S válečky se pracuje snadno. Hodí se především pro práci na velkých plochách. Nehodí se příliš pro malování s disperzními barvami. Liší se jak šířkou (od cca 4 do 60 cm), tak i druhem potahu. Ten může být z jehněčiny nebo ze syntetických materiálů (z polyesteru, polyakrylu, polyamidu). Rozhodujícím kritériem při nákupu je délka vláken. Obecně platí: čím hladší povrch budeme malovat, tím kratší vlákna by měl váleček mít.
Rady a tipy
Z pokoje vystěhujeme malé a středně velké kusy nábytku. Ty zbylé umístíme doprostřed pokoje a obalíme zakrývací fólií včetně koberce.
Před malováním štětku i váleček namočíme na dvě až tři hodiny do vody.
Začínáme malovat hrany a místa kolem oken a zásuvek, pak strop a nakonec stěny.
První vrstva barvy může být řidší, lépe se propojí s podkladem, druhá vrstva je především vrstvou krycí, proto by měla být hustější.
Malujeme-li válečkem, první vrstvu barvy nanášíme křížem krážem, u druhé postupujeme v pruzích kladených lehce přes sebe směrem nahoru a dolů.
S malířskou štětkou od začátku natíráme stěny odshora směrem dolů.
Celé místnosti, ale i jednotlivé stěny malujeme směrem od oken ke dveřím kvůli lepší kontrole nad šmouhami.
Druhou vrstvu nanášíme až po zaschnutí té první. Doba schnutí je uvedena na etiketě konkrétní barvy.
Při malování nikdy nekombinujeme dvě nebo více technik malby dohromady, vznikl by nejednotný povrch.
Polštářky - jsou jistým kompromisem mezi válečkem a štětkou. Mají plochý obdélníkový tvar a na povrchu jemná vlákna. Dobře se s nimi pracuje kolem hran a v rozích, skvěle zvládají i velké plochy.