Článek
Existuje řada druhů, které se dají doma chovat. Nad ostatními ale převládli šneci rodu oblovek, známé jako achatiny. Tento tropický plž je atraktivní především proto, že dorůstá velkých rozměrů - velikost ulity oblovky obrovské může dosáhnout až třiceti centimetrů.
Jak achatiny chovat
Hlemýždi nemají velké nároky na prostor. Nejvhodnější je pořídit pro ně skleněné terárium o rozměrech přibližně 30 x 50 cm. Pokud chce mít chovatel víc než dvě achatiny pohromadě, musí samozřejmě pořídit terárium větší. Vždy musí být shora uzavřeno, aby se achatiny nevydaly na průzkumnou cestu po bytě.
Plastové terárium je sice lehčí a levnější, ale při jeho čištění se časem plast poškrábe a nakonec zcela zmatní, takže se musí celé vyměnit.
Achatiny jsou býložravé.
„Jako podestýlka je nejlepší kokosový substrát, který se prodává v chovatelských potřebách,“ říká Jaroslav Houdek, jenž achatiny chová už mnoho let. V teráriu je také nutné udržovat vysokou vlhkost (kolem 90 %) a teplotu okolo 25 °C. Teplo dodá vyhřívaný kámen, který je opět k dostání v chovatelských potřebách.
Do terária se samozřejmě dají umístit i kameny nebo třeba mech. Pozor ale na předměty sebrané venku v přírodě! Těmi se do chovu může zavléct infekce. Jak kameny, tak mech opět nabízejí chovatelské potřeby, nákup je to bezpečný, bez rizika přenosu infekce. Do terária umístíme samozřejmě i misku s vodou.
Kde hlemýždě sehnat
Nejlepším způsobem, jak si achatinu pořídit, je projít si nabídku na internetu. Někteří chovatelé mají své webové stránky, kde se zájemce většinou dozví i základní informace o chovu a péči o achatinu.
Další možností je navštívit některou teraristickou burzu a setkat se na ní s chovateli osobně, případně si vyhlédnutého plže rovnou odnést domů.
Hlemýždi potřebují ve svém teráriu především velkou vlhkost (až 90 %) a teplo (25 °C).
„Na burzách je třeba dát pozor a nenechat se zlákat nabídkou šneků odchycených přímo v přírodě,“ upozorňuje Houdek, „zvlášť pro začátečníka je to velké riziko. Cena takových šneků je poměrně vysoká a riziko úhynu značné.“
Čím hlemýždě krmit
Důležitou složkou krmení pro hlemýždě je vápník, ze kterého staví a udržuje svou ulitu.
„Nejlepší je sépiová kost, kterou by měl mít šneček neustále k dispozici, právě kvůli stálé potřebě vápníku,“ radí chovatelka Zdeňka Prokešová. „Občas přidávám i tabletku čistého vápníku bez příměsí, kterou kupuji v lékárně.“
Kromě dostatku vody potřebují hlemýždi ke své stravě také neustálý přísun vápníku, například v podobě sépiové kosti.
Achatiny jsou býložravci, je tedy možné je krmit běžným ovocem a zeleninou. Vhodné jsou všechny druhy, s výjimkou citrusových plodů, jejichž kyselá šťáva může poškodit ulitu a způsobit tak závažné problémy. S úspěchem lze zkrmovat například odřezky nebo slupky od ovoce a zeleniny, nikoliv ovšem napadené plísní nebo hnilobou.
V každém případě se musí nesežraná potrava z terária pravidelně odstraňovat. Achatiny si také rády pochutnají na houbách. Nejvhodnější jsou třeba hlívy ústřičné.
Existují i masožraví hlemýždi (nikoliv druhu achatina), kteří se krmí jinými plži, moučnými červy apod.
Také hlemýžď potřebuje péči
Hlemýžďům musí chovatel zajistit především stálou vlhkost v jejich příbytku. „Nejlepší je podestýlku denně rosit čistou vodou pomocí rozprašovače,“ radí Zdeňka Prokešová. „Šnečci nemají rádi jen vlhko, ale také se nadšeně koupou, takže počítejte s tím, že v misce s vodou budou trávit nějaký ten čas.“
Kromě zbytků potravy se musí z podestýlky pravidelně odstraňovat i šnečí výkaly. Je potřeba také sledovat stav podestýlky, zda se v ní neobjevili parazité nebo plísně. Pokud ano, vyměňte podestýlku a důkladně vyčistěte celé terárium.
Pokud umístíme dva hlemýždě do jednoho terária, je pravděpodobné, že se brzy dočkáme potomstva.
| Nemocný hlemýžď |
|---|
| I hlemýždi trpí nemocemi nebo parazity. Nejčastějším problémem začínajících chovatelů je, že se šnek takzvaně zavíčkuje; stáhne se do ulity a vytvoří si na ní jakési víčko, které mu zabezpečuje uvnitř malý odpar vlhkosti a únik tepla. V drtivé většině případů je toto chování šneka signálem nevyhovujících životních podmínek, nejčastěji přílišného sucha nebo nízké teploty či naopak nadměrné vlhkosti a příliš vysoké teploty. Pokud zavíčkování zjistíte včas, stačí podmínky v teráriu správně upravit a šnek sám z ulity zase vyleze. V žádném případě se nesnažte víčko odstraňovat a šnekovi z ulity jakýmkoliv způsobem pomáhat. |
Rozmnožování hlemýžďů
Achatiny jsou hermafrodité, když budete chovat dvě v jednom teráriu, můžete se poměrně brzy dočkat toho, že v teráriu najdete nakladená vajíčka, v případě nejmenšího druhu, obloukovky zlaté, už živé malé šnečky.
Jestliže nechcete dramaticky navýšit svůj chov - achatiny kladou najednou až 600 vajíček - je nutné vajíčka pravidelně sbírat a ničit. Není nutné je vyhazovat. Rozdrcená se dají šnekům nabídnout jako vydatná potrava.
I když mohou mít v dospělosti ulity velké až 30 cm, na počátku jsou malé achatiny jen několik milimetrů velcí drobečci.
Kdo chce nějaké achatiny odchovat, měl by se poradit se zkušeným chovatelem, jak postupovat. Je třeba se ale smířit s tím, že v prvních týdnech života se musejí někteří pomalu se vyvíjející jedinci usmrtit.
Ochočený hlemýžď
Žádný chovatel nemůže očekávat, že se s ním hlemýžď bude mazlit anebo si dokonce hrát. Dá se ale naučit, aby si zvyknul na kontakt s člověkem bez toho, aby na dotek reagoval přirozeným stažením těla do ulity.
„Při manipulaci se šnečkem s ním zacházíme velice opatrně, ulita je i u většího jedince poměrně křehká,“ varuje Zdeňka Prokešová. „Pokud nám vyleze někam, odkud ho potřebujeme sundat, v žádném případě jej netaháme za ulitu, ale snažíme se ho buď odzadu, nebo zepředu opatrně podebrat pod nožkou.“
Při neopatrné manipulaci se ulita často poškodí u toho konce, odkud z ní šnek vylézá. Pokud není poškození fatální, je třeba nechat šneka v klidu, nesahat na něj. Sám si je za poměrně krátkou dobu schopen poškozené místo opravit.
Trpělivou péčí lze ochočit i hlemýždě. Nebude se s majitelem sice nikdy mazlit, ale snese jeho pohlazení a doteky, aniž by se stáhl do své ulity.
Zvykat hlemýždě na lidský dotek je třeba odmalička. Plachost drobného tvora můžeme omezit tím, že mu na ruce vytvoříme pro něj příjemné podmínky. Tedy vlhko a teplo. Šneka tak pokládejte na teplou a předem navlhčenou ruku, nejlépe na dlaň.
Závody hlemýžďů
Už i u nás se pořádají pravidelné závody hlemýžďů. Achatiny závodí na trati dlouhé jeden metr. Motivací pro plže jsou pochoutky, které jim jejich chovatelé postupně posouvají po trati. Závody jsou oblíbené především u dětských chovatelů.
Nejrychlejší borci dosahují časů okolo deseti minut. V roce 2015 se dokonce v Praze konalo mistrovství světa a na jednotlivé achatiny bylo možné i sázet, jako na opravdových dostizích.
„Dokud jsou šnečci malí, jsou dost plaší. Jak rostou, stávají se pomaličku méně plachými a posléze snesou i jemné pohlazení. Je potřeba dát jim čas. Pokud budou dotekům uvykat pomaličku a postupně, například tím, že si je necháte lézt po navlhčené ruce, bez toho, abyste se jich dotýkali, odměnou za vaši trpělivost vám bude, že se nechají hladit po nožce i hlavičce, aniž by se schovávali a dokonce, když budete obzvláště jemní, neschovají si ani očka, na která jsou samozřejmě obzvláště hákliví a opatrní,“ uzavírá Zdeňka Prokešová.
