Hurá! Máme doma štěně

V interiéru hrozí nebezpečí především od elektrických zásuvek a kabelů. Psi sice nemají tendenci strkat tlapy nebo jazyk přímo do zásuvek, ale zato si rádi pohrají s jakýmkoli kabelem, který najdou. Je proto vždy bezpečnější volné zásuvky zaslepit a veškeré kabely umístit tak, aby se k nim štěně nedostalo.

Stejně lákavou hračkou jsou pro malého rošťáka i volně stojící květináče. Pokud v nich nejsou jedovaté rostliny, nejsou pro štěně nebezpečné. Zato se majitel může dočkat vysypané hlíny, obvykle i dokonale rozhrnuté po nejdražším koberci v obývacím pokoji. Majitelé dlaždiček na podlaze či jiných dobře omyvatelných povrchů mohou nyní jásat.

Ze začátku se nevyhnete i nějaké té loužičce, a když jde pes zvenku, i při důkladném očištění tlapek, zůstane sem tam i nějaká ťápota.

Stejně jako před dětmi, i před novým psím kamarádem musíte schovat veškeré chemické výrobky – čisticí prostředky, saponáty, léky nebo třeba kosmetiku. To vše jsou potenciální hrozby.

Zabezpečit bude třeba i schody, štěňata po nich velice ráda lezou a nebezpečí pádu je velké. V neposlední řadě jsou rizikem např. houpací křesla, která mohou psa velice vážně zranit, když se při zhoupnutí pod nimi právě nachází.

Pokud bude štěně trávit čas i na zahradě, je potřeba ji připravit podobně jako byt. „Zcela malé štěně by na zahradě nemělo být zpočátku samo bez dozoru, protože má přirozenou potřebu vše prozkoumávat a vše zkoušet,“ říká mluvčí Českomoravské kynologické unie Vladimíra Tichá, která je současně dlouholetou chovatelkou, rozhodčí a autorkou několika kynologických příruček.

„Může se tak snadno stát, že uvázne mezi plaňkami plotu, v mezeře mezi hromosvodem a stěnou domu a podobně. To by mu mohlo být hned zpočátku osudným,“ dodává.

I na zahradě představují nebezpečí elektrické kabely, raději také schovejte hadice na zalévání, protože se s nimi tak prima hraje a dobře se do nich kouše. Smrtelnou pastí se pak mohou pro malé štěně stát zahradní bazény.

Pokud bydlíte ve vyšším patře domu, jsou nebezpečím také otevřená okna nebo balkóny. Vždy je třeba myslet na to, že pro zvíře může být vnější podnět silnější, než přirozený strach z výšky. A nakonec pro majitele-kuřáky: nikotin je pro domácí zvířata jedovatý, a tak je třeba důsledně zabránit štěněti přístupu k tabákovým výrobkům. To se týká i nedopalků cigaret v popelníku.

Po přípravě domu a zahrady se zamyslíme nad tím, co štěně bude potřebovat ke svému pohodovému životu v rodině. Misky na potravu a vodu, vodítko a obojek jsou samozřejmostí, štěně má ale i další potřeby. Mělo by si např. odmalička zvykat, že někde v domě nebo na zahradě má svůj koutek, kde ho nikdo neruší a kam se může odebrat, pokud chce spát nebo jen prostě být samo. V domě by tak neměl chybět pohodlný pelíšek.

V obchodech s kynologickými potřebami najdete spoustu typů a provedení. Ale upřímně řečeno, psovi je úplně jedno, zda pelíšek bude designový nebo jakou bude mít barvu. Úplně mu stačí i obyčejná deka.

Hračky pro psy, to je věčné téma. Pro malé štěně je velice důležitá hra a kontakt s lidmi. Opět se podívejme do přírody, s čím si hrají mláďata psovitých šelem? Není důležitá barva ani krásný design hračky, jediným důležitým hlediskem je funkčnost. Hračka pro psa imituje vždy kořist, ať už si to chceme připustit nebo ne.

Plyšové hračky jsou krásné a na pohled je roztomilé, když si s nimi štěně hraje. Ale u většiny psů taková hračka dlouho nevydrží, protože si na ní pěkně natrénují trhání kořisti. Ideální jsou silnostěnné gumové míčky, nejlépe ty, ve kterých je rolnička, takže pro psa poskytují i zvukový vjem.

Pokud budete chtít v budoucnu se psem cvičit, pak je dobré ho už odmalička motivovat na míček na krátkém provázku. Ten se později při výcviku používá jako odměna za dobře vykonaný cvik.

Pes se samozřejmě rád přetahuje o věci. Štěněti stačí kus hadru nebo ještě lépe kus přírodní kůže. Pro větší psy jsou ideální různé druhy tzv. pešků.

Hračky pro psa by měly být uloženy mimo jeho dosah. Hračka a hra by měla být pro psa výjimečnou událostí, a tak by neměl mít hračky k dispozici neustále. Hru by měl začít i ukončit páníček nebo panička a vždy je nejlépe přestat v nejlepším. Tak bude pes mít ze hry vždy radost a na hračku se bude těšit.

Součástí hry by měl být i nenásilný nácvik některých činností, které budete se psem v jeho životě nezbytně potřebovat. Náhubek neboli košík by měl každý pes bez problémů akceptovat. V dopravních prostředcích je povinný a také například při cestě se psem do zahraničí je nutný, protože v některých státech je náhubek na veřejnosti také povinný ze zákona. Nacvičovat jeho nošení je nejlepší už od štěněcího věku.

Náhubků je na trhu celá řada, a tak není problém zakoupit vhodnou velikost. Pro zvykání není úplně nejdůležitější, aby náhubek perfektně seděl, takže je lepší volit vždy o něco větší. Zkušenost je taková, že pokud začnete s nácvikem od dvou měsíců věku, pak do dospělosti nebudete potřebovat více jak tři velikosti.

Náhubek nasazujeme štěněti jako součást hry a motivujeme ho tak, aby si náhubek spojil s příjemnými pocity; např. s oblíbeným míčkem si koulíme pouze s nasazeným náhubkem. Dobrá je motivace i na pamlsky, které dostane štěně pouze, když má nasazený náhubek.

Stejně učíme i nepřirozené manipulace jako je přenášení štěněte, otáčení na záda, prohlídka zubů a podobně. To všechno budeme později potřebovat mj. u veterináře.

Když se štěně stěhuje do nového domova ve věku minimálně osmi týdnů, mělo by už mít základní očkování proti psince a parvoviróze za sebou. „Ze zákona je povinné pouze očkování proti vzteklině,“ upozorňuje MVDr. Barbora Plachá z veterinární ošetřovny v Praze Krči „ale rozumný majitel očkuje i proti dalším nebezpečným nemocem, které se na rozdíl od vztekliny u nás vyskytují.“.

V 9. týdnu věku se přeočkovává typicky kombinovanou vakcinou a znovu ve 12. týdnech. Pokud to není nutné, pak by se proti vzteklině mělo očkovat s odstupem 3-4 týdnů po posledním očkování. Všechna očkování by měla být potvrzena v modrém očkovacím průkaze, který je současně evropským cestovním pasem psa.

V něm je samozřejmě uvedeno i číslo mikročipu, kterým musí být každý pes s průkazem původu označen. Mikročip se štěněti aplikuje nejpozději v pěti týdnech věku, a tak nový majitel by s tím neměl mít žádný problém. Pouze se doporučuje při očkování požádat veterináře, aby číslo čipu překontroloval čtečkou a v databázi.

Stále existují i očkovací průkazy obyčejné, které jako pas neslouží, ale určitě stojí zato si připlatit a nechat si vystavit pas, který je tak univerzálnějším dokladem.

Už s prvním očkováním u nového majitele je dobré si vybrat veterináře, ke kterému budete se psem docházet po celý jeho život. Je to obdobné, jako s praktickým lékařem u lidí. Pokud veterinář psa zná odmalička, pak samozřejmě je i řešení jakýchkoliv zdravotních problémů snazší.

Jak veterináře vybírat? Nejlepším vodítkem jsou samozřejmě kladné reference známých a přátel. Vybavení ordinace a zkušenosti jsou také důležité, stejně jako ordinační doba, případně možnost zdravotního ošetření mimo ordinační hodiny. Ale tím nejdůležitějším kritériem je vaše důvěra k veterináři.

Diskuze kolem krmení psů jsou často plné emocí ale také mnohých nesmyslných tvrzení. Především je nutné vědět, že malé štěně je nutné krmit vícekrát denně. Informace o frekvenci krmení by měl majitel dostat od chovatele. Obecně lze říci, že štěně do věku pěti měsíců by mělo dostávat krmení 3-4x denně. Poté by se měl počet krmení postupně snižovat až do 1 roku věku, kdy by se měl ustálit na celoživotní frekvenci, většinou se pes krmí jen jednou denně.

Není to žádné pevné pravidlo, doporučuje se ale jednou týdně po celý den hladovka. Tím se uměle simuluje přirozená frekvence příjmu potravy u divokých psovitých šelem. A jedno důležité pravidlo: V každém případě by pes měl mít neustále k dispozici vodu, ale v žádném případě by neměl mít neustále k dispozici potravu!

Největší emoce budí diskuze kolem toho, čím psa nejlépe krmit. Existují principiálně dva druhy krmení. První je dnes nejrozšířenější krmení průmyslově vyráběnými krmivy, lidově zvanými granule. Druhou možností je krmení tzv. přirozenou stravou, tedy syrovým masem a přílohami, což se dnes skrývá pod zkratkou BARF.

Existuje pak ještě třetí způsob, krmení psa výhradně vařenou stravou. V takové potravě ale chybí zvířeti vitamíny a všechny látky, které se ničí varem. Tuhle variantu nelze v žádném případě doporučit. Jaké jsou tedy výhody a nevýhody obou hlavních způsobů krmení?

Granule – pokud se rozhodnete krmit průmyslově vyráběným krmivem, pak budete potřebovat pouze suché místo na skladování. Existují stovky druhů a výrobců. Kvalitní krmiva jsou většinou cenově na vyšší úrovni. S krmením nebudete mít starosti, prostě odměříte dávku a dáte do misky. Navíc je suché krmivo bezproblémové i na cestách.

Další výhodou průmyslových krmiv je to, že se vyrábějí speciálně namíchané směsi pro štěňata, nemocné psy, seniory, psy sportovce, ale také nejvhodnější složením pro velké nebo malé psy, dokonce existují granule i pro jednotlivá plemena. Nevýhodou je tvorba zubního kamene a průmyslové krmivo je principiálně srovnatelné s lidskou potravou, složenou výhradně z polotovarů.

BARF – tento pojem vznikl poměrně nedávno, a přesto se už neví, co přesně zkratka znamená (Born Again Raw Feeders - znovuzrozen krmit syrově nebo Bones And Raw Food - kosti a syrová potrava nebo Biologisch Artgerechte Rohe Futerung - biologicky vhodná syrová výživa). V každém případě se jedná o styl krmení, který se má co nejvíce přiblížit k přirozené potravě divokých psovitých šelem.

Základem je maso, vnitřnosti, tuk, kosti, vejce, ovoce, zelenina, obiloviny atd. Pokud chcete krmit tímto způsobem, připravte se na to, že budete muset trochu víc nastudovat o potravě psovitých šelem. Budete také potřebovat mrazák na skladování syrového masa a kostí. Strava by měla být vyvážená a obsahovat všechny potřebné látky a vitamíny.

Neznamená to, že musí být vyvážená každá krmná dávka, ale řekněme v týdenním souhrnu by pes měl dostat vše, co potřebuje. Výhodou tohoto typu potravy je to, že pes dostává všechny látky v přirozené podobě, nikoliv uměle vyrobené. Nemá tak většinou problém ani se zubním kamenem. Nevýhodou je to, že si krmivo musí každý míchat sám, je také nepraktické na cesty.

Každý pes, včetně štěněte, miluje pamlsky. V žádném případě se ale v pamlsek nesmí proměnit uzeniny, čokoláda nebo další sladkosti určené lidem. Je dobré používat třeba kousky sušeného masa, na trhu je dnes spousta speciálních výrobků, které jsou přímo určeny jako pamlsky pro psa.

Často používané dětské piškoty nejsou sice vyloženě nevhodné, ale jsou poměrně velké, a tak se musí předem rozčtvrtit.

Pamlsek by měl být pro štěně výjimečnou odměnou, tedy nikoliv mu ho nabízet jen tak. Pamlsek, nebo jak říkají kynologové „odměnka“, by neměl být větší než nehet na ruce.